Jak jsem se stal sluhou Aisy

Autor: Dr. Charles Forbin
Preklad: Moula

Probudil jsem se do mihotaveho svetla. Kde jsem byl? Zkusil jsem se prevalit a zjistil jsem, ze me ruce jsou pripoutany. Zkusil jsem se zhluboka nadechnout a zjistil jsem, ze mam v ustech roubik.

Posledni vec, na kterou jsem si vzpominal byla, ze jsem zastavil mlade zene, abych ji pomohl vymenit pneumatiku. Ohnul jsem se, abych povolil kolo, a pak ... zatmeni.

Nebolela mne hlava, takze mne do ni asi neuhodili, ale me myslenky byly mlhave. Asi mne omamili. Ale proc? Nebyl jsem nijak vyznacny, nemelo cenu mne unaset nebo vubec prepadat.

Byl jsem dotazen na svetlo a tam prikazano stat. To svetlo bylo tak oslepujici, ze jsem nemohl sveho unosce jasne uzrit.

"Jdi prede mnou. Neotacej se, nebo budes opraven!", znel prikaz. Opraven? Zensky hlas. Ze by ta mlada zena s pichnutym kolem? Byl jsem navigovan chodbou a pak do mistnosti, kde mi prikazala si lehnout na stul tvari dolu.. Pokusil jsem se odporovat a ucitil ostrou rezavou bolest na mem zadku. Teprve tehdy jsem si poprve uvedomil, ze jsem byl nahy.

"Ted si lehni nebo zintenzivnim bolest."

Lehl jsem si na stul, jak porucila. Me nohy byly ke stolu privazany jako prvni, pak mne upevnila i v pase. Chytla mne silnym stiskem za ruce a rozvazala je. Zautocil jsem na ni, ale byl jsem temer okamzite podroben dalsimu utrpeni.

Me ruce byly pripoutany ke stolu. Ucitil jsem, jak mi jeji ruka projizdela po pateri, pak sjela nize a dotkla se mych genitalii. Jemny prst vyzkousel muj ritni otvor

"Jsi tady kvuli zvlastnimu ucelu. Budes vysetren, zda by jsi byl uzitecny. Pokud ano, budes vycvicen, aby jsi nam slouzil. Pokud ne, zbavime se te."

To neznelo dobre.

"Ted te otestuji, kolik sneses bolesti."

Slysel jsem ji odejit. Dlouho se nic nedelo a ja uz malem zase upadnul do spanku, kdyz tu nahle ... THWACK !

Zkusil jsem se vymrstit, ale pouta mne drzela pevne.

"Vidim, ze mi uz venujes pozornost," rekl hlas. "Ted prikrocime ke zjisteni tve schopnosti snaset bolest."

Citil jsem, ze neco podobneho pasce bylo prilozeno na ruzna mista meho tela.

"Senzory budou zaznamenavat tve reakce na bolestive stimuly. Taktez ja te budu sledovat. Ja rozhodnu, kdy budes mit dost. Muzes kricet, pokud chces, ale roubik je zajisteny docela dobre a nikdo te stejne neuslysi."

Prvni slehance byly sice tvrde, ne ale prilis bolestive. Postupne nabyvaly na sile a menily svuj cil. Bolest zacala narustat. Rostla s tim, jak se menila mista uderu. Muj dech byl cim dal tim tezsi a udery cim dal tim tvrdsi.

Nahle prestaly. Nezna ruka mne pohladila po hlave a otrela slzy od bolesti.

"Skvely zacatek. Vedl jsi si dobre. Zanedlouho zacneme znovu."

Zavazala mi oci a ja vycerpanim upadnul do spanku.

Kdyz jsem se probudil, byl jsem jeste stale na stole, ale tentokrat na zadech, stale pripoutany a se zavazanyma ocima. Nohy jsem mel zdvizeny do vzduchu, zadek vystaveny. Bojacne jsem ocekaval, co bude nasledovat. K jakemu uzitku jsem mel byt teto zene? A proc si vybrala prave mne? Zanedlouho jsem uslysel opet ten Hlas.

"Vidim, ze uz jsi vzhuru. Jestli souhlasis, ze zustanes potichu, dokud ti nedovolim mluvit, tak ti sundam roubik. Pokud souhlasis, kyvni hlavou."

Prikyvnul jsem, jak jen jsem nejvice mohl.

Odstranila mi roubik a ja tezce oddechoval.

"Jestli chces napit vody, kyvni hlavou."

Opet jsem prikyvnul. Ucitil jsem v ustech dudlik detske lahve. Chtive jsem sal, dokud mi dudlik nezmizel. Odebrala mi ho.

"Ted budeme pokracovat s dalsi serii testu na bolest. Taky vyzkousim tvou vnitrni kapacitu."

Vnitrni kapacitu?

Opet mi prilozila pasky a bolest zacala jako prve. Nahle jsem ucitil palcivou bolest na levem prsu nasledovanou stejnou bolesti na pravem.

"Tyto prsni svorky mohou byt nastaveny tak, aby ti i propichly prsni bradavky, pokud to bude zapotrebi. Chci videt, jestli te bolest v prsou rozptyli od vnimani bolesti v jinych castech tela."

Bicujici bolest nabirala na intenzite, bolest na prsou zustavala konstantni. Pomalu jsem se na bolest z bicovani staval netecny. Dokonce se nejakym podivnym zpusobem zacala zdat byt prijemnou. Nahle tlak z mych bradavek zmizel.

Krev se nahrla zpet do mych prsnich bradavek a ja otevrel usta, abych zakricel. V tu chvili jsem mel v ustech zpet roubik a muj rev se promenil v bruceni.

"Nebylo ti dovoleno mluvit. A ja povazuji krik za mluveni. Za tuto chybu budes opraven."

Chvili byla pauza, pak mne paliva bolest na hrudniku primela zastenat do roubiku.

"Uz tu chybu znovu neudelas, ze ne?" zeptala se mne.

Slabe jsem kyvnul hlavou.

Roubik byl znovu odstranen.

"Nyni zacneme s testem vnitrni kapacity. Po tomto testu budes premisten do kotce, kde najdes jidlo a piti. Pochopil jsi mne? Smis mluvit jako pes. Jedno steknuti ano, dve ne."

Steknul jsem jednou.

"Dobra. Chtel bys, abych ti odvazala pasku z oci?"

Opet jsem souhlasne steknul.

"Pokud si na testu povedes dobre, tak ti ji sundam."

Chvili byl klid a pak jsem uslysel mlasknuti natahovane gumove rukavice. Potom jsem ucitil neco chladneho na mem analu a pak pronikajici prst. Sevrel jsem sverac a pak, kdyz se zkoumajici prst stahoval, jsem jej zase pomalu povolil.

"Test zacina."

Citil jsem, jak se mi rozeviral ritni otvor a neco mi do nej bylo strkano. Pronikalo to hluboko do mych strev. Mel jsem pocit, jako kdybych mel kazdou chvili explodovat. Z toho tlaku se mi chtelo mocit. Nikdy predtim do mne nikdo nic tak dlouheho nestrkal.

Dostaval jsem z toho tlaku a bolesti zaludecni krece. Tlak pokracoval snad celou vecnost. Nehlede na to, co to bylo, bylo to vytahovano pomalu. Kdyz to konecne vyklouzlo ven, tezce jsem vydechnul spise od bolesti nez od ulevy.

Paska z mych oci byla konecne snata a ja poprve uvidel sveho tryznitele.

Byla to ta divka z auta. Byla odena v cernem korzetu s paskem pobitym cvoky, obuty mela vysoke kozacky. Jeji chovani bylo panovacne, ale jeji hlas byl nezny. Odhodila si dozadu sve tmave vlasy, ktere ji padaly do obliceje, a pak si sundala gumove rukavice.

"Uvolnim te z pout a odvedu te do kotce." Ukazala na kozene dutky u sveho opasku. "Jakykoliv pokus o utek, a budes opraven. Je ti to jasne?"

Jednou jsem steknul.

Touzil jsem po svobode, ale vedel jsem, ze ji nemohu utect. Jeji hlas mne drzel ve svem sevreni temer stejne pevne jako predtim pouta. Co se to se mnou delo? V jeji pritomnosti jsem se citil stejne bezmocne jako dite.

Kdyz me uvolnila z pout, citil jsem se nejisty, mel jsem z ni dokonce strach. Ale vzdyt to prece byla jen mlada zena.

Ceho jsem se bal? Bylo to tim mucenim? Byl jsem preci muz, mel jsem byt schopen vymanit se ji. Ale kdyz se na mne podivala, ma vule ji odporovat byla ta tam.

Vedela to a posmivala se mi zlomyslnym mazanym usmevem, ktery pro mne do budoucna vestil jen dalsi ustrky z jeji strany.

"Vstan a bez prede mnou. Chci, abys mel sklonenou hlavu. S nikym nemluv i kdyby na tebe hovoril. Dokud ti nedam povoleni mluvit, budes se chovat, jakoby jsi byl nemy. Prikyvni, jestli jsi rozumel."

Rychle jsem prikyvnul.

"Dobre. Jdeme. Za dvermi doprava. Zastavis, az ti reknu."

Vysel jsem ze dveri a zahnul doprava, jak porucila. O par kroku dal mi byl dan povel zastavit.

Prede mnou byla velka kovova klec.

"Otevri dvirka a vlez dovnitr."

Zacal jsem se k ni otacet a ucitil svihnuti dutek pres zada jednim a pak i druhym smerem.

"Vlez dovnitr ted HNED!"

Otevrel jsem dvirka a vplizil se dovnitr. Klicka byla velka tak akorat, aby se v ni dalo otocit, ale prilis mala na to, aby se v ni dalo lezet a nebyt pritom zkrouceny. Podlaha byla pokryta plastovou rohozkou. Na jedne stene pak byla pripevnena velka lahev na vodu, stejna jako se pouzivaji v laboratorich.

Dvirka byla za mnou zamcena a jidlo se objevilo ve sterbine hned vedle lahve s vodou.

Skladalo se z kousku z masa a zeleniny, krajice chleba a nejakeho ovoce.

"Muzes jist, jak chces," rekla. "Prijdu ti pak zakryt na noc klec."

S tim se otocila a opustila mistnost. Zanechala mne v kleci jako zvire, stale dumajiciho, co nase dalsi setkani prinese.

Vratila se o neco pozdeji. Potom, co odstranila nyni jiz prazdny talir od jidla, zakryla mou klec, aniz by vyrkla jedine slovo.

Stocil jsem se v nastolene tme do klubicka a premital o nahle zmene v mem zivote. Byl jsem uveznen v kleci jako laboratorni krysa. Nebo mozna kanarek. Nahle jsem dostal divoke nutkani zazpivat "Jsem jen ptacek v pozlacene kleci", ale zavrhl jsem to. Bylo mi prikazano nemluvit. Ale jak by se to mohla dozvedet? Nemohl jsem si vsak byt jisty, ze by se to nedozvedela.

Stale mne pronasledovala otazka proc. Navic mne matly vsechny ty testy. Proc mne mucila? K cemu ji budu potrebny? Nebo nepotrebny? A komu mam byt vycvicen slouzit? Řekla "vycvicen, aby jsi nam slouzil". Ji? Nekomu jinemu? Snad to byl jen hruzny sen. Snad mne jen srazilo auto, kdyz jsem te divce pomahal vymenit kolo, a ted jsem lezel v nemocnici? V tomhle snu ale nebyl zaden Carodej ze zeme Oz, pokud to byl vubec sen.

Vydesil mne jeji hlas z vysky.

"To nebude tak snadne, aby jsi jen trikrat zaklapal podpatky rubinovych strevicku a pak odtud zmizel."

Musel jsem asi mluvit nahlas.A ona poslouchala. Co se ted stane? Dalsi 'oprava'?

"Mel by jsi jit spat. Opravim te rano, az se najis a projdes. "

Zkousel jsem usnout, ale spanek nechtel nejak prijit. Nakonec ale prisel. Prisel jako mlha tise naslapujici jako mala kocka, vplizil se do meho vedomi a ja upadl do cerne nicoty.

Probudila mne sprska teple vody, ktera dopadla na me telo. Muj mocovy mechyr zareagoval a smocil podlahu kotce moci. Tepla voda prystila dal, dokud nebyla klec zase cista.

Vzhlednul jsem a uvidel jsem mladou zenu v laboratornim plasti a s hadici v ruce.

"Tva oprava byla odlozena. Donesu ti ranni pridel stravy," bylo vse, co rekla.

Vratila se s rendlikem teple ovesne kase.

"Jez," byl jeji jednoslovny povel.

Ponoril jsem oblicej do rendliku a hladove chlemtal teplou stravu, jak jsem jen mohl.

Kdyz jsem na ni opet pohledl, videl jsem, ze mne sledovala. Ne, presnejsi termin by byl, ze studovala. Zacal jsem ji taky sledovat. Usmala se na mne.

"Jsi osobnost. A asi mas otazky. Bojis se mne? Muzes mluvit."

Vahal jsem. Bal jsem se ji? Ne, ji ne. Jen moci, kterou nade mnou vladla.

"Nebojim se vas, bojim se toho, co mi muzete udelat," rekl jsem.

"Chytra odpoved. Smis se zeptat jednu otazku."

Jednu otazku. Zurive jsem premyslel. Kdybych polozil spravnou otazku, mohla by to byt odpovedi i na dalsi.

