Penize toci svetem

Autor: Dr. Charles Forbin
Preklad: Moula

Copyright 1997 Dr. Charles Forbin

"Roky ubihaji rychleji nezli dny, a dny jsou studene, bez tepla."

"Kde jsme stravili sve posledni dny, s myslenkami na Bensona."

No, na Bensona jsem zrovna nemyslel, ale zato se mi stale honilo hlavou, kde jsme stravili posledni dny.

Jeste stale jsem jen uvykal tomu, ze jsem zpet doma, a ze spim ve sve vlastni posteli. Behem mesicu stravenych ve spolecenstvi Aisy jsem tomu odvykl. Prvni mesice jsem stravil, no vlastne ani nevim kde, a nekolik poslednich jsem byl v ozdravnych laznich nekde na pobrezi.

Pani Minx mi slibila, ze mne nikdy neopusti, ale v techto prvnich dnech po navratu domu jsem premital, zda je to skutecne pravda, jestli si to jen nenamlouvam.

Zjistil jsem, ze me ucty byly behem me nepritomnosti placeny prevody z nyni jiz zruseneho konta patriciho L. Minelli. Dokonce i dane jsem mel zaplaceny.

Schopnost Aisy zamaskovat mou nepritomnost na mne udelala velky dojem. Premital jsem, kolik lidi se takto jednoduse ztratilo.

Probral jsem se postou, ktera se nashromazdila behem me nepritomnosti, ale nenasel jsem tam nic zajimaveho. Jen kopie zaplacenych uctu a pak dalsi ucty.

Mym hlavnim ukolem nyni bylo najit si praci. Firma, kde jsem pracoval drive, zbankrotovala, a ja musel pouzit sve uspory k placeni kazdodennich vydaju.

Prvni obtiz, ktere jsem musel celit, byla, jak vysvetlit devitimesicni cernou diru v mych pracovnich zaznamech. Vysvetleni, ze jsem si vzal delsi dovolenou, vetsinu zamestnavatelu nepotesilo, a ja musel brzy vzit zavdek kratkodobou praci, abych se nejak uzivil.

Prvni prace, kterou jsem takto sehnal, byla docela jednoducha. Chteli po mne nainstalovat pocitacove zarizeni v jedne letecke spolecnosti. Platili slusne, ale brzy mne to prestalo bavit a ja se zacal shanet po necem jinem.

Kazdy vecer, kdyz jsem se vracel domu, jsem zpomalil u mista, kde jsem poprve uvidel Minx v tu noc, kdy mne unesla z tohoto sveta. A kazdy vecer ma svetla osvitila stejne prazdne misto.

Cas ubihal pomalu a ja se brzy vzdal myslenky, ze bych svou Pani Minx jeste nekdy spatril. Mozna jsem nebyl tak dobry otrok, jak jsem si myslel, a tak mne opustila. Kdyz mne prvne prijimala do sluzby, rekla mi, ze prijde cas, kdy se budeme muset rozloucit. Tehdy jsem to uznal, ale s kazdou noci, kterou jsem travil sam, ma rozhodnost ochabovala.

Mozna jsem hledal neco jako Brigadoon, misto, ktere se objevi jen jednou za sto let.

Prisel den Dikuvzdani, po nem prisly Vanoce.

A vanocni zazrak.

Sledoval jsem v televizi Vanocni Koledu a premital pritom, jak moc se muj zivot podobal marnivemu zivotu Scrooge, dokud do nej nevstoupila Pani Minx. Duch vanoc mne natolik ovladl, ze jsem si koupil stromecek a opet ho poprve po mnoha letech nastrojil.

Pod stromeckem se vrsily darky od spolupracovniku, i prani byla jina nez v predchozich letech. Take jsem zacal obnovovat stara pratelstvi, ktera jsem dlouhou dobu zanedbaval. Dokonce jsem se zacal schazet s jednou mladou zenou, kterou jsem potkal v praci, nic vazneho, jen jsme si obcas zasli na veceri.

