V současné době stále ještě mnoho lidí smýšlí o BDSM jako o úchylce, která je nebezpečná či alespoň nemorální. Je to hodnocení středověkého inkvizitora, které vyplývá z nedostatku informací. Proto cítím potřebu vysvětlovat, pomáhat a varovat. Jsou lidé, kteří jsou zvědaví a chtěli by se dozvědět více, těm chci být nápomocen. Jsou lidé, kteří chtějí pochopit tento životní styl, co cítíme a proč se chováme tak jak se chováme, těm jsem připraven vysvětlovat. Jsou lidé, kteří si nejsou jisti tím, co cítí a chtěli by sami sebe poznat lépe, těm chci pomoci. Naneštěstí jsou i lidé, kteří sami sebe prohlašují za příznivce BDSM, avšak chovají se naprosto odlišně od těch, kteří to s BDSM myslí vážně, a před těmi Vás musím varovat. Dávejte si pozor na arogantní a sobecké lidi, kteří se snaží skrývat své záporné vlastnosti pod maskou dominantní osobnosti. Takoví nejsou skutečnými dominanty.
Je nás velká skupina, která prošla trnitou cestou poznání, kdo jsme a že nejsme sami. Často bývá velice obtížné objevit svou orientaci uvnitř nás samotných. Mnozí ji našli díky přátelům, mnozí prostřednictvím časopisů a mnozí díky Internetu. A také já bych zde chtěl nabídnout pomocnou ruku na této obtížné cestě. Nikdo neví, kolik lidí je nešťastných, protože nenašli pravdu o sobě samých jednoduše proto, že odmítají takové myšlenky kvůli způsobu, jakým byli vychováni či kvůli zvyklostem společnosti, ve které žijí, či proto, že neměli možnost poznat svět výměny moci.
Kdyz někdo sportuje a druhý ne, je to naprosto normální a nikdo nic nenamítá. Jakmile však jedna osoba zbožňuje druhou tak, že je ochotna vzdát se veškeré kontroly nad svým tělem i duší, pak může být velice snadno odsouzena jako perverzní zasluhující si pouze opovržení. Je to smutné, ale je to pravda.
Znám mnoho mužů a žen, kteří jsou nadšenci různých druhů BDSM. Někteří jsou dobří lidé, a někteří zase nejsou až tak dobří. Smějeme se, pláčeme, cítíme, milujeme i soužíme se. Jsou chvíle, kdy jsme schopni pro svého partnera pohnout i vesmírem, jsou chvíle kdy jsme pro něj ochotni zemřít, ale jsou také chvíle, kdy nemáme náladu hrát si. Jsme lidé jako kdokoliv jiný, máme jedny ústa, dvě oči a čtyři končetiny. Lišíme se jen trochu v tom, jak vnímáme lásku, jak ji dáváme a jak ji přijímáme. To je vše.