"Jaky maji vyznam ty testy, ktere na mne zkousite?"

Zacala se smat.

"Ostatni chteli vedet, proc jsou tady nebo kdo jsem ja. Ty jsi se zeptal, jaky vyznam maji testy. Jak rozkosne. Vyznam testu je zjistit, zda nam budes uzitecny. To ti nenapovedelo o nic vic, nez jsi uz vedel. Ale ukazuje to tvou vynalezavost. Jine otazky by ti stejne taky neprozradily nic noveho.

Mel by jsi prokazat, ze jsi zajimavy."

To rekla, otocila se a odchazela a pritom si pobrukovala Haydnuv koncert

Jedna otazka a ja ji promarnil. Nebo snad ne? Nyni jsem vedel, ze jsem nebyl sam, ze byli i jini muzi, mozna i zeny, kteri byli podrobeni jejimu testovani. Jeji chovani a zachazeni se mnou mi neco pripominalo...ale co to bylo? Premyslel jsem o tom. Ze by chovatel v zoo? Psycholog? Zira z Planety Opic. Presne. "Dej pryc ty sve spinave pracky, zatracena opice," bylo to spojeni..

Jaky byl nazev skladby, kterou si broukala?

Otrasl jsem se. Musel jsem odtud uteci bez ohledu na to, kde jsem byl.

Kdyz se vratila, byla odena v sede uniforme a nizkych botach. V ruce nesla voditko a obojek. U opasku se ji houpaly kovova pouta na nohy a kratky jezdecky bicik. Sklonila se a odemkla dvere me klece.

"Vylez ven. Nevstavej dokud ti nereknu. Nemluv. Rozumel jsi rozkazum?"

Prikyvnul jsem. Musel jsem hrat jeji hru a ziskat tak jeji duveru. Az se otupi jeji pozornost, tak na ni zautocim a utecu. Vylezl jsem ven a cekal. Kdyz pristoupila, aby mi nasadila obojek, zkusil jsem na ni vyskocit. Muj pokus byl zablokovan jeji botou, kterou mne nakopla do boku a tim prevratila na zada.

Jeji hlas byl chladny a mrazivy jako suchy led.

"Tvou odpovedi na mou dobrotu byl utok. Delas chybu. Budes opraven."

S temito slovy polozila svou botu na muj penis a varlata a prenesla na ni vahu. Tlak se zvysoval a me se chtelo kricet. Nechtel jsem ji ale udelat takovou radost.

Snaha velka , ale malo platna. Jak se tlak zvysoval, zacal jsem knucet. Lezel jsem a skucel bolesti. Tlak prestal. Na nohou mi zacvakly okovy a voditko bylo pouzito na privazani mych rukou k obojku, ktery mi byl nasazen na krk.

"Vstan M - 5. Cekaji te testy, ktere je zapotrebi udelat. Uz jsi nas zdrzel dost dlouho."

Lezel jsem na podlaze neschopen fyzickeho odporu.

"To neni moje jmeno. Jmenuji se Michael ...." zacal jsem mluvit, ale byl jsem prerusen dopadem biciku na ma stehna.

"Nemas jmeno. Jsi objekt M - 5. Nic vic. Spise min, pokud budes pokracovat v odporu. Je ti to jasne, M - 5?"

Nerekl jsem nic. Dokonce jsem ani neprikyvnul. Cekal jsem.

"Vyborne. Smis mluvit."

"Jasne."

Opet jsem byl svihnut bicikem.

"Jasne, CO?" vybidla mne.

"Jasne - - Pani"

Dalsi slehanec.

"Spravna forma odpovedi je 'Jasne Ovladaci'," byl jsem poucen.

"'Jasne Ovladaci," opravil jsem se.

"Dobra, M - 5 . M jedna az M ctyri nebyli prilis uspesni. Ocekavam, ze budes uzitecnejsi nez byli oni. Ted vstan. Nemluv. Jestli jsi rozumel prikazum, prikyvni."

Rychle jsem prikyvnul a postavil se na nohy. Ocelova pouta na nohou znesnadnovala chuzi. Bylo mi prikazano jit zpet do mistnosti se stolem.

Tentokrat jsem byl za obojek pripoutan k retezu visicimu ze stropu. Ocelova pouta na nohou byla zamcena ke kruhum v podlaze, nohy jsem mel roztazene.

"Toto je jednoduchy test, M - 5. Zavesim ti na varlata zavazi a uvidime, kolik toho sneses. Pak to zopakuji s tvyma prsnima bradavkami."

Stahla mi varlata kozenym reminkem s hackem. Ovladac vytahla ze skrinky sadu zavazi a ukazala mi je.

"Kazde zavazi ma jednu unci. Je jich tady celkem 64. Snad budes uspesnejsi nez M - 2. Ten jich vydrzel 32 nez ... selhal. "

Zavesila na hacek prvni zavazi. Pritahlo to reminek. Zavesila dalsi, pak jeste dalsi. S kazdym se bolest zvysovala. Ctyri, pet sest zavazi. Pak sedme a osme.

Prestala.

"Vedes si dobre M - 5. Citis bolest? Smis mluvit."

"Ano Ovladaci. "

"Uz ti jich zbyva jen 56, M - 5. Zvladnes to?"

"Nevim Ovladaci," zanarikal jsem.

"Zjistime to, M - 5"

Dalsi zavazi, pak dalsi. Deset, jedenact, dvanact.

Vykrikl jsem bolesti. Ucitil jsem neco chladneho na koulich. Neco zadunelo.

Pak bolest prestala.

Nezna ruka se dotkla meho obliceje a poplacala mne po koulich.

Otevrel jsem oci a uvidel Ovladac jak drzi nuz a smeje se.

"M - 2 v testu neuspel, protoze si nedokazal pripustit bolest. Ty ano. Kdo se nedokaze priznat ke sve bolesti, nema pro nas vyznam. Myslim, ze test na prsnich bradavkach neni nutny. Chtel by jsi se misto toho podridit nahradnimu testu bicovanim? Smis mluvit. "

"Ano Ovladaci. Dekuji," zaseptal jsem.

"Za co M - 5 ?" byla jeji pobavena odpoved.

"Za moznost vyberu, Ovladaci."

"Prokazal jsi dostatek inteligence, takze jsi si volbu zaslouzil. Priprav se."

S tim se otocila a zamirila ke stojanu s bici na opacne strane mistnosti.

Vratila se zpet se tremi bici, jednim s sirokymi pasky, druhym s uzlicky na koncich a tretim s tenkymi ocasky.

"Pouziji na tebe tyhle. Řeknes mi vzdy cislo jedna, dve nebo tri podle toho, ktery si budes myslet, ze jsem pouzila."

Ukazala mi siroky

"Cislo jedna"

Pak ten tenky.

"Cislo dva"

Nakonec ten s uzlicky.

"Cislo tri"

Behem toho, co se mi presouvala za zada, pokracovala v reci.

"Kdyz udelas v identifikaci chybu, zacnu zase od zacatku. Budes vystaven deseti ranam kazdym bicem. Kdyz neudelas chybu, dostanes tricet ran."

"Pokud ano, dostanes jich vic. Zacneme."

Prvni byl jako bodnuti vcely do zadku.

"Dva," rekl jsem.

Dalsi mi bouchnul do zad.

"Jedna," zastenal jsem.

Dalsi mi dopadl na bedra.

"Tri"

Uderu pribyvalo a menily svuj cil. Dopadaly rychleji a tvrdeji. Sipal jsem cisla, jak jsem si myslel, ze by mely byt. Brzy jsem ztratil prehled o tom, kolik jich uz dopadlo. Svet zacal splyvat do jednoliteho pocitu dopadajicich ran bicu a meho unaveneho volani cisel.

Po nejake dobe prestala a postavila se prede mne.

" Dobre pokracujes. Uvolnim ti ruce"

Upadnul jsem ji k botam jako loutka, kterou odstrihli od vodicich snurek.

"Polib mi boty M - 5. Projev mi svou vdecnost za pozornost, kterou jsem ti venovala," prikazala.

Zlibal jsem lesklou kuzi jejich bot a zkousel jsem urovnat si myslenky.

Bolest se stavala drogou. Podivnou, skvelou, straslivou drogou. Cim vice spatneho zachazeni jsem snasel, tim vice se zdala byt potesena. A jak se me zneuzivani zhorsovalo, tim intenzivneji jsem citil nutkani ji vice tesit.

Proc? Ublizovala mi. Nutila mne pro ni trpet. Touzila po me bolesti. Bylo to blaznive. Hladila mne a uklidnovala, kdyz se bolest stavala nesnesitelnou. Davala mi jist a pit. Omyvala mne.

Trestala mne a starala se o mne. Citil jsem, ze se ve mne neco deje. Vzdy jsem se staral o druhe a jen zridka premyslel o svych vlastnich potrebach a touhach.

Starala se o mne svym zvlastnim zpusobem.

Upadnul jsem do spanku s tvari pritlacenou k jejim botam.

Vzbudil jsem se s krikem v temnote. Byl jsem stale pripoutan retezem ke kruhu v podlaze.

Jeji hlas prisel z hedvabne temnoty.

"Proc kricis M - 5?"

Prestal jsem a nevedel, zda mam mluvit.

"Smis mluvit. Co te strasi v temnote?"

"Myslel jsem, ze jsem sam. Velmi se omlouvam, ze jsem mluvil bez dovoleni Ovladaci."

"Ztratil jsi nekoho milovaneho, ze ano?" byla jeji ticha otazka.

"Jak to muzete vedet?" zakvilel jsem.

"Vim. Znam tvou dusi i myslenky. Dokazes snaset bolest, protoze znas bolest. Tva duse je na hony vzdalena klidu, a tvuj duch se tryzni. "

"Vim o tve bolesti. Az prijde cas, nabidnes mi ji. Zatim ale musis jeste hodne ukazat."

Ve tme se zatrepotalo svetlo.

Pristoupila ke mne ozarena svetlem svice. Mela na sobe tenke cerne roucho. Uprela na mne pohled, v jejich ocich byl videt soucit. Po chvili se odvratila.

"Nikdy te nenecham odejit ....."

Svice zhasla a ja se opet ocitl ve tme.

Cas ubihal. Jak ubihal cas, mizel i muj strach.

Bylo velmi podivne, jak jsem mohl duverovat nekomu, kdo mi pusobil tak mnoho utrpeni.

Vysokym oknem jsem mohl sledovat, jak temnota uvolnuje misto prvnim paprskum rozbresku. Myslim, ze jsem prave usinal, kdyz mne probudil proud teple vody. Kdyz jsem se podival vzhuru, uvidel jsem ji stat nade mnou, jak drzela svou robu bokem a mocila na me bezmocne telo.

Kdyz si vsimla, ze ji sleduji, prestala.

"Otevri usta M - 5. Mam pro tebe darek."

Vahal jsem, zrejme prilis dlouho na jeji vkus. V jejich ocich se usadil zlozvestny trpyt.

"Odmitas mne poslechnout?"

Otevrel jsem usta, zavrel oci a ocekaval jsem stiplavy proud.

Ten vsak neprisel.

Misto toho jsem ucitil jablecny dzus, sladky a vlazny.

"Vidis M - 5 , poslusnost byva odmenena. Jednou budes sam skemrat o me sampanske, ale ne ted. Takovou vysadu si budes muset zaslouzit."

Odbehla z mistnosti, aby se do ni o nekolik okamziku pozdeji opet vratila v cervenem body a s kuklou v ruce.

Rychle mi ji natahla na hlavu a zajistila pomoci maleho zamku k obojku.

Odemkla retez, ktery mne poutal k podlaze a prikazala mi jit.

Kdyz mi sejmula kapuci, nalezal jsem se v naprosto normalni koupelne se sprchou a zachodem. Na dlouhe polici byl tac s jidlem a presypaci hodiny. Rozvazala mi pouta a otocila hodiny.

"Najez se a umyj se. Az se pisek presype, prijdu si pro tebe."

Dvere se zavrely a ja uslysel zasunuti zastrcky a klapnuti zamku.

Rychle jsem se najedl a vlezl do sprchy. Mydlo tam sice chybelo, ale horka voda mi stacila. Kdyz jsem vylezl, podival jsem se do zrcadla nad umyvadlem. Prestoze byl obraz pokroucen nerozbitnym sklem zrcadla, uvidel jsem svuj odraz. Me vousy musely rust nejmene tyden. Jak dlouho jsem byl vlastne veznen? Presypaci hodiny byly vlastne prvni casomirou, kterou jsem zde potkal. Sedl jsem si a sledoval je, a snazil se pritom znovu nabyt pojem o case.

Vratila se s kuklou, voditkem a obojkem. Tentokrat byla odena v cervenych satech, vlasy mela svazane do pevneho drdolu. U boku ji visel dlouhy bic.

"Od nynejska budes plnit vsechny me rozkazy. Jakakoliv neposlusnost bude potrestana. Doposud jsi byl pouze opravovan. Trestani je mnohem bolestivejsi. Pochopil jsi M - 5 ? Prikyvni na souhlas. "

Prikyvnul jsem a klekl pred ni.

"Vidim, ze jsi pochopil M - 5. Jsem s tebou spokojena."

Nasadila mi kapuci a obojek a odvedla mne z mistnosti. O chvili pozdeji mi naridila vyslapat nekolik schodu a zustat stat asi pet kroku od jejich konce.

Udelal jsem, jak mi porucila.