Jak jsem o tom vsem premyslel, nejspis jsem na chvili usnul, protoze kdyz jsem se zase probudil, stala pod stromeckem stribrne zabalena krabice, ktera tam predtim nebyla.

Film jiz davno skoncil, obrazovka nyni jen zrnila a vydavala pritom sycivy zvuk, ktery mi pripominal priboj.

Vypnul jsem televizi a uslysel pravidelne bubnovani deste dopadajiciho na strechu. Byl podvecer stedreho dne.

"Skoro bych si pral, aby snezilo.", premyslel jsem, zatimco jsem se blizil ke krabici.

Snad se do domu vplizila Kim a nechala mi to tu, aby mne prekvapila.

Listecek na krabici prozrazoval, ze je urcena pro M-5

Ruce se mi roztrasly. Zvedl jsem krabici a velmi opatrne jsem s ni zatrepal. Slysel jsem, ze se v tom neco presouva, neco lehkeho, ale pevneho.

Oci mi zalily slzy. Otevrel jsem ji a mezi papirovymi vycpavkami jsem v ni objevil obojek, ktery mi temer pred rokem dala Pani Minx. Byl zapnuty, aby symbolizoval nase pouto. Na smycce, kterou tak vytvarel, byl poveseny stitek s mym jmenem.

Vzal jsem ho do rukou. Na podlahu vypadl listecek. Byl to uryvek z Lewise Carrolla.

Kdyz jsem to cetl, zaslechl jsem zvenci hluk. Znelo to jako zabouchnuti dveri automobilu. Rozrazil jsem hlavni dvere prave v cas, abych uvidel velky vuz se zhasnutymi svetlomety, jak prave odrazi od obrubniku.

Bezel jsem ke kraji cesty a volal na ridice, ktereho jsem zatim nezahledl, aby zastavil. Bylo vsak prilis pozde, vuz mi zmizel z dohledu.

"Ne, tentokrat ne," prisahal jsem si a rozbehl se ke svemu vozu.

Tentokrat nastartoval bez problemu. Vycouval jsem z prijezdove cesty a vyrazil pronasledovat sveho nocniho navstevnika.

Nemuze byt prede mnou moc daleko, rikal jsem si v ten destivy vanocni svatek. Byl jsem pevne rozhodnut jej dostihnout.

O deset minut pozdeji jsem musel uznat, ze mi unikl. Ten vecer jsem uz ten vuz nezahledl. Zmizel mi ve studenem desti jako Duch minulych vanoc.

Tu noc jsem spal s obojkem v ruce. Nedokazal jsem si ho nasadit okolo krku, to mohla udelat jen Pani Minx.

Nasledujiciho rana jsem si lamal hlavu nad vzkazem, ktery byl prilozen. Cetl jsem ho znovu a znovu, hledal v nem nejaky skryty vyznam. Nic mne nenapadlo.

Vecer jsem byl pozvan na slavnostni veceri ke Kim a jeji rodine.

Vecere byla docela zdarila, podarilo se mi na malou chvili zapudit myslenky na navstevnika z minule noci. Kdyz jsme se po jidle dostali ke kave, tema hovoru se stocilo k me minulosti.

Otec Kim byl docela normalni chlap, mel okolo padesatky, ale prilis se snazil zajistit pro svou dceru jen to nejlepsi.

"Slysel jsem od sve dcery, ze jste vdovec," nadhodil ledabyle.

"Tati!" skocila mu do reci Kim.

"Ne, to je v poradku draha," rekl jsem,"ano, jsem."

"Uz jste premyslel o tom, ze by jste se znovu ozenil? Jste stale jeste mlady muz," pokracoval.

Vstal jsem z kresla a postavil se k nemu celem.

"Pane, velice rad se s vasi dcerou vidam. Jsme velmi dobri pratele. Ale v soucasnosti neuvazuji o tom, ze bych si vzal vasi dceru, ani nikoho jineho."

Zamracil se na mne.

"A duvod? Pokud vam nevadi, ze se ptam."

"Nevadi mi, ze se mne ptate. Vadi mi, ze se mne ptate pred vasi dcerou. Nemiluji vasi dceru."