"Toto je objekt M -5 . Predkladam k posouzeni vysledky jeho testu. Nyni budu demonstrovat jeho schopnost snaset bolest."

Prvni rana mne zastihla nepripraveneho a musel jsem se pod kuklou kousnout, abych nevydal zaden zvuk. Rany dopadaly tak dlouho, az se mi zacaly podlamovat kolena.

"M - 5 zaujmi znovu svou pozici," porucila mi.

S velkou namahou jsem se opet narovnal a za mirneho vravorani jsem cekal, az zacnou dopadat dalsi rany.

"Jak muzete videt, objekt ma velkou vydrz. Tato ukazka byla o pet bodu nad vysledkem jeho testu. Jeho schopnost podridit se je velmi dobra az vyborna. Doporucuji tento objekt do vyssiho stupne vycviku."

Zavladlo ticho, ktere se zdalo trvat celou vecnost.

" Objekt M - 5 je od teto chvile zarazen do vyssiho stupne vycviku," oznamila.

Vyssi stupen vycviku. Co to melo byt?

Byl jsem odveden zpet do kotce, kde jsem stravil svou prvni noc. Tam mi porucila kleknout si a zustat tak, dokud mi nesundala kuklu.

V kleci doslo ke dvema zmenam. Lezel v ni ted maly polstar, a dvirka klece nesla ozdobne kovove oznaceni

M - 5.

"Po dobu vycviku toto bude tvuj domov. Kdyz budes plnit vsechny ukoly dobre, budes odmenen. Chyby budou opravovany. Neposlusnost trestana. Chapes rozdil mezi trestem a opravou M - 5 ?"

Klecel jsem pred ni v tichosti. Nebyl jsem si jist, zda mam kyvnout, odpovedet nebo zastekat.

"Chapes rozdil mezi temito dvema M - 5 ? Mluv!"

"Myslim, ze ano Ovladaci," odpovedel jsem tise.

"Dam ti priklad. Kdyz na mne promluvis bez meho svoleni, budes opraven. Kdyz ucinis cokoliv se zrejmou neposlusnosti, budes potrestan. Oprava je neprijemna. Trest je .... , hm, o tom muzes zatim spekulovat. Ale pamatuj, vim, jak ti zpusobit bolest a jak daleko mohu zajit, aniz bych ti zpusobila trvalou fyzickou ujmu. Pochopitelne tvuj psychicky stav ...." zamyslela se.

Nelibilo se mi, co se chystala vyrknout. A ona to taky vedela.

"Chces se mne na neco zeptat M - 5? Smis mluvit," vyzvala mne.

"Jak dlouho tady - - " zacal jsem se ptat.

"Budes? ', dokoncila vetu. "Tak dlouho, jak bude zapotrebi, aby jsi nam mohl spravne slouzit. Budes vycvicen nam slouzit jakymkoliv zpusobem, ktery uzname za vhodny. Az budes vycvicen, uz nas nebudes chtit nikdy opustit."

Mirne se usmala vyrazu v me tvari.

"Ta myslenka te strasi. Jak zabavne. Bojis se byt vlastnen, ale zaroven se bojis, ze budes opusten."

Hladila mne po hlave jako sveho psicka a pritom pokracovala.

"Ostatni obavy, i ty nevyrcene, te k nam pripoutaji. "

Otevrela dvirka klece a prikazala mi vlezt dovnitr.

"Ted odpocivej. Az se spolu setkame priste, poznas, kdo jsme."

Zamkla a zanechala mne v kleci samotneho, cekajiciho. Mela pravdu? Byl to muj strach, ktery mne pro ni zotrocil?

Kdyz opet prisla, mela na sobe cerne prilehave saty a v ruce hulku se stribrnou rukojeti.

"Musim pouzit voditko nebo jine omezovace M - 5? Nebo se mohu spolehnout, ze se podrobis bez namitek? Tve selhani bude mit za nasledek me velke rozpaky a pro tebe bude znamenat poradny pridel utrap."

"Budu vas poslouchat, Ovladaci," souhlasil jsem. Nebyl jsem si jist, zda to byly slibene utrapy, ci fakt, ze bych ji mohl zpusobit nesnaze, ktery mne primel k teto odpovedi. Z nejakeho duvodu jsem chtel, aby na mne byla pysna.

"Dobra. Chystam se te vzit ukazat dalsim v nasi skupine. Nebudes s nikym mluvit, dokud ti to neporucim. Na kazdou primou otazku, kterou ti polozim, nereknes nic jineho nez ano nebo ne. Budes odpovidat jen ano ci ne, a budes odpovidat po pravde.

A to bez ohledu na to, na co se budu ptat. Pokud pozdeji zjistim, ze jsi nemluvil pravdu, potrestam te. Pokud budes lhat jinym, tak te potrestaji oni. Je to jasne?"

"Ano Ovladaci."

Odemkla klec, prikazala mi vylezt a postavit se.

Vedla mne chodbou az k velkym vyrezavanym dubovym dverim. Nad dvermi byl napis. Bylo to jedno jedine slovo: Aisa.

Aisa. Muj mozek horecnate pracoval. Pak jsem si vzpomnel. To byl stary roman H. Rider Haggarda.

Aisa znamenalo "Ta, Jez Musi Byt Poslechnuta ".

Ovladac mne sledovala, jak jsem cetl napis. Pak se poprve vesele usmala.

"Vidim, ze vis, jaky je vyznam toho slova. Nyni uz vis, kdo jsme."

Otevrela dvere a vedla mne dovnitr. Nachazeli jsme se nyni v dobre zarizenem pokoji, a proti mne staly dve zeny. Aniz mi bylo receno, muj pohled sjel dolu na podlahu. Jedna zena byla priblizne stejneho stari jako Ovladac, druha byla starsi. Obe byly elegantne odeny, jen ja tam jaksi nezapadal ve sve nahote a vousech.

Ovladac se posadila do hlubokeho kresla a porucila mi postavit se na vsechny ctyri vedle ni s hlavou vzhuru. Po chvili jsem na zadech ucitil vahu.

"Nehybej se M - 5, nebo muzes byt zranen."

Ani jsem se nepohnul.. Tam, kde se koncentrovala vaha na mych zadech, jsem ucitil teplo. Trvalo to jeste chvili, a pak rekla "Skvely salek caje. "

Vaha zmizela a misto na mych zadech zacalo pomalu chladnout.

Nejakou dobu se bavila s druhymi zenami o vsem moznem. Mne naprosto ignorovaly.

"Zda se, ze je z nej docela pekny stul," rekla starsi zena. "Nevis, jestli to uz nekdy predtim delal?"

"Pojdme to zjistit. M -5 , uz jsi nekdy delal stul?" zeptala se Ovladac.

"Ne"

"Slouzil jsi uz nekdy drive jako nejaky nabytek?"

"Ne"

"Pouzil te uz nekdo jako erotickou pomucku?"

Vahal jsem. A cervenal se.

Prodleva byla odmenena uderem rakosky pres muj zadek.

"Odpovez M - 5."

"Ne."

"Premyslel jsi nekdy o tom, ze bys byl pouzit jako eroticka pomucka?" otazala se starsi zena.

Neodpovedel jsem. Nemohl jsem odpovedet ano nebo ne. Snil jsem driv tom, ze bych byl sexualne zneuzit, ve fantazii, ve snech. Ale ve skutecnosti? Po odmlce presla Ovladac tuto otazku jako posetilou, a odvratila ode mne konverzaci k jinemu tematu.

Mladsi zena vsak nechtela tak snadno tuto otazku opustit.

"M - 5. Toto je prima otazka. Premyslel jsi nekdy o tom, ze by jsi byl pouzit jako eroticka pomucka? Odpovez," domahala se.

Zustal jsem potichu. Bylo mi prikazano neodpovidat. Neodpovim. Po minute cekani zena vstala a sla ke mne. U opasku mela stoceny bic, ktery zacala rozvijet, jak se ke mne blizila.

"Řekla bych, ze je drzy, Minx. Chci odpoved na mou otazku i kdybych ji mela z neho vymlatit."

Zustaval jsem ve sve pozici. Byl jsem vystrasen. Byla vztekla. Ochrani mne Ovladac? Co kdyz ne? Nesmim zpanikarit, rikal jsem si. Neukazuj strach.

"Lydie," rekla starsi zena. "Mozna ma duvod, proc neodpovida. Co kdyz posloucha prikazy, ktere mu dala Ovladac? "

Minx, muj Ovladac, se usmala.

"Vzdycky jsi se ve me vyznala. Jsi moudra, ze jsi to vytusila," rekla.

Otocila se k zene nazvane Lydii, a dodala: "Porucila jsem mu s nikym nemluvit bez meho primeho povelu."

"Tak mu prikaz, aby mi odpovedel," neustupne trvala na svem Lydie.

"Zpochybnujes muj usudek, Lydie?" zasycela. "Ja sama jej budu ovladat, ja sama mu budu poroucet, a ja sama jej budu chranit pred takovyma, jako jsi ty, ktere radeji trestaji nez opravuji. Takove jako ty, ktere by jej radeji znicily nez pretvorily. Ne, je muj a bude delat co ja chci."

Lydie se odvratila. V jejich ocich jsem videl nenavist. Nenavist ke mne, ke vsemu, co muj Ovladac rekla.

"Minx, myslim, ze by jsi ho mela odvest z teto mistnosti," navrhla Anna. "Zda se, ze zde pusobi roztrzku."

"Jak si prejes Anno. On ale jen poslouchal me rozkazy. Pokud zde doslo k roztrzce, tak jsem za ni zodpovedna ja."

S temito slovy mi Ovladac porucila postavit se a opustit s ni mistnost. Jakmile se dvere zavrely, jiz jsem byl pred ni na kolenou a trasl se a plakal.

"Copak je, muj malicky. Řekni mi, co se stalo," naridila.

"Zpusobil jsem vam potize, Ovladaci. Je mi strasne lito, ze jsem vas zklamal," brecel jsem.

"Nezklamal jsi mne. Plnil jsi rozkazy presne, jak jsem ti je ulozila. Lydii po te otazce nic nebylo. Navic ja uz odpoved davno znam."

"Opravdu?" zeptal jsem se slzami v ocich.

"Jiste. Chces byt zadouci, vsichni muzi to chteji. Myslenka byt erotickou pomuckou je pritazlivou mnoha lidem. Ale nezapomen, ze az je pouzita, je odlozena stranou.

Nepremyslime o pocitech erotickych pomucek. Jsou, aby nam slouzily. Ty jsi, aby jsi slouzil nasim potrebam. Tyto potreby v sobe zahrnuti mnohem vice a take mnohem mene nez jen pouhy sex, kdyz jej chceme. Obcas budes erotickou pomuckou, ale ne necim, co pouzijeme a pak zahodime."

"Ted pojd se mnou, je cas na krmeni. "

Muj fyzicky vycvik zacal tentyz vecer.

Ovladac, oblecena v bilem laboratornim plasti, mne odvedla do mistnosti se stolem. Poprve jsem uvidel, ze byl vybaven jako osetrovna.

Porucila mi vlezt na vahu, odvazila mne a pak se nelibe zamracila.

"Mas nadvahu M - 5. Dieta ti sice pomuze neco shodit, ale ne dost, abych byla spokojena.

Proto budes dvakrat denne cvicit, dokud nebudu s tvou vahou spokojena."

Pokracovala ve vysetrovani se stejnou peci jakou venujeme kusu hoveziho. Vlastne oboji se dela ze stejneho duvodu.

Vysledek mereni tlaku krve ji take znepokojil.

"Mas vyssi tlak, nez by jsi mel mit. Je zrejme, ze cviceni jsi v dennim rozvrhu nemival. "

"Ovladaci," troufnul jsem si krotce. "Mozna, ze muj tlak je vyssi diky vam."

"Mozna."

Dala mi facku

"Nedostal jsi svoleni promluvit. Az budu chtit znat tvuj nazor, tak se zeptam. Je ti to naprosto jasne."

Prikyvl jsem s horicim licem.

"Dobra. Pochopil jsi. Ted stuj klidne, dokud neskoncim vysetrovani."

Stal jsem a cekal, zatimco mi kontrolovala oci a usi. Pak pronesla: "Otevri usta a rekni Ahhh".

Dopsala si poznamky a presunula se ke skrince. Kdyz se obratila nazpatek, mela v rukou injekcni strikacku s jehlou.

Kolena se mi podlomily a ja se zacal trast.

"Vidim, ze jsem objevila tvou dalsi slabinu M - 5. Bojis se jehel. Zajimave. Presto ti ted odeberu vzorek krve. Privazu si te ke stolu, jestli nebudes dobrovolne spolupracovat. Dam ti jen jednu sanci. "

Stal jsem a trasl se, jak se ke mne priblizovala. Strach ve mne rostl a jen strach z trestu mne drzel na miste, abych neutekl.

Hbitym pohybem mi zaskrtila ruku a vpichla jehlu do zily. Kdyz jehlu vytahla, svalil jsem se na zem.

Polozila vzorek na pult a vratila se ke mne. Hladila mne po hlave tak dlouho, dokud jsem se neprestal trast. Utrela mi horke slzy a rekla, ze mi pomuze s mym strachem.

Po chvili mi pomohla postavit se na nohy a zavedla mne ke slapacimu pasu. Sada pout byla pomoci kratkych retezu pripevnena k postrannim pasum. Pobliz predni casti slapaciho pasu byl monitor a sada lekarskych senzoru.

Porucila mi vylezt na pas a pripevnila mi pouta. Bleskove mi na ruce, nohy a telo pripjala senzory.

"Zacnes s chuzi. Pas se bude postupne zrychlovat, az nakonec zjistis, ze bezis. Pokud zpomalis, mam moznosti, jak te zase prinutit zrychlit. Kazdy den se bude cas behu prodluzovat, zatimco cas chuze se bude zkracovat. Senzory budou zaznamenavat tvuj vykon."

Nez jsem mohl zareagovat, stroj se rozbehl.

Ze zacatku to nebylo vubec spatne, ale jak se rychlost zvysovala, bylo to cim dal tim vic unavne. Jednou jsem zkusil zpomalit a odmenou mi byl slehanec bicem pouzivanym k pohaneni zaprazenych koni. Ani jsem si nevsiml, ze si ho vzala.

Muceni trvalo po dobu, ktera mi prisla byt snad hodinou, ale ve skutecnosti to nemohlo byt tak dlouhe. Nahle se pas zpomalil a zastavil.

Stal jsem tam, potil se a supel, se srdcem divoce bijicim.

"Dobry zacatek M - 5 . Zitra rano si maknes o trosku dele. "

Uvolnila mne z pout a motanice dratu vedoucich od senzoru. Pak mne zavedla do koupelny a tam opet zamkla.

Vratila se po par minutach a pockala, az jsem opustil sprchu. Osusila mne rucnikem a pak mi natirala nohy nejakym mazanim. Po par minutach vstala a prohlasila, ze jsem hotovy.

"Nechci, aby jsi pres noc v kleci ztuhnul. Tohle mazani tomu zabrani. "

Chtel jsem ji podekovat, ale vzpomnel jsem si na facku.

Usmala se na mne.

"Uz jsi mi podekoval M - 5. Vidim to v tvych ocich. Je zapotrebi se o tebe dobre starat. Jakekoliv zraneni by snizilo tvou schopnost nam slouzit. "

S temito slovy mne zavedla zpet do klece a prikryla ji na noc.

Kdyz jsme rano zase zacali, pripevnila mi pouta a senzory a zapnula opet pas.

"Za chvili se vratim s tvym rannim pridelem."

Zanechala mne v nezne peci stroje. Drzel jsem krok, dokud jsem se neunavil. Tak jsem se rozhodl zpomalit.

ZAP! Elektricky sok probehl mou nohou. Vyvedl mne z rovnovahy a ja se zapotacel, ucitil jsem dalsi sok.

Dorovnal jsem krok a soky prestaly.

Pas se zrychlil. Dalsi sok jsem dostal, jakmile jsem zpomalil. Pas bezel stale rychleji a taky soky prichazely rychleji a rychleji, kdyz jsem prestaval stacit tempu.

Soky prestaly a pas se pomalu zastavil.

Kdyz se Ovladac vratila zpet do mistnosti s tacem jidla, jeste jsem stale lapal po dechu. Tac byl plny jidla. Slanina, vajicka, dzus, topinky a dokonce i kava.

Podivala se na mne, pak na pasek se zaznamem lekce.

"Řikala jsem ti, ze mam moznosti jak te primet k lepsim vykonum. Prave jsi se seznamil s jednou, na kterou jen tak nezapomenes. Casem mozna poznas dalsi, ktere jsou mnohem prijemnejsi. Neposlouchal jsi a byl jsi opraven. Bohuzel jsi prohral svou snidani. Presto ti dovolim se divat, jak jim."

Uvolnila mne z pout, porucila mi sednout si u jejich nohou a sledovat, jak ji. Nijak nespechala, vychutnavala si kazde sousto. V jednu chvili si pohravala s kouskem slaniny, trapila mne mavajic jim mi pod nosem. Pak jej s velkou rozvahou snedla.

Pak si ubrouskem ocistila usta a spokojene si oddechla.

"Snad si odpoledne povedes lepe. Smis vylizat talir."

Vylizal jsem ho.

Po jidle z odrobinek a mastnoty mi nasadila obojek a retezem mne pripoutala k okovu v podlaze. Odesla z mistnosti, aby se za chvili vratila s voditkem, nekolika pomuckami s kozesinou a s maskou. Psi maskou.

"M - 5 , ted se presvedcime, zda jsi alespon tak inteligentni jako pes. Pochopitelne musis tak alespon castecne vypadat, proto tady pro tebe mam par drobnosti, ktere ti k tomu pomohou."

Na tvar mi pripevnila masku, na ruce a nohy kozesinove boticky.

"Zbyva posledni malickost. Psi maji ohon a ty jej nemas ... zatim."

Posledni kozesinovou soucasti byl ocas. Jeho zakladem byl kus plastiku kruhoveho prurezu o asi dvou palcovem prumeru. Zacal jsem se choulit a snazil se odplazit od ni pryc. Odpovedi byla rana pres zadek.

"Zlobivy PES! Hadam, ze te budu muset naucit, jak se mas drzet pri pani pri boku. "

Namazala plastovou cast ocasu a vydala se ke mne. Klesl jsem ze vsech ctyrech a usadil se na podlaze. Polozila ohanku na zem a snazila se mne tahem za voditko postavit. Ochabl jsem a neodporoval. Ale take nepomahal.

"Inu, vidim, ze tady mame potiz M - 5. Odmitas poslechnout muj prikaz? "

Neodpovedel jsem. Myslim, ze jsem vlastne odmital poslusnost. Ale hrozne jsem si nepral mit tu vec v zadku.

"Co bude nejlepsi udelat, abych te potrestala a pritom dosahla sveho?" dumala nahlas.

Klekla si vedle mne a zacala mne lechtat na zebrech. Pokousel jsem se nereagovat, ale nemohl jsem si pomoct. Zacal jsem sebou skubat a hazet se. Jakmile jsem prohnul hrbet, rozrazila mi od sebe nohy a hbitym pohybem mi zasunula konec ohanky do konecniku. Pokracovala v lechtani tak dlouho, az jsem ji zacal prosit, at prestane.

"Proc bych mela prestat te trapit M - 5. Neposlechl jsi mne. Řekni, proc bych mela prestat."

"Prosim Ovladaci, prestante, strasne trpim. Omlouvam se, prosim, prestante," prosil jsem.

"Cim trpis, M - 5. Ohankou nebo lechtanim? Řekni," vymahala odpoved.

"Lechtanim trpim, Ovladaci."

"Takze budes chodit s ohankou, dokud ti ji nevyndam, kdyz te prestanu lechtat?" navrhovala.

V tu chvili jsem byl v naproste agonii. Udelal bych cokoliv, jen aby prestala.

"Ano Ovladaci, prosim. Budu."

Prestala mne lechtat a postavila se.

"Zastekej pro mne M - 5. Chci slyset, jaky jsi pes, jak znis."

Zastekal jsem.

"Vys M - 5. Chci slyset maleho pejska. "

Zanafal jsem sopranem a ona se zasmala.

"To se mi nezda. Zkus to niz. Nejsi zasuvkovy pes."

Zastekal jsem basem.

"To je lepsi. Takhle budes stekat kdykoliv, kdyz ti porucim, anebo kdyz budes chtit upoutat mou pozornost. Pochopil jsi?"

Znovu jsem steknul.

"Tak je to spravne M - 5. Ted se pujdeme projit. "

Odemkla retez a po ctyrech mne nechala vybehnout z mistnosti. Vedla mne chodbou zpet k me kleci, pak k hlavni zasedaci mistnosti. Cestou jsme v chodbe potkali mladou zenu nazyvanou Lydia.

"Vidim, ze ho mas tentokrat pod lepsi kontrolou Minx. Je docela prima pes. Pochopitelne byl by jeste lepsi, kdyby jsi ho nechala vykastrovat. Jestli by jsi chtela, tak bych to za tebe mohla udelat."

Ovladac se pri vyrceni toho napadu zasklebila.

"Lydie, ty me ohromujes. Jeste nebyl ani vychovan a ty uz by jsi jej chtela pripravit o moznost mit par stenatek. Vis, musime udrzovat genovy fond."

"Myslis ochuzovat. Koukej Minx, k cemu jsou vubec muzi dobri?"

"Lydie, pokud jsi jeste stale neprisla na to, k cemu vsemu jsou dobri, tak uz na to asi nikdy neprijdes. Sbohem. "

Zatahala mne a my jsme pokracovali v nasi prochazce.

Jak jsem tak pajdal jako spatne vybaveny pes, dumal jsem, co mohlo v Lydii vyvolat takovou nenavist vuci muzskemu plemenu. Vlastne jsem nevedel, jak smyslela o zenach, takze to mohl byt zivot obecne, co nenavidela.

Behem prochazky jsem se drzel tesne u Ovladace. Citil jsem, ze ji rozhovor s Lydii rozcilil. Zastekal jsem, abych upoutal jeji pozornost.

"Co je M - 5?"

Otocil jsem se k mistu, kde jsem predtim potkali Lydii a zaknucel.

"Vystrasila te M - 5?"

Stekl jsem dvakrat.

"Tak potom co se ti nezda M - 5?"

Zaknucel jsem a opet se otocil k tomu mistu.

"Jestli me nastvala? To je ono?"

Hafnul jsem jednou.

"Ne M - 5, nenastvala me. Je, co je, a ja jsem, co jsem."

Pritulil jsem se ji k noze.

"Jo M - 5, ja vim. Jeji nenavist mne obcas taky desi. Ale neboj se, ja te ochranim."

Zavedla mne zpet do mistnosti, kde byla ma klec a odpojila voditko.

"Uvidime, jestli umis nejake cislo, ktere by mne pobavilo. Sedni!"

Klekl jsem na kolena a nehybal se. Ocas vnikl hloubeji do mych utrob.

"Preval se!"

Padl jsem na bok a prevalil se.

"Delej mrtveho!"

Prevalil jsem se na zada a delal ztuhleho. Sla ke mne bliz a ja se nehybal. Byl jsem ji uplne vystaven a ohanku jsem mel bolestive zarazenou uvnitr.

Sklonila se ke mne a zacala mne skrabat na brisku. Jak by reagoval pes? Zacal jsem skubat jedou nohou. Jeste vice se sklonila a zacala mne skrabat na koulich. Zacal se mi stavet

"Hodny pejsek!" usmivala se. Stale rychleji jsem trhal nohou v reakci na jeji drazdeni. "Nadrzene stenatko. To se mi libi."

Odtahla svou ruku a ja prestal hybat nohou.

"Asi ti budeme muset najit fenku, se kterou by jsi mohl pichat. Libilo by se ti to M - 5? Peknou nazhavenou kurvicku, do ktere by jsi se mohl vystrikat. To by mohlo byt zabavne sledovat."

Erekce se stavala cim dal tim tvrdsi

"Jsi takovy maly zvrhlik, vid? Premyslis o tom, jak bys sukal. Nebo mozna byl sukan?"

Ma erekce zacala ochabovat.

"Na to te neuzije? No, mozna nebudes mit na vybranou. Kdyz budu chtit dat tvou ubohou dirku nejake devce nebo samci, tak to udelam. Řidim, co delas, a taky s kym nebo s cim to delas. Pamatuj si to. Jsi zde, aby jsi mne tesil, kdykoliv si zamanu. A ja te naucim tesit mne jakymkoliv zpusobem. I kdyz se ti to nebude libit, budes davat rozkos i jinym."

Znovu pripnula voditko a porucila mi na vsechny ctyri. Pretocil jsem se na ruce a kolena. Ma ohanka se vrazila s timto pohybem jeste hloubeji. Prestaval jsem se o ni starat, stavala se mou prirozenou soucasti. Problemem se ale zacal stavat muj mocovy mechyr.

Zaknucel jsem a zatahal za snuru.

"Nejaka potiz M - 5?"

Opet jsem zaknucel a natahnul se k rohu mistnosti.

"Chce se ti curat M - 5?"

Souhlasne jsem steknul.

"Sedni! Zustan! Hned budu zpatky."

Upustila snuru a odbehla z mistnosti. Vratila se s malym stromeckem v v kvetinaci.

"M-5, smis se vymocit jako pejsek na stromecek."

Zacal jsem se zvedat ale ona se mnou skubla voditkem.

"Zvedni nozicku, jako spravny pejsek. A radeji neudelej neporadek, nebo ho budes muset uklidit ... svym jazykem."

Priblizil jsem se ke stromku a zvedl nohu. Řeknu vam, nechapu, jak tim psi mohou nekam mirit, treba na osamoceny strom. Delal jsem, co jsem mohl, ale presto par kapek upadlo na podlahu.

Zatahla mne k tomu a vrazila mi do toho oblicej. Vousy zacaly nasavat moc.

"Ted si olizej rty. Chci, aby jsi zkusil, jak chutnas!"

Řekla to tak zurive, ze jsem to splnil bez rozmyslu. Bylo to horke a slane.

"Hodny pejsek. Zpatky do klece a ja te nakrmim."

Dovedla mne zpet ke kleci a odpojila voditko. Vlezl jsem dovnitr zacal sat vodu z lahve, abych splachl tu pachut z ust.

"Naucis se to milovat M -5. Vlastne budes skemrat, aby jsi smel ochutnat tu mou. "

K jidlu jsem dostal poradny kus hoveziho ve vlastni stave. Vypadalo to sice jako strava pro psy, ale po vynechane snidani to chutnalo bozsky. Jedeni ve psi masce bylo narocne. Vlastne se mi zdalo, ze vice jidla ulpivalo v mych vousech nez v ustech.