Kdyz jsem to rekl, uvedomil jsem si, ze je to pravda. Stale jsem miloval mou zenu. A taky jsem miloval Pani Minx.

Po vyrceni techto slov se na mne Kim smutne podivala. Vedel jsem ale, ze mne chape.

"Tati, nechej to byt," rekla. "Proc sis myslel, ze bych si ho chtela vzit?"

"Kim, milacku. Uz nejsi mala holka. Je cas, aby jsi se vdala, zalozila rodinu."

Kim otocila oci v sloup.

"Tati, uz zase vedes ty reci typu 'Chtel bych vnoucky'?" povzdechla si.

"Kim....," chtel jeste neco dodat.

Otocila se ke mne a omluvila se.

"Michaele, je mi to hrozne lito. Tata uz zase zkousi sve stare triky a dela dohazovace."

"Mne je to taky lito. Ale bude lepsi, kdyz ti to reknu hned ted. Miluji nekoho, kdo jiz s nami na tomto svete neni, " rekl jsem nezne. "Dobrou noc."

Kim mne vyprovodila.

"Pratele?" zeptala se a vzala mne za ruku.

"Navzdy," usmal jsem se a polibil ji.

Cestou domu jsem premyslel. Bylo blaznive milovat zenu, kterou jsem nikdy nemohl mit? Mozna to byl duvod, proc jsem ji miloval. Protoze jsem ji nemohl mit, bylo bezpecne ji milovat.

Tu noc se mi nespalo dobre. Snil jsem o Minx a Mei Ling. O noci, kdy jsem je videl se milovat. Taky jsem ve snu videl Denisu, mou zenu, jez odesla k bohyni. V tom snu se na mne smala a odpustila mi. Oba sny se smichaly a byly jako jeden.

Denisa a Minx se milovaly s Mei Ling a pak se Denisa milovala se mnou a Minx nas sledovala a objimala se pri tom s Mei Ling

Probudil mne zvonici telefon. Bylo dost pozde. Obvykle vstavam mnohem driv. Oknem v loznici jsem videl, ze venku zase prsi.

Nez jsem stihl telefon zvednout, prestal vyzvanet, a tak jsem zustal jeste chvili lezet.

Ten sen se mi stale jasne promital pred ocima a ja se divil sam sobe, ze si jej dokazu tak jasne vybavit. Pak jsem si uvedomil, ze si nemohu vybavit jmeno lazni, ve kterych jsem byl. Pamatoval jsem si lidi i misto, ale nemohl jsem si vzpomenout, kde to bylo.

Co jeste se ztratilo z me pameti?

Vstal jsem z postele a osprchoval se. Zkousel jsem pritom premyslet a hledat dalsi prazdna mista v mych vzpominkach.

A kdybych nejake nasel, vedel bych o nem? Vedel jsem nekdy o nejakem?

Skutecny paradox roku 1984. Co vsechno zmizelo dirou v me pameti?

Bylo to jako otazka o motylu ve filozofii Zen. Jsem motyl, kteremu se zda, ze je clovek, nebo jsem clovek, kteremu se zda, ze je motyl?

No dobra. Jako obvykle jsem se ve sprse oholil a pak si oblekl zupan. Behem toho, co jsem byl pryc, mi ze satniku zmizela spousta veci. Proto mne potesilo, ze muj stary obnoseny zupan tam zustal.

Ten zupan jsem dostal od Denisy na druhe vanoce, ktere jsme byli spolu. Mela ho na sobe taky ten den, kdy jsem ji odvazel do nemocnice, odkud se uz nikdy nevratila.

Trvalo mi dlouhou dobu, nez jsem se na nej mohl znovu podivat, ci jej obleci aniz bych myslel na tu posledni cestu.

Prepasal jsem ho snurkou okolo pasu, abych byl lepe chranen proti chladu v pokoji, a zamiril do kuchyne udelat si kavu. Cestou jsem prosel kolem pracovniho stolu a zaznamniku.

Zmacknul jsem poslech vzkazu a uslysel rachot a svisteni, jak se paska previnovala. Pak se ozval vzkaz.