Celou dobu, co jsem jedl, mne Ovladac sledovala. Byl jsem zvedavy, o cem premyslela.

Brzy jsem to mel zjistit.

Kdyz jsem dojedl, vzala mi misku a odlozila ji na pult a odemkla klec.

"Vylez M -5," prikazala.

Vylezl jsem ven a pockal, az mi odstranila psi tlapy z rukou a nohou. Sundala mi psi masku, pak mne obesla dozadu a zkoumala mou ohanku.

"Asi bych ti to tam mela nechat, aby ti to pripominalo tve postaveni psa, ale myslim, ze obojek bude tentokrat taky stacit."

Vytahla mi ohanku z rozbolaveneho zadku a polozila ji take na pult. Pripojila mi voditko a porucila mi ji nasledovat, tentokrat vsak jiz po dvou namisto ve psi pozici.

Zavedla mne zpet do osetrovny a porucila lehnout si na stul tvari vzhuru. Vedel jsem velmi dobre, ze nema cenu s ni o tom diskutovat. Lehl jsem si a ona mi upevnila ruce a nohy tak, abych s nimi nemohl hybat.

Pote, co mne pripoutala, mi na chvili zmizela ze zorneho uhlu. Kdyz se do nej opet vratila, nesla si penu na holeni, misu s vodou a britvu. Britva hazela odlesky svetla. Skrcil jsem se, kdyz jsem to uvidel.

"M -5, vsimla jsem si, ze ti prekazi vousy, tak jsem se rozhodla, ze te oholim. Konecne mel bys byt pohledny. Ja se taky holim. Mozna jsi si toho vsiml. Mozna, ze ne. Lez, a nic se ti nestane."

Jala se namydlit mi tvar.

"Uvidime, jak dokazes lezet. Uz to bude dlouho, co jsem naposledy muzi holila prirozeni, takze te muzu riznout, pokud se budes moc vrtet."

Zacala s mym oblicejem. Bleskove mi oholila vousy, pak pokracovala na me hrudi.

"Nemas tady moc chlupu. Pokusim se neuriznout ti nejakou nestastnou nahodou bradavku."

Po tehle pripomince jsem ztuhnul jeste vic.

Pokracovala nize. Temer zamilovane nanesla penu na chloupky okolo meho prirozeni a pomalu prilozila britvu k mym varlatum. Kdyz je zacala holit, jeji doteky na nich me primely k dalsi erekci.

"Davej si pozor, aby jsi se moc nerozohnil, nebo bych mohla nahodou udelat to, co doporucovala Lydie. "

Britva mi zmizela z dohledu a ja citil jen pohyb ostri po me kuzi. Jezdila ostrim tam a zpet, az jej nakonec zvedla, a ja je uvidel obalene chlupy a kremem.

Otrela je a pak se zacala venovat memu penisu. Obratne po nem sjela s britvou dolu odstranujic tak chlupy u jeho korene. Citil jsem jeji jemny tah a slysel ji zamrucet.

"Malem se stala nehoda M -5. Nerada bych ti urizla znaminko, vis. "

Bal jsem se a zaroven byl vzruseny. Ostri by mohlo sklouznout a ja bych pak zpival sopranem.

Koncentrovala se na praci a zanedlouho odlozila britvu a utrela zbytky kremu vlhkym rucnikem.

"Uz zase vypadas jako chlapecek. Maly hladky chlapecek."

Poplacala mne po stale postavenem penisu.

"Takovy zajimavy kus masa. Umi se zvetsovat a zmensovat. Vyzrazuje pocity, a je skvelym mucidlem. Muz udela cokoliv, aby se ho nekdo dotkl. Ale dotek muze byt taky mucivy. Ze ano M - 5? Chtel bys, abych te primela strikat, ale ja na tom nemam vubec zaden zajem.

Zkratka jen rada skadlim a nutim me hracky skemrat. Rada vyuzivam jejich tuzeb, aby se pomoci nich podridili me vuli. Jak jsi vice vzruseny, stavas se i vice vnimavy k mym prikazum. Udelal bys cokoliv, co bych ti porucila, jen abych te nechala se udelat. "

Zastenal jsem, kdyz mi nehty podrazdila spicku penisu. Mela pravdu. V tu chvili bych za vyvrcholeni udelal cokoliv. Nenavidel jsem to. Stvalo mne, ze jsem byl ovladan chticem. Nebyl jsem zvire. Ale snazili se je ze mne udelat tim, ze bych myslel zlazami misto mozkem.

"Ano, ted jsi zvire M - 5.Kdybych te ted uvolnila, vrhl by jsi se na mne a znasilnil mne. To je cim jsi uvnitr. Zvire pohanene chticem.

Naucis se to ovladat. M -5. Vycvicime te, ze se vybijes, jen kdyz si to my budeme prat."

S tim mi nalila ledovou vodu na muj postaveny penis a sledovala, jak ochabuje pri mem sokovanem vykriku.

Nechala mne tam privazaneho a bezmocneho dost dlouhou dobu. Skrz okna pod stropem jsem mohl sledovat, jak se zeserilo.

Kdyz se vratila, mela na sobe cervene prilehave hedvabne saty s rozparkem na jedne strane. Spolu s ni byla mlada asijska divka oblecena v cervenem kimonu a s malou krabickou v ruce.

"Jsi vzhuru M -5? Smis mluvit."

"Ano Ovladaci, jsem vzhuru."

"Dobre. M - 5, toto je Mei Ling. Chysta se ti pomoci s jednim z tvych strachu. Je velmi dobra v tom, co dela M - 5. Budes ji oslovovat Pane, pokud se rozhodne s tebou mluvit. Pochopil jsi?"

"Ano Ovladaci. Ma byt oslovovana Pane."

"Velmi dobre. Mei Ling, prosim, ukaz M -5, co si neses v krabicce," rekla otaceje se k druhe zene.

"Ano Ovladaci Minx, velmi rada to udelam," byla jeji vrela odpoved.

Otevrela krabicku a ukazala mi jeji obsah. Jehly. Jehly vsech moznych delek a velikosti.

"Prosim Ovladaci, ne," zadonil jsem.

"Proc ne M -5? Co udelas, aby jsi se tomu vyhnul? Řekni. "

Nemohl jsem premyslet. Pohled na jehly mi zatemnil mysl.

Ovladac se usmala.

"Chtel by se vyhnout jehlam Mei Ling, ale nemuze prijit na zadny napad jak to udelat. Asi bychom jich do nej mely par vpichnout, treba mu to pomuze zase myslet. "

"Pouziti jehel na nekterych mistech stimuluje mozkovou funkci Ovladaci. Mela bych zacit?" zeptala se Pan.

"Jeste ne. Snad bych mu mela prvne predlozit par navrhu. M -5, polibil by jsi me nohy, aby jsi se vyhnul jehlam?"

"Ano Ovladaci."

"Polibil by jsi mi zadek, aby jsi se jim vyhnul?"

"Ano"

"Polibil by jsi zadek Lydii, jen aby jsi se jim vyhnul?"

"Ano"

"Ochotne?"

"Ne Ovladaci. Ale udelal bych to."

"Hodny chlapecek. Mluvil jsi uprimne. Obcas budes slouzit Lydii, a budes ji slouzit rad. Zatim to ale od tebe nebudu vyzadovat. Budes ale muset celit jehlam, pokud mi nereknes dobry duvod, proc ne."

Mozna ted byl ten spravny cas, na ktery mne upozornovala.

"Budu pit vasi moc Ovladaci."

Na to se zasmala.

"Ma moc je posvatna, ne k trestani M - 5. Mela bych te za tvou neomalenost potrestat, ale konecne jsi jen hloupe zvire, takze to prejdu. Mei Ling, priprav si jehly."

Ovladac pristoupila ke kraji stolu a pripoutala mi hlavu. Uz jsem nevidel ani Pana ani jehly. Vedel jsem ale, ze tam byla a strach ve mne stale rostl. Ovladac mi slibila, ze mi pomuze. Zmenila snad svuj nazor? Zavrel jsem oci a cekal.

Citil jsem tlak na svem tele, pak mi Ovladac porucila, abych otevrel oci.

Otevrel jsem je a uvidel Ovladac, jak si mi seda na oblicej. Mela ten nejskvelejsi zadek a jeskynku, jakou jsem kdy videl.

"Řekla jsem si, ze bys asi uvital byt umlcen radeji takhle, dusenim mym zadkem, nez tvrdym gumovym balonkem. Libi se ti to tak, M -5."

"Ach ano Ovladaci. Dekuji vam Ovladaci."

"Az bude po vsem, podekujes Panovi zpusobem, jaky se ji bude zamlouvat. Podekujes ji za bolest, ci za rozkos, cokoliv, co bude chtit ci pozadovat."

"Ano Ovladaci."

Usadila se mi na obliceji. Mohl jsem stale dychat, ale ne moc hluboce. Jeji vune mne uchvatila. Jeji zenske pizmo, vune jejiho zadku. Uz to bylo pekne dlouho, co jsem necitil vuni zeny.

"Muzes zacit Mei Ling."

Ocekaval jsem bodavou bolest. Ta se ale nedostavila. V noze se mi rozlilo teplo, a dal jsem jiz necitil nic.

Totez se udalo s mou pazi. Mym hrudnikem. Pokazde prisel poryv tepla a pak nic. Nebo neco. Zacal jsem se citit velmi uvolneny, skoro jako kdybych letal. Zanedlouho mi vsechno bylo jedno. Mym svetem se stala vune zeny a teplo. Ma mysl se zamzila.

Po tezce odhadnutelne dobe se Ovladac ze mne zvedla a postavila se mi k hlave.

"Slysis mne M - 5?" rekla nezne. Jeji hlas se zdal byt na hony vzdaleny.

"Ano Ovladaci." zaseptal jsem.

"Citis bolest M - 5?"

"Ne Ovladaci."

Vzala zrcadlo a nastavila je tak, abych uvidel sve telo.

Byl jsem zivy jehelnicek. Jehly byly vsude po mem tele. Presto jsem necitil bolest, nevidel zadnou krev. Jen to teplo.

"Jak..."

"Pan je mistrem v akupunkture. Vpichla jehly do mist, ktere vyvolavaji pocit blaha. Jehly ti nemohou ublizit, neznalost ano. Tva mysl ovlada tve telo M - 5. Brzy budes schopen nevnimat bolest a vnimat z ni jen rozkos."

Porucila Panovi, aby ze mne vytahla jehly. Behem toho teplo mizelo, ale bolest neprichazela.

Kdyz skoncila, pripojila s k Ovladaci u cela stolu.

"Chtel by jsi mi neco rict M -5?" zeptala se.

"Dekuji vam Pane. Dekuji za slast, kterou jste mi dala."

Natahla se a nezne se dotkla meho obliceje.

"Pomaham odstranit bolest a strach tem, kteri to skutecne potrebuji. Avsak na bolest ve tvem srdci je muj talent kratky. Nabidni ji Nejvyssi Bohyni," rekla nezne.

"Jsem tvym dluznikem Mei Ling," rekla Ovladac. "Jak se ti mohu odvdecit za tvou sluzbu?"

"Nic mi nedluzis. On mi dluzi. Necht ti slouzi dlouho a dobre."

"A co pro tebe osobne Mei Ling? Co ti mohu dat?"

Uvidel jsem Panuv usmev i jak se natahla, aby pohladila tvar Ovladace.

"Chtela bych se s tebou pomilovat Ovladaci Minx. Nic vic."

"Toho se ti take dostane. Ale co s M - 5. Mam jej na noc zavrit zpatky do jeho klece?"

Zavladlo dlouhe hloubave ticho.

"Ne, prived ho, dej mu roubik a uvaz ho. Mel by videt, jake vasne v nas jeho bolest vzbudila. "

Nez mne uvolnily ze stolu, nasadily mi kuklu a roubik. Sotva mne odvazaly ze stolu, spoutaly mi provazem ruce za zady. Slysel jsem zacvaknou voditko a byl jsem odvaden pryc.

Zatlacily mne do neceho mekkeho a obratily. Stahly mi kuklu a ja uvidel, ze jsem v loznici. Svetlo bylo ztlumene a mistnosti vonelo kadidlo. Postel byla siroka a vypadala hebce. Povleceni svymi odlesky vzbuzovalo dojem, ze bylo usito z hedvabi.

Ovladac a Pan se na mne podivaly a obe se usmaly.

"Ted se dobre divej, co nam tva bolest prinesla," rekla Ovladac.

Sundala si saty a zaroven Pan spustila sve kimono na zem. Poprve jsem si vsiml, ze Ovladac mela propichnute bradavky. Pan mela na horni casti paze vytetovaneho draka.

Objaly se a zacaly se vasnive libat. Jemne se hladily. Videl jsem, ze bradavky Ovladace se nalily, zatimco je Pan kousala. Chytla je do zubu a tahala za ne a protahovala je. Ovladac se vlnila rozkosi. Pak se zahryzla do prsou Pana. Ta se zachvela jako v kreci.

"M - 5, sleduj nas. Neodvracej pohled," bylo mi narizeno.

Obe si lehly na postel. Polozila ruku mezi Panovy stehna a rychle ji zacala stimulovat na pyscich. Ozval se jemny sten, ktery Ovladac zadusila polibkem. Pokracovaly v hlazeni a osahavani.

Citil jsem zenskou vuni jak se navzajem vasnive milovaly. Uz jsem je vic nevnimal jako Ovladace a Pana, ale jako Minx a Mei Ling, ktere se milovaly. Hrozne jsem touzil se k nim pripojit. Jednou jsem cetl, ze sdilenim se bolest zmensuje, zatimco radost zesiluje. Citil jsem se byt pocten tim, ze jsem je smel sledovat.

Zastenal jsem do roubiku, kdyz jsem uvidel Minx zaborit svuj oblicej do vlhkeho rozkroku Mei Ling. Otocila se tak, aby i Mei Ling ji mohla obstastnovat svymi usty. Vzdechy a steny se stavaly rychlejsi. Na chvili prestaly a ja mohl videt jejich spolecny orgasmus. Sledovat je bylo jako divat se do nitra explodujici hvezdy. Jejich krasa a stesti bylo ciste a oslepujici jako prvni svetlo stvoreni. Plakal jsem. Nevidel jsem takovou lasku mezi dvema lidmi od te doby, co - - Odehnal jsem vzpominku. To bylo davno v minulosti a uz se to nikdy nevrati.

Toto byla oslava zivota a byti.

Prestaly se objimat a podivaly se smerem ke me. Jak jsem se jim dival do tvari, videl jsem v nich lasku, kterou jsem uz leta nespatril, a ony videly v mych ocich slzy stesti.

"Vidis M - 5, laska, kterou jsi ztratil, stale jeste existuje. Nezmizela z tohoto sveta," rekla nezne Minx, muj Ovladac.

"Naslouchej ji M -5. Casem a s nasi pomoci te zase najde," radila Mei Ling, Pan.

"Chtel by jsi maly kousek nasi radosti M - 5?" zeptala se privetive Minx.

Prikyvnul jsem. Svalila se z postele a podivala se na Mei Ling. Mei Ling souhlasne kyvla. Roubik mi byl sundan a Minx sahla mezi nohy Mei Ling a nabrala na prst jeji stavu. Vlozila svuj trpytici se prst do mych ust. Vychutnaval jsem ho jako nejlepsi vino. Mei Ling projela svymi prsty v rozkroku Minx a nabidla mi je. Chutnaly sladce, zatimco jeji stava chutnala aromaticky.

Vytahly mne z kresla a privazaly voditko k noze postele.

"Dnes budes spat u nasich nohou M -5. A zitra nam budes slouzit, obema."

S temito slovy Mei Ling zhasla svetlo a ja byl ponechan v prijemne teple temnote se sladkou a aromatickou chuti tech dvou zen na mych rtech a s obrazem jejich milovani v me mysli.

Druhy den rano jsem byl probuzen jemnym polibkem na celo. Otevrel jsem oci a uvidel jsem smejici se Minx.

"Dobre rano M - 5. Pan jeste spi, takze mluv potichu. Libila se ti minula noc?"

"Ano Ovladaci, libila," zaseptal jsem.

"Mei Ling byla potesena tvym chovanim stejne jako ja. Sledoval jsi nas, jak jsme ti rekly a nerusil jsi. A ano, vsimla jsem si, jak jsi byl vzruseny. Chtel by jsi videt vic?"

Zacervenal jsem se.

"Omlouvam se, Ovladaci."

"Na to se te neptam. Ptala jsem se, jestli by jsi chtel videt vic," zasycela.

"Ach ano Ovladaci," zaseptal jsem v odpoved.

"Budes za to ale muset zaplatit svym dalsim utrpenim. Je ti to jasne?"

Premyslel jsem o tom. Stalo za to podstoupit utrpeni, kteremu byla schopna mne vystavit? Stalo za to byt svedkem jejich rozkose?

"Ano Ovladaci, je mi to jasne."

"Proc chces stradat bolesti, M - 5?"

"Protoze vam to pusobi poteseni."

"Pusobi bolest poteseni i tobe M - 5?" zlehka na mne pritlacila.

"Ne Ovladaci. Ale - -." Zasahlo mne to znenadani. Nemel jsem rad bolest, ale chtel jsem ji udelat radost.

"Ale co M -5? Řekni mi."

"Chci vam jen udelat radost."

"Prozatim mi to staci, ale brzy budu chtit znat pravy duvod. "

Mei Ling se v tu chvili probudila, protahla se a posadila se. Polibila nezne Minx a pak se obratila na mne.

"Dobre rano M -5. Verim, ze se ti spalo dobre?"

"Velmi dobre Pane. Smim totez predpokladat o vasem odpocinku?"

"Ano, vyspala jsem se dobre. Velice jsi mne potesil svym chovanim. Odmenim te za to. "

"Dekuji vam Pane, ale nepral bych si byt odmenovan za plneni prikazu. Jen jsem plnil rozkazy."

"Chapu to, ale plnil jsi je velmi dobre."

Otocila se zpet k Minx.

"Jak dlouho jej mas ve sve staji?" zeptala se.

"Mam jej teprve ... zkratka ne tak dlouho, jak by jsi hadala. Zda se, ze ma prirozeny talent, je trosku neotesany, ale je nadany," odpovedela Minx.

"M - 5, umis varit?" byla dalsi otazka, kterou polozila Pan.

"Ano Pane, umim."

"Dobra. Kdyz projdes dvermi na vzdalenejsim konci mistnosti, tak tam najdes malou kuchyn. Pripravis nam nejakou snidani a doneses nam ji. Predved, jak jsi tvorivy. Bez."

Zacal jsem se zvedat, ale byl jsem stazen zpet snurou uvazanou k posteli.

"Řekla bych, ze plni rozkazy docela dobre Minx" usmala se "Snad by jsi ho mela odvazat. "

Minx odvazala voditko a rozvazala mne.

"Bez."

Prosel jsem oznacenymi dvermi a objevil sice malou, ale dobre zasobenou kuchyn. Take jsem uvidel neco, co jsem uz dlouho nezahledl. Okno. Bylo pres ne videt do plotem obehnaneho nadvori s vodotryskem. Poprve po dlouhe dobe jsem zase uvidel oblohu. A kvetiny, prekrasne cervene kvetiny. Take zde byly dvere. Utek!

Zamiril jsem ke dverim, ale pak se zastavil. Kam bych sel? Byl jsem nahy, bez penez, bez nejmensiho poneti, kde jsem byl.

A pak jsem se zamyslel. Chtel jsem skutecne utect? Chovali se ke mne jako ke zvireti, mucili mne a zneuzivali. Ale take se o mne starali a pecovali, dokonce mne i milovali. Nekteri lide by to oznacili slovy "Psi zivot ".

Ale vlastne co je spatneho na psim zivote? Jsou krmeni, staraji se o ne, a vse, co se od nich ocekava, je jejich oddanost, a ze budou slouzit.

Odvratil jsem se od dveri a zacal pripravovat snidani, obcerstven pohledem z okna na okolni svet.

Snidane nebyla nijak prepychova, jen michana vejce, slanina, toasty a kava. Polozil jsem vsechno na tacek a vratil se zpet do loznice.

Obe zeny byly pryc. Polozil jsem podnos na stul a klekl si vedle a cekal.

Po chvili se obe, Minx i Mei Ling, vratily. Z nejakeho duvodu si nesly tyce na odchyt zvirat, tyce s oky na konci. Hadal jsem, ze byly urceny mne, kdybych utekl.

"Snidane je pripravena Pane, Ovladaci," rekl jsem opatrne nedavaje na sobe znat zadnou reakci.

Chvili zarazene staly a pak se obe vesele rozesmaly.

"Nadany Minx? Myslim, ze jsi ho podcenila, a sebe taky," smala se Mei Ling

"Proc jsi neutekl M - 5? Mel jsi sanci," zeptala se prekvapene Minx.

"Nechtel jsem. Byla by to chyba, patrim sem."

"Proc to rikas M - 5?"

"Chci s vami zustat."

Usmala se.

"Chces M -5? Opravdu chces se mnou zustat?"

"Ano Ovladaci."

"Pak mi dej svou bolest."

"Nechapu to. Prijimam utrpeni, ktere mi pusobite."

" Chci vic M - 5."

Mei Ling se uklonila a opustila pokoj, neodpustila se ale usmev na nas oba.

"Řeknete co. Chci vam pusobit poteseni. Ovladaci. Jak vam mam dokazat svou lasku, svou potrebu byt u vas?"

"Kdo byla zena, kterou jsi miloval, ta jez jsi ztratil?" zeptala se Minx.

Odmlcel jsem se a hluboce nadechl.

"To byla ma zena."

"Co se stalo Michaele?"

"Umrela, kdyz se snazila dat mi dite. Me dite. Chtela mi dat dite, protoze citila, ze jsem byl pro ni nejdulezitejsi osobou na svete. Umrela pro mne."

"A dite?" zeptala se jemne Minx.

"Umrelo. Prislo na svet o pet mesicu predcasne. A byla to ma chyba."

"Proc tva chyba? Co jsi udelal?"

"Nezabranil jsem sve zene v piti. Mela problemy s alkoholem. Skryvala to prede mnou tak dlouho, az bylo pozde."

"Byla tvym otrokem? Vlastnil jsi ji?", otazala se Minx.

"Ne. Byla svobodna. Nemohl jsem ji donutit. To by bylo spatne!" protestoval jsem.

"Pak to nebyla tva chyba. Miloval jsi ji dost na to, ze jsi ji dal moznost volby. Nemuzes cloveka donutit prestat pit, brat drogy nebo kourit. Musi to chtit sam."

"Asi jsem ji nemiloval dost. Kdyby ano, urcite by prestala!" vykrikl jsem.

"Ona te milovala. Znala rizika a vybrala si riskovat. Ona se mylila, ne ty."

"Ja jsem selhal. Zemrela, protoze jsem ji nezastavil."

"Michaele, poslouchej mne," narizovala Minx. "Je ti odpusteno. Nikdo ti to nedava za vinu. Jen ty sam. Stojis za to byt milovan."

"Stojim?" rekl jsem uplakany.

"Ano Michaele, stojis. A budes milovan."

Pohledl jsem k ni skrz slzy. Usmivala se na mne s laskou v obliceji.

"Miluji vas."

"Ja vim," byla jeji sladka odpoved.

Me vyznani lasky mnoho nezmenilo. Stale jsem musel trenovat na pasu, stale jsem chodil spat do me male klece, stale jsem byl voden na obojku a s kuklou, a byl bez svobody volneho pohybu.

Jednou tydne jsem byl priveden do pokoju Mei Ling a smel jsem pripravit veceri.

Zil jsem pro tyto noci. Bylo mi dovoleno sledovat oblohu, a po veceri si Minx a obcas take Mei Ling se mnou pohraly.

Povzbuzovala mne, abych ji vypravel sve fantazie a sny. Naslouchala mym pribehum, obcas me nutila, abych ji zazpival. A pak prichazel cas her.

Naucil jsem se mit rad jeji vyprasky, zvladnout tezke bicovani dokud mne nepalila kuze, zboznovat jeji nohy. Chtel jsem pro ni udelat i vic. Chtel jsem byt cimkoliv, cim me chtela mit.

Chtel jsem zboznovat cele jeji telo, uctivat jeji prsa, jeji zadek i to, co skryvala mezi nohama.

Chtel jsem sat jeji stavy primo od pramene, nejen ocucavat je z jejich prstu. Zacalo mne to privadet k silenstvi. Nevedel jsem, jak ji to rict. Bylo by to prinejmensim urazlive.

Predstavte si sveho psa, ktery by po vas chtel nejake intimnosti, a jste v obraze.

Pak prisla noc v Sinu.

Stalo se to jedne noci pote, co jsem naserviroval veceri. Porucila si cisi dzusu, ja ji ho prinesl. Porucila mi, abych si sedl k jejim noham.

"M - 5 , chtel by jsi si se mnou vyjit?"

Nebyl jsem si jist, zda jsem ji spravne rozumel.

"Kam vyjit, Ovladaci?" zeptal jsem se.

"Ven. Chystam se zajit do klubu a myslela jsem si, ze by jsi chtel jit se mnou. "

"Budu pocten Ovladaci."

"Mel by jsi byt. Malokdy si se sebou beru do Sinu mazlicka."

"Do Sinu, Ovladaci?"

"Ano," usmala se. "Tak se jmenuje ten klub, Sin."

O nekolik noci pozdeji jsem byl Minx oden do tmavych kalhot, bile kosile, kozeneho pasu, ktery pouzivaji sportovci na ochranu svych genitalii, a noveho obojku. Tento mel blikajici svetelka a male kovove cvoky.

"M - 5, ted me pozorne poslouchej. Pokud se pokusis utect, obojek te zastavi. Je navrzen tak, aby ti dal sok, pokud se ode mne vzdalis na vic jak tricet stop. Pochopil jsi to?" vysvetlovala mi.

"Ano Ovladaci."

"S nikym nebudes mluvit ani nikomu nedovolis mluvit s tebou. Budes se chovat, jako kdyby jsi byl hluchonemy, a to tak dlouho, dokud ti nedam svoleni mluvit."

Toto dorekla, nasadila mi kuklu, pripojila voditko a odvedla mne.

Jizda trvala nejakou tu minutu, ale nakonec jsem dorazili do cile. Kukla mi byla odstranena a ja opet uzrel svet.

Vsude byli lide, hluk, barvy. Vlastne jsem byl docela zmaten po tak dlouhe dobe samoty. Minx mne odvadela od auta a ja uvidel, ze jsme cestovali limuzinou. Vratny u vchodu se hluboce uklonil a Minx mne vtahla dovnitr do klubu.