"Tady Anderson Agency. Pokud jeste stale shanite praci, zavolejte nam," rekl neidentifikovatelny zensky hlas.

Hlas mi pak nadiktoval cislo, dvakrat ho zopakoval a nez zprava skoncila, mohl jsem na pozadi zaslechnout kousek hudby.

"Bily Kralik".

Cim dal tim zajimavejsi.

Uz druha narazka na Lewise Carrolla behem par dnu. Neco se delo.

Kdyz jsem zasel na predzahradku pro noviny, neco mne svadelo k tomu, abych se podival na strom, zda tam neuvidim usmev bez kocky. Jako kdybych byl v Řisi divu.

Behem snidane jsem ocima projel noviny, zda by neco neupoutalo mou pozornost mezi inzeraty nabizejicimi praci. Nic zajimaveho jsem tam nenasel.

Rozhodl jsem se zavolat cislo ze zaznamniku. Uvidime, co maji.

"Anderson Agency," ozval se hlas.

"Ano, tady je pan Forbin. Nekdo od vas mi dnes rano volal a nechal mi vzkaz," rekl jsem.

Bylo slyset sustit papiry.

"Lituji, ale nemam tady zadnou poznamku o tom, ze by vas nekdo volal. Znate jmeno osoby, ktera vas volala?"

Uz jsem chtel rict, ze ne, ale pak mi hlavou bleskla myslenka.

"Myslim, ze to byla Alenka," rekl jsem sebejiste.

"Okamzik prosim."

Dlouho bylo ticho, pak jsem zase uslysel hlas.

"Tady je Alenka. Jak vam mohu pomoci?"

"Alenko, tady je Forbin. Dnes rano jste mi zanechala vzkaz ohledne nejake prace," rekl jsem.

Na chvili se odmlcela.

"Ano, nechavala jsem dnes nejakou zpravu. Nejsem si jista, zda to bylo pro vas. Ma vas telefon cislo ......?" zeptala se.

"Ano, to je me cislo," potvrdil jsem." Muzete mi vysvetlit, co ma vsechno to tajnustkareni znamenat?"

"Mohl by jste mi prosim nadiktovat cislo vaseho socialniho pojisteni?"

Uvedl jsem ho a znovu se zeptal, proc mi volala.

"Mel jste co do cineni s necim neobvyklym behem poslednich dvanacti mesicu? "

Chtelo se mi kricet, jak jsem byl napjaty, ale dokazal jsem se ovladnout a odpovedel.

"Ano mel," rekl jsem napjate. Byla toto ma poukazka zpet k Aise? Nebo to byla poukazka do sparu Lydie?

"Dekuji, pockejte prosim."

Cekal jsem s rozbusenym srdcem.

"Prominte pane Forbine. Klient pozadoval splneni techto formalit drive, nez vam sdelime podrobnosti."

"Zahrnovalo to i zahrani uryvku z Bileho Kralika?" zeptal jsem se.

"Ano, nevim ale proc," rekla Alice." Presto, pokud mate zajem o tuto praci, pak tady mam pro vas balicek. "

"Dobre, mam zajem."

Byla ma zdrzenliva odpoved.

"Vyborne, poslu vam balicek a muzete klienta kontaktovat primo," rekla, zkontrolovala si mou adresu a pak zavesila.

Ten rozhovor mne velmi potesil. Sice jsem se nedozvedel o moc vic, nez jsem vedel uz pred telefonatem, ale alespon jsem zjistil, ze se jedna o praci u zahadneho klienta s vytribenym smyslem pro humor. Cely rozhovor me mel jen otestovat, jak jsem chytry. Byla za tim Pani Minx? A proc na to sla tak tajemne? Mohla mi preci zavolat a sdelit mi, kdy a kam mam prijit, a ja bych prisel.

To v pripade, ze to byla Minx a ne Lydie.

Prozil jsem tri nekonecne dny, kdyz konecne balicek prisel.

Byla to nabidka prace ve velke financni instituci v rozlehlem meste na sever od mista, kde jsem zil.