Byli jsme pohlceni davem a hlasitou hudbou. Malem jsem zpanikaril a byl bych se ztratil, kdyby mne konstantni tah voditka nedrzel tri kroky za Minx behem cesty klubem. Dovedla mne az ke dverim, na ktere zaklepala zvlastni signal. Dvere se otevrely a Minx mne zatahla dovnitr do mistnosti za nimi.

Na opacnem konci mistnosti byl na jevisti ram s pouty a regal s bici stal hned vedle.

"Na jeviste M - 5, a sundej si saty. Pas si nechej," porucila mi.

Udelal jsem, jak mi bylo receno a pak mne pripoutala k ramu, celem k zadni zdi.

"Cekej. Nehybej se a nemluv."

Odesla a o chvili pozdeji jsem slysel prichazet do mistnosti lidi. Svetla se ztlumily a sum utichl.

Pak jsem za sebou uslysel prasknuti bice. Vyskocil jsem, co jen mi pouta dovolovala. Dalsi rana mi dopadla na ramena. Vyjekl jsem. Rany pokracovaly. Zada, zadek, nohy. Slysel jsem, jak lide reagovali na mou bolest. Nekteri chteli, aby mne bili tvrdeji. Otazkou bylo, kdo trimal bic. To nevypadalo jako prace Minx. Muj tryznitel se objevil v mem zornem poli.

Byla to Lydie se zlym usmevem na tvari. Pristoupila bliz.

"Mel by jsi videt sva zada, prase.Vypadaji, jako kdyby ti je projel traktor s pluhem. Tohle je cena za to, ze jsi mi tehdy neodpovedel. Pamatujes si? Odmitl jsi splnit muj rozkaz. Uz nikdy neodmitnes muj rozkaz, ze ne?" zasycela mi do ucha.

"Posloucham Ovladac. Pokud mi naridi odpovedet, odpovim," zamumlal jsem.

Poodstoupila a ja zavrel oci a ocekaval dalsi ranu.

Neprisla. Uslysel jsem Minx septat mi do ucha otazku, zda jsem v poradku.

"Myslim, ze ano, ale fakt to hrozne boli."

"Chtel by jsi prestat?"

"Ne Ovladaci. Chci, aby jste na mne byla hrda."

"Jsem Michael. Jsem velmi pysna."

Uslysel jsem ji, jak mluvi k davu.

"Prave jste videli meho otroka, jak byl bicovan. Nyni vam rekne, proc si to nechal libit."

Otocila se zpatky ke mne.

"Řekni jim, proc jsi to udelal, Michaele."

"Chtel jsem vam udelat radost."

"Hlasiteji Michaele," pozadovala se stipavym plesknutim na muj zadek.

"Chtel jsem vam udelat radost!" poradne jsem zakricel.

Ozval se potlesk, ktery prerostl v souhlasny rev.

Minx se otocila zpatky ke mne a zaseptala: "Ziskal jsi pro mne pocty Michaele. Co by jsi si pral za odmenu?"

"Chci vas lizat az k vyvrcholeni Ovladaci. Chci vam dat fyzickou rozkos."

"Dostane se ti toho pozdeji. Slibuji. Ted te odvazu. Otocis se k davu a uctive se uklonis. Pak se obleces a pujdes si kleknout k mym noham."

"Ano Ovladaci."

Udelal jsem, jak mi porucila a podival se na dav. Nekteri mne obdivovali, nekteri mne litovali. Opustil jsem podium, oblekl se a uvidel Minx sedici u stolu vzadu v mistnosti.

Prorazil jsem si k ni cestu a klekl u ni. Zatahla si mou hlavu do sveho klina a zacala mne hladit. Citil jsem jeji zenske stavy i pres obleceni a zhluboka jsem je nasaval.

Zustal jsem tak dost dlouho, vubec jsem nevenoval pozornost deni kolem. Nebyly dulezite, Minx byla jedina dulezita a ja chtel jak se patri vyuzit jeji blizkosti.

Mnohokrat obdrzela komplimenty o mem vykonu na jevisti, ktere graciezne prijimala.

Noc skoncila prilis brzy a my se vydali zpet na cestu k limuzine.

Cekal jsem, ze mi zase nasadi kuklu, ale misto toho mi bylo poruceno, abych si lehl vzadu na podlahu otocen oblicejem vzhuru.

Kdyz jsem tak udelal, byl jsem odmenen nasednutim Minx na muj oblicej.

"Ted je cas na tvou odenu Michaele. Davam ti deset minut na to, aby jsi mne udelal. Kdyz to nestihnes vcas, prestanes."

Bez dalsich slov se jeji sladka a vlhka cast tela snizila az na muj oblicej. Jazykem jsem zamiril na jeji klitoris. Jemne jsem ocucaval a sal. Jazykem jsem vklouznul do jeji vlhke dirky a pokousel se najit jeji G - bod

Zachvela se. Nasel jsem ho. Zameril jsem se na nej. Ma manzelka vzdycky rikavala, ze jsem mel jeden skutecny talent, oralne uspokojovat. Doufal jsem, ze mela pravdu. Minx byla stale vlhci a vlhci. Zacala ejakulovat, nahle sebou skubla a zastenala. Orgasmus. Zameril jsem se jinam a na chvili zpomalil, pak jsem obnovil krouzeni jazykem. Druhy orgasmus, tentokrat jeste vetsi.

Pak to skoncilo. Zastavila mne a porucila, abych si lehl pod ni, pricemz mi smacela tvar svou stavou.

Mohl jsem ji jen citit, nevidel jsem ji. Ale myslim, ze jsem slysel jeji jakoby kocici predeni.

Doufam, ze jsem se nemylil

Cesta zpet domu, tedy myslim, ze to muzeme nazyvat domovem, se zdala byt po vsem tom vzruseni velmi kratkou. Vetsinu jsem ji stravil na zadech otocen oblicejem vzhuru. Videl jsem pouze strop vozu a sedici Minx, ktera se kochala projizdkou.

Zastavili jsme a ja myslel, ze mi zase nasadi kuklu a vyvede mne z vozu. Misto toho se na mne Minx podivala, sundala mi obojek a prikazala mi vstat, vystoupit z auta a popojit asi deset kroku.

Udelal jsem, jak mi bylo receno. Na cerne obloze nade mnou zarily hvezdy a prede mnou se rozlevalo more svetla vytvarene zivotem mesta.

Otocil jsem se a uvidel Minx stojici u limuziny, jak mne se sklenkou v ruce sleduje.

"Toto misto ma pro mne zvlastni vyznam M - 5. Sem jsem privedla sveho prvniho milence a udelala z nej sveho otroka. Od te doby jsem mela hodne otroku, ale ty jsi jediny, ktereho jsem sem zavedla."

"Proc jste mne sem privedla Ovladaci?"

"Protoze ty budes tim nejlepsim vytvorem, co jsem kdy stvorila. A take tim poslednim. "

Byl jsem polichocen i prekvapen zaraz. Jejim poslednim vytvorem?

"Vasim poslednim vytvorem Ovladaci?" zeptal jsem se.

"Ano M - 5. Budes poslednim otrokem, ktereho vycvicim."

Poklekl jsem pred ni.

"Ale proc?"

Otalela s odpovedi. Nebyla si jista, zda mi ma prozradit neco, co bych zrejme nemel vedet.

"Mam jine zavazky, kterym musim dostat, coz znemoznuje, abych nadale pokracovala."

Pronesla to s urcitou litosti, s litosti ditete, kteremu bylo receno, ze jiz nastal cas prestat si hrat za letniho soumraku a vratit se zpet domu.

"Minx, muj Ovladaci."

"Ano Michaele?"

"Budu vasim nejlepsim vytvorem. Ukazi svetu vase schopnosti."

Ukazal jsem na cisi v jeji ruce.

"Je prazdna. Naplnila by jste ji pro mne?" pozadal jsem.

"Cim Michaele?"

"Pral bych si pit vase teple sampanske. Date mi ten bozi dar?"

Jeji tvar odrazela svetla neonu a hvezdnou zar. Sundala si saty a postavila se jen v podvazkovem pase, puncochacich a botkach na vysokem podpatku nad sklenici, kterou polozila na zem.

S tvari obracenou k hvezdam mumlala slova, kterym jsem moc jasne nerozumel, a zacala mocit

Naplnila cisi svou teplou tekutinou tak, az zacala pretekat. Pak prestala.

"Az to vypijes, budes mi nadobro zavazan slouzit. Nebudu te jiz vickrat svazovat, jedine snad z rozmaru. Pocinaje timto dnem budes ochotne plnit vsechny me rozkazy. Souhlasis s tim Michaele?"

Vzal jsem cisi a napil se z ni. Chutnalo to horkosladce, vubec ne tak, jak jsem si myslel. Kdyz jsem dopil, zustal jsem v tichosti cekat na jeji signal.

Pritahla si muj oblicej mezi sve nohy.

"Ocisti mne Michaele."

Slizal jsem z ni posledni stopy moci a odtahl se.

Oblekla se a pokynula mi nasednout zpet do vozu rikajic pritom vse svym dlouhym krokem, ne slovy.

Opet jsem si lehl k jejim noham. Polozila mi na hrud podpatky a naznacila ridici, do te doby stale jeste nezahlednutemu, aby pokracoval v jizde. Zbytek cesty jsme stravili v tichu, ja zamysleny, zda jsem ji udelal radost, a Minx premyslejici o me neznamych a zahadnych vecech.

Kdyz jsme zastavili, byl mi opet nasazen obojek a kukla. Byl jsem pak nekam veden noci. Zdalo se mi, ze to bylo jinym smerem nez obvykle. Vstoupili jsme do budovy a zastavili se.

Kukla mi byla snata a ja uvidel, ze se nalezam v male mistnustce s lehatkem. Nechybel zde ani zachod a umyvadlo, na jedne zdi bylo okno.

"Tady zustanes nejaky cas Michaele. Az se vratim, tak se bud vratis do sve klece, anebo se stanes mym osobnim sluhou," bylo vse, co rekla.

"Ano Ovladaci," bylo vse, nac jsem se zmohl odpovedet.

"A Michaele," pokracovala: "Pokud se stanes mym osobnim sluhou, budes me smet nazyvat Pani Minx."

Opustila mne a zamkla za sebou dvere.

Vyuzil jsem umyvadla a umyl se. Take zachod byl komfort, ktery mi byl peknou dobu odpiran. Natahl jsem se na lehatko, abych si odpocinul, a pak jsem usnul.

Probudil mne zvuk tacku, ktery byl vsunut do me cely pres sterbinu v jinak plnych dverich. Snedl jsem jidlo a znovu se natahl, tentokrat jiz bez nalady spat. Pak jsem dostal dalsi jidlo, a pak jeste treti. Ze bych cekal cely den? Pod talirkem se tretim jidlem jsem nasel vzkaz.

"Brzy se rozhodne xxx M."

Kdo co rozhodoval? Copak nemela Minx moznost svobodne se rozhodovat o svych otrocich, byla snad nad ni nejaka jina sila? Asi ta sama moc, ktera rozhodla, ze budu jejim poslednim otrokem?

Uslysel jsem v zamku cvaknout klic. Bez rozmyslu jsem vzkaz snedl. Pokud byla nad Minx jeste vyssi autorita, nepral jsem si, aby se neco Minx stalo.

Kdyz se dvere otevrely, stala v nich Lydie. Jeji nalestene boty se leskly, na sobe mela korzet s cvocky. V ruce mela zbran. Ne normalni zbran, ale TASER.

TASER vystreluje na svuj cil dva hacky opatrene spickou a pak do nich posle vysoke napeti.

"Ven!" prikazala.

Vystoupil jsem ven a klekl si pred ni.

"Zda se, ze porad delas jen potize, ty prase. Mam chut nahlasit, ze jsi se pokusil o utek. A to jen proto, abych si do tebe mohla strelit. Ale neudelam to, ZATIM!"

Od opasku sundala kuklu a hodila mi ji.

"Sundej si vsechny saty a nasad si kapi. Rychle!"

Poslechl jsem ji a po ocku pritom sledoval jeji ruku se zbrani. Az jsem mel na hlave kapuci, vytahla mne na nohy a porucila, abych sel pred ni.

Zavedla mne ke komnate Aisy, tam mi sundala kapi a neomalene mne vstrcila dovnitr.

Mistnost se nyni podobala trunnimu salu. Na jednom konci mistnosti se nachazelo ornamenty ozdobene kreslo po stranach doprovazene dalsimi mensimi kresly. Mistnost byla osvetlena svickami a byla slyset jemna hudba. Zahledl jsem ve stinech stat postavy, ktere mne sledovaly. Dumal jsem, kdo to mohl byt a co to melo znamenat.

"Tady klekni. Nehybej se, dokud ti to neprikazeme," porucila Lydie. Zmizela do stinu. Cekal jsem a snazil se moc se kolem sebe nerozhlizet. Koncentroval jsem se na velke kreslo.

Hudba se zmenila, stala se drsnejsi. Byl to "Mars, Buh valky " z Planet od Holsta. Kdyz dohrala, byl slyset hlas, ktery vsechny jasnym hlasem vyzval.

"Matriarchy Aisy prichazeji! Vsichni se poklonte a vzdejte cest!"

V ucte jsem odvratil svuj pohled. Mel jsem se ocitnout v pritomnosti vudcu skupiny, ktere poslouchala dokonce i Minx.