Mam se stat asistentem financniho reditele, soucasti pracovni naplne jsou i zahranicni cesty. Dopis napovidal, ze se jedna o narocnou praci a ze drtiva vetsina zajemcu u pohovoru neuspela.

Duvod, proc jsem byl vybran, nebyl uveden. Jen, ze jsem byl doporucen.

Balicek obsahoval letenky tam a nazpet a rezervaci na dve noci v hotelu na me jmeno.

Bylo mi jasne, ze pokud na sebe berou veskere naklady, tak by se sluselo, abych na ten pohovor sel. Nebyl jsem si jist, zda o tu praci stojim, ci zda jsem vubec schopen ji vykonavat, ale konecne, proc si nevyrazit na placeny vylet?

Dobra, poletim.

Zatelefonoval jsem na cislo uvedene v balicku a spojil se s hlasovym zaznamovym systemem. Zanechal jsem tam vzkaz potvrzujici muj zajem a ujisteni, ze se v dany den a cas dostavim k pohovoru.

Pokud to byla Lydie, tak se mi na kobylku snazila dostat prilis slozite.

Obojek a listecek mne ale povzbuzovaly.

Az konecne nadesel cas.

Byl to velmi nervozni Michael Forbin, ktery ten den nastupoval do letadla. Mel jsem s sebou batuzek a kufrik. V batuzku jsem mel pribaleny obojek. Vite, jen tak, pro stesti.

I kdyz vysvetlit to bezpecnostni sluzbe na letisti bylo trosku vycerpavajici.

Nakonec se spokojili s pribehem, ze to byl darek pro meho pritele a s chapavym mrknutim oka mne propustili.

Behem letu jsem si prohlizel krajinu pod sebou. Muj spolusedici byl obtloustly muz, ktery chrapal a zabiral z operek na ruce vic, nez mu prisluselo.

Pokousel jsem se soustredit na pohovor. Mozna, ze to nemelo vubec nic spolecneho s Minx, Lydii nebo Aisou.

Ma povest resitele problemu byla znama uz z meho prvniho zamestnani. Mozna proto jsem byl doporucen.

Zitra rano se uvidi.

Noc v hotelu mi neprinesla nejmensi odpocinek. Neustale mne strasil sen o Minx, jak je mucena tak hrozne, az krici hruzou.

Pred svitanim jsem to vzdal a vstal z postele. Oblekl jsem si vsedni saty a opustil hotel. Vyrazil jsem na prochazku po ztichlych ulicich mesta. Me kroky mne zavedly az k dokum a do velke nakupni zony.

I pres brzkou ranni hodinu byly jiz obchody otevreny. Rybi trh prekypoval dary more, pekarstvi vonelo cerstvym chlebem, jehoz aroma se neslo ulicemi.

Stal jsem na konci hraze a sledoval, jak se slunce dere nad horizont.

Mozna jsem se pokousel uchopit sen. Ale tehdy jsem si myslel, ze me sny jiz byly navzdy ztraceny.

Po snidani v kavarne na molu jsem se vratil do hotelu, umyl se a oblekl na pohovor.

Nevedel jsem, pro koho mam pracovat, ale chtel jsem vypadat co nejlepe bez ohledu na to, jak jsem byl nervozni.

Nekteri lide byvaji jako na trni, ja jsem byl jako na kaktusech.

Ma nervova soustava dostala jeste vice zabrat, kdyz jsem dorazil na misto konani pohovoru.

Byla to nejvetsi budova v teto casti mesta, a take nejrusnejsi.

Vstoupil jsem a pripomnel si, ze to oni si zavolali mne, a ze jsem byl ocekavan. Toto spolu s faktem, ze jsem byl otrokem Pani Minx, jeji chloubou a hrackou, mi pomohlo nabyt zpet ztracenou rovnovahu.

Pohovor zacal docela dobre. Drive, nez jsem mohl cokoliv rici, mi vedouci personalniho oddeleni, pani Cabazonova, posunula pres nalesteny stul nabidku.

Podival jsem se na udaje a pak na pani Cabazonovou.

"Ta cisla myslite vazne?" zeptal jsem se.

Prikyvla.

"Berte to jako rizikovy priplatek," rekla.

"Vazne je tak tezke s tou osobou vyjit a spolupracovat?"

"Musela jsem tento rok jiz trikrat vymenit jejiho asistenta. Slecna Dawesova je vzdy znici svymi naroky," poucovala mne.

"Dobra, vychazim prakticky s kazdym. Rad bych si s ni alespon promluvil."

Personalni vedouci potrasla hlavou.

"Dobra, varovala jsem vas. Jedte vytahem. Jeji kancelar je v poslednim patre."

"Dovolite jeste jednu otazku? Je v nejakem vztahu k vlastnikum banky?"

"Jeji rodina tuto banku zalozila."

K certu. Rozmazlene devcatko v rodinnem podniku. Pravdepodobne prosazena diky tatinkovym penezum a schopnostem asistentu. Z meho pohledu to vypadalo, ze se stanu dalsim obetnim berankem za jeji neschopnost.

Jel jsem vytahem vzhuru a uvazoval, jak se ke slecne Dawesove chovat.

Dvere se otevrely a recepcni mi ukazala na kancelar na konci chodby.

"Ocekava vas. Jednoduse zaklepejte a vstupte. "

Prosel jsem chodbou az ke dverim a zhluboka se nadechl.

"M. DAWESOVA    FINANCNI ŘEDITEL" prozrazovala tabulka.

Dobra, ona je M. DAWESOVA, ale ja jsem Michael Forbin. Ja jsem ten spravny muz na spravnem miste.

Rozhodne jsem zaklepal a vstoupil presne podle pokynu.

Rozhledl jsem se po kancelari, ale nespatril jsem ani nejmensi znamku pritomnosti zahadne M. Dawesove.

Z oken kancelare byl vyhled na vetsinu mesta.

Pracovni stul byl dostatecne uklizeny na to, aby na nem mohlo pristat i letadlo, a byl cerny jako noc. Na malem stolku hned vedle hlavniho stolu stal pocitacovy terminal. Od vylestene desky se odrazel neustavajici tok dat zobrazovanych na monitoru.

Za stolem stalo velke kreslo, ktere ke mne bylo natoceno svou zadni casti a zakryvalo mi tak vyhled na sveho majitele. Videl jsem jen jeji nohy a chodidla.

Chvilicku jsem tise postal a pak si odkaslal.

U sedici postavy to vsak nevyvolalo zadnou odezvu, tak jsem pristoupil blize ke stolu a chtel zacit mluvit.

Kreslo se otocilo a osoba, ktera na mne z nej pohledla, byla Pani Minx.

Padl jsem pred ni na kolena a rozplakal se radosti.

"Vitej doma Michaele," rekla a nezne se dotkla meho obliceje.

Behem toho, co mne hladila po hlave a utesovala, jsem vubec nemohl mluvit.

Toto byla Pani Minx, jakou jsem ji neznal a jaka jsem nikdy neveril, ze by mohla byt.

"Co se stalo?", zeptal jsem se, kdyz se mi konecne podarilo prestat brecet.

"Nic se nestalo Michaele. Jen jsem te prozatim nepotrebovala. A ty jsi se potreboval znovu zabydlet v normalnim svete. Vim, ze jsi se zase zacal setkavat s lidmi. Jsem rada."

"Jak dlouho..?" zacal jsem se vyptavat.

"Ach, sleduji te uz od tveho navratu domu. Zanesla jsem ti tam darecek. Riskovala jsem pri tom, ale musela jsem."

"Proc?"

Nezne se na mne usmala.

"Protoze te miluji Michaele a musela jsem te videt. Potreboval jsi male ujisteni o me lasce, tak jsem ti tam nechala darecek. Byla jsem si jista, ze si vsechno poskladas dohromady a najdes mne."

"Pani, prominte mi. Ma vira ve vas nebyla pevna," priznal jsem se

"Ja to chapu. Nemela jsem v umyslu nechat te samotneho tak dlouho. Řekla jsem ti, ze odchod Lydie bude mit nasledky. Take mel a ja mela plne ruce prace. Puvodne jsem planovala privest te z lazni primo sem, ale nebyl na to tehdy jeste spravny cas.

Lydie natropila v Aise mnoho zla. Pocet tech, kterym se da nyni duverovat, je velmi maly. Ona a jeji privrzenci nam zmizeli z dohledu. Stejne jako zralok, ktereho nevidime, se muze znenadani objevit, a pak nicit a zabijet. "

Povzdechl jsem si pri vzpomince na zmatek, ktery jsem zpusobil ve jmenu lasky.

"Uz se zase obvinujes z neceho, nad cim nemas kontrolu," rekla, kdyz se mi podivala do oci.

"Kdybych tehdy ne... " stacil jsem promluvit drive, nez mne umlcela prstem polozenym na me na rty.

"Tak by se to stejne stalo. Muselo se to stat, byl to normalni vyvoj. Byly jsme prilis spokojene se sebou samymi, s tim, jak nenapadne a skryte ridime svet. Nyni musime byt aktivnejsi, vice riskovat, abychom dosahly svych cilu. Take je dulezite zamezit Lydii a jejim privrzencum skodit. Jejich neuvazene ciny mohou vyzradit svetu nase plany drive, nez na to bude spravna doba."

"Rozumim," rekl jsem.

"Opravdu? Doufam, ze ano. Mame pro tebe totiz v teto veci ukol."

Srdce mi poskocilo radosti.

"Co by vam udelalo radost, Pani?" zeptal jsem se.

"Matka Mnoha a ja chceme vypravet svetu o Aise, tvymi vlastnimi slovy."

"Bojim, se ze vam nerozumim Pani."

"Michaele, mas jedinecny talent. Umis vypravet pribehy. Nejsi jen spisovatel, ale vypravec. Umis zaujmout lidi svymi pribehy, svymi vtipy. Nekazes, ale vyzyvas. To je presne to, co nyni potrebujeme. Nekoho, kdo dokaze vypravet pribehy."

"No a o cem mam psat? Myslim tim, co smim rict?"

"Vypravej sve pribehy, ktere jsi zazil s Aisou. Vyjadri sve pocity i strachy, sve sny a touhy. Pomohu ti stejne jako Matka Mnoha. Zajistime, aby jsi nevyzradil prilis. Az budou lide cist tve pribehy, pak snad pochopi nase umysly.

Tak, jak se Lydie a jeji lide budou snazit skodit, my potrebujeme nekoho, kdo bude vypravet pribehy, aby zustala zachovana rovnovaha. "

Klecel jsem pred ni a premyslel o ukolu, ktery prede mnou stal.

Bude to velkolepy ukol. Pokusit se popsat vse, co jsem zatim jen citil ve svem srdci a v duchu, pokusil se vysvetlit jak a proc.

"Pani, nejsem si jist, zda to dokazu. Dokazu vypravet pribehy, ale nejsem zadny spisovatel. "

Jen mne pohladila po hlave a nechala mne samotneho zapasit se sebou samym a se svou vahavosti.

Snad mela pravdu. Mohl bych vypravet pribehy. Mozna se nekdo pouci z mych chyb.

"Udelalo by vam to radost, Pani?" zeptal jsem se.

"Ano, udelalo. A byla by to velka sluzba pro Aisu."

Podival jsem se ji do oci, poprve od naseho noveho setkani.

"Ano Pani. Napisu povidky. Ale kdo je bude cist?"

Ukazala na pocitacovy terminal.

"Tam na Internetu jsou lide, kteri hledaji informace. A najdou i tve pribehy. Ti, kteri uveri, nas budou kontaktovat nebo nam daji o sobe vedet. Jini to pusti z hlavy jako pouhe eroticke sny.

Pravda ale vyjde najevo."

Podival jsem se na pocitac a pak zpet na mou milovanou Pani Minx, Minx Ovladac.

"Hadam, ze bych mel radeji zacit. Řekl bych, ze prvni pribeh bude jak jsem se stal .... "