Neci hlas mne vyzval..

"Jsi objekt nazyvany M - 5. Mluv!"

"Jsem," odpovedel jsem.

"Byli jsme pozadani umoznit ti slouzit zene, kterou znas pod jmenem Ovladac, Minx. Drive nez se rozhodneme, pozadujeme, aby jsi nam po pravde zodpovedel nekolik otazek. Podivej se na nas!"

Zvedl jsem oci a uvidel jsem Annu odenou v ruzovych satech, jak sedi v hlavnim kresle. Napravo od ni sedela Minx, nalevo Lydie. Podival jsem se na ostatni zeny z doprovodu. Nektere jsem znal. Byla tam Manzelka prezidenta, vedle ni vyznacna Herecka, ktera vlastnila jedno z nejvetsich studii, Vydavatelka vyznacnych novin. Byly tam i ostatni, ktere jsem neznal.

"M - 5, vidis pred sebou Matriarchat Aisy. Po stovky let vladneme svetu s duvtipem a rozvahou. Mame velkou moc a velkou zodpovednost. Jestlize ti dovolime slouzit, budes nas muset poslouchat vsechny. Kterakoliv z nas ti bude moci neco naridit, a ty poslechnes. Jsi si toho vedom?"

"Ano. Jestlize mi bude dovoleno vstoupit do sluzeb Aisy, budu slouzit podle potreb," rekl jsem.

"Je mozne, ze nektere ukoly ti nebudou po chuti. Muzeme pozadovat, aby jsi udelal i veci, ktere se ti budou pricit. Poslechnes i takove rozkazy?" zeptala se Anna.

"Poslechnu i takove rozkazy."

"I kdyby rozkaz znel nekoho zabit?" dozadovala se Lydie.

Zavahal jsem

"Ne! Nebudu chladnokrevne vrazdit."

"Jestlize pro nas budou znamenat hrozbu, musis je zabit," tlacila mne Lydie.

"Jiz mnoho let jste skryty pred zraky sveta. Musely jste snad nekdy vrazdit, aby jste udrzely sve tajemstvi?" namitl jsem,

Na dlouhou dobu zavladlo ticho. To prerusila az Minx.

"Ne. Ani ti, jez se neosvedcili, nebyli zabiti. Byli vraceni zpet do normalniho sveta."

"A nikdo z nich nikdy nepromluvil?" zeptal jsem se.

"Svet veri tomu, cemu chce verit, M - 5. Ti, kteri mluvili, byli odsouzeni jako perverzni lhari," byla Annina odpoved.

"Proc se chces pridat k nasim sluzbam M - 5?" zeptala se Herecka.

"Jsem zamilovan do Ovladace a rad bych ji pomahal v jeji praci."

"Laska neni duvod, ta je jen problemem hormonu," kousave odpovedela Vydavatelka.

"Ovladac mne naucila odpustit si vinu za smrt me zeny a ditete. Navratila do me duse klid. Dluzim ji svou sluzbu za zivot, ktery mi dala zpatky."

"To neni dluh, ktery se da splatit," rekla Manzelka. "To je neco, co se neda zaplatit."

"Prave proto chci vstoupit do jejich sluzeb. Dam za to cokoliv, co mohu."

"M - 5, vis, ze Ovladac jednoho dne odejde. Řekla mi o tvem strachu, ktery mas z toho, ze by jsi byl opet opusten. A ona nakonec odejde, to nemuze byt zmeneno," rekla Anna.

"Po dobu, co bude se mnou, budu jeji. Naucil jsem se to od me zeny. Byli jsme spolu sest a pul roku. Budu v sobe uchovavat vzpominku na casy, ktere prozivam s Ovladacem. A pak treba, az odejde, preda mne nekomu jinemu, kdo by chtel mit dobre vychovaneho mazlicka. "

Zavladlo ticho, ktere se zdalo jako vecnost. Ocekaval jsem dalsi otazku.

"M - 5 , priplaz se k nam a zustan klecet pred Ovladacem," prikazala Anna.

Preplazil jsem mistnost s hlavou dolu. Kdyz jsem se dostal k Minx, polozil jsem hlavu k jejim noham.

"Ovladaci Minx, slysela jsi odpovedi teto osoby. Prejes si prijmout jej do svych sluzeb?" zeptala se oficialne Anna.

Ucitil jsem Minxinu ruku na me sklonene hlave. Pak mi ji zvedla tak, abych ji videl do obliceje.

"Prijimam Michaela do svych sluzeb na tak dlouho, jak mi cas dovoli. Je muj!"

"Michaele, vstupujes z vlastni vule do sluzeb, ktere budes plnit s naprostou oddanosti a laskou?" pokracovala Anna.

"S naprostou laskou ... a naprostou oddanosti," rekl jsem jemne.

"Moci Aisy a Astoreth, zavazuji tohoto otroka do otroctvi. Necht se tak stane!"

Poprve jsem byl uveden do Minxinych pokoju. Jeji pokoje byly velmi podobne pokojum Mei Ling az na piano a postel. Postel byla mistrovskym kouskem. Byla ukovana ze ctyr zeleznych platu, v rozich s kruhy pro pripoutani rukou a nohou. Nad ni se rozprostiral hedvabny baldachyn, ktery vypadal prilis zensky v porovnani s cernym kovem postele. Polstare byly z cerneho hedvabi stejne jako povleceni.

"Michaele, budes spat na zemi u konce postele. V satniku najdes polstar a deku. Kuchyn je zde stejna, jako ma Mei Ling. K rannimu a vecernimu treninku smis pouzivat nadvori.

Pripravim ti rozvrh s pokyny, ktere budes plnit. Kdyz tady nebudu, zustanes v techto pokojich. Muzes poslouchat hudbu, nebo kdyz mi reknes, co rad ctes, tak ti dam vzdy jednu knihu na tyden.

Budes se starat o pradlo, vzdy v poledne je umistis do kose v koupelne, ciste obleceni a pradlo se vrati v sest. Vybavim te pro zacatek trenyrkami a kosili. Kdyz bude zapotrebi, dostanes dalsi obleceni. Budes si je ukladat do skrine vyhrazene pro tve pouziti.

Nejake dotazy?"

Hlava se mi z te zaplavy informaci zatocila.

"Ano Pani, budu jist zaroven s vami, nebo zvlast?" byla jedina otazka, ktera mne napadla.

"Kdyz budu mimo, budes jist sam. Budes se drzet sve diety dokud nereknu jinak. Kdyz zde budu, budes mne obsluhovat a pak pockas na me povoleni, nez zacnes jist. Vzdy ti reknu, zda budes jist v kuchyni nebo se mnou. V sobotu od tebe chci seznam veci, ktere bude potreba koupit.

Za sve sluzby budes placen. Budu ti vest ucet, kolik jsi si vydelal. Penize pak budes moci utratit za veci pro tvou osobni potrebu.

A jeste jedna vec. Nebudes bez meho svoleni ci v me nepritomnosti masturbovat. Budes to predvadet jen pro mne samotnou. Je ti to jasne?"

"Ano Pani."

"Dobra. Ted bez do kuchyne a priprav mi nejake jidlo. Ocekavam, ze se budes co nejvice snazit Michaele."

Jeji kuchyne byla dobre zasobena, takze nebylo obtizne pripravit dobre jidlo. Slozity byl jen dobry dezert. Musel jsem udelat neco zvlastniho. Naserviroval jsem hlavni chod a vyzadal si povoleni vratit se do kuchyne pripravit zakusek.

"Jaky zakusek Michaele?"

"Jeste nevim Pani. Potreboval bych vedet, co mate rada."

"Mam rada ovoce, mam rada cokoladu. Miluji vetsinu sladkych veci."

"Dekuji Pani. Uz mne neco napadlo. Smim se do toho dat?"

"Ano, prekvap mne."

Sladkosti, cokolada, ovoce. S cim bych to mel udelat? Nasel jsem kakaovy prasek a cukr. Pak jsem si vsiml kosicku jahod v lednicce.

O par minut pozdeji jsem Minx nabidl jahody macene v cokolade.

Zvedla se z kresla a poodesla k divanu, na ktery si lehla.

"Nakrm mne Michaele."

Sedl jsem si vedle divanu a pridrzoval ji jahodu nad usty tak, aby ji mohla okusovat. Okousala ji az ke stopce a pak mi ocucala prsty od cokolady.

"Dalsi."

Opet okousala dalsi kousek ovoce a ocucala mi prsty. Pokazde mne to jeji sani mych prstu vzrusilo o neco vice. Dostaval jsem erekci. Nevenovala ji zadnou pozornost, jen vyzadovala dalsi jahodu. Podal jsem ji ji

Po te, co snedla sest jahod, jsem uz byl bolestive vzrusen.

Pohledla dolu na muj tvrdy pyj a lhostejne poznamenala, ze takhle vypada docela impozantne.

"Mozna bych jej mela podvazat, aby tak zustal," spekulovala.

"Prosim..." zadonil jsem.

"O co prosis Michaele?"

"Prosim, nechejte mne vyvrcholit Pani," koktal jsem.

"Ne, myslim, ze nenecham. Ted jeste ne. Mam pro tebe na dnesni vecer v hlave neco jineho..."

Vstala z divanu a postavila se nade mnou.

"Vis, ze dnesni noc je nase jakoby svatebni. Myslim si, ze bychom ji meli udelat nezapomenutelnou.", rekla. "Bez do kuchyne a pockej tam, dokud te nezavolam. Pokud jsi jeste nejedl, tak se prosim najez. Chvili to totiz potrva."

Poslechl jsem jeji prikazy a navecerel se. Zrovna jsem dodelal poradek, kdyz jsem ji zaslechl, jak mne vola.

Vstoupil jsem do mistnosti, ktera nyni byla osvetlena svickami. Mistnosti jemne znel Mozartuv koncert. Zahledl jsem neco ve stinu u dveri do koupelny.

Vystoupila do svetla a ja ji mel moznost dobre uvidet.

Byla oblecena do bileho satenoveho korzetu a na nohou mela bile puncochace a bile boty na vysokem podpatku. Vlasy ji splyvaly na ramena, rty mela namalovany jasne cervenou rtenkou.

A mezi nohama se ji pohupoval umely pyj.

"Dnes vecer si vezmu tvou ritni dirku. Nabidnes mi ji sam," jeji hlas ztvrdnul," nebo si ji budu muset vzit sama?"

Zmocnily se mne obavy. Obaval jsem se, ze tak velky kolik bych do sebe nepojal. Nechtel jsem ji ale take zklamat. Prisahal jsem poslusnost a ja slovo drzim.

"Je vas Pani, vezmete si jej," rekl jsem.

"Na postel Michaele a lehni si na zada. Chci, aby jsi videl muj pyj, az jej do tebe zasunu."

Udelal jsem, jak porucila, a v leze na zadech jsem cekal. Pristoupila k posteli a polstarkem mi podlozila zadek, aby byl vyse. Pak si sedla obkrocmo na ma prsa a posunula svuj pyj pred muj oblicej.

"Polib jej Michaele. Řekni mi, jak moc chces, abych te sukala. Pros o to, muj otroku."

Prejel jsem jazykem po umelem zaludu, ktery mel do mne zanedlouho vniknout. Na chvili jsem ho vzal do ust.

"Chci vas ud Pani. Chci, aby jste mne pouzila pro sve uspokojeni," zadonil jsem.

"Chces, abych te soustala? Řekni. Řekni ta slova."

"Soustejte mne Pani. Vezmete si muj panensky zadek pro sve poteseni. Udelejte ze mne svou devku!"

"Proc bych mel soustat takovou devku jako jsi ty? Řekni mi proc," zadala.

"Protoze vam mohu zpusobit rozkos Pani. Budu pro vas dobrou hrackou na sukani."

"Kouri muj pyj!"

Zasunula mi jej hloubeji do ust. Chutnal jako jeji miza. Zacal jsem jej sat a vzal jej hloubeji do krku.

"Ach ano, polykej muj kul, kurevniku!" vzdychala.

Za par minut mi jej vytahla z ust. Namazala ho lubrikantem a nastavila si mne.

"Ted ty kundolizale, budes tesit svou pani."

Zasunula ud do meho ritniho otvoru. Citil jsem, jak mi jej zatlacila dovnitr az po koren. Nebolel tak jako psi ohanka. Prirazila ke mne a ja ucitil jak mi zvlhnul koren penisu jejimi stavami. Muj curak opet ztvrdnul. Bolest mizela, jak ke mne prirazela. Byl jsem jeste vzrusenejsi nez predtim. Mohl jsem sledovat, jak v ni narusta blazenost. Stali jsme se jednim spolecnym kusem rozkose. Pak se udelala a s tresenim se svalila na mou hrud oddechujice v uleve. Po chvili z meho rozpaleneho zadku vytahla pyj a odepjala si ho. Upustila jej na zem a znovu si na mne vylezla a pak si trela svou vlhkou kundu o muj tvrdy kolik.

Muj pyj vyslal svou davku a ta se rozstrikla po jejim brisku a na me hrudi.

Podivala se na semeno na svem brise a ukazala na ne.

"Slizej to ze mne, otroku."

Posadila se obkrocmo na mou hrud. Lizal jsem z jejiho briska tu lepivou hmotu a jazykem lehce masiroval jeji pupik.

"To staci. Ted se preval a dej si ruce za hlavu. "

Slezla ze mne, abych se mohl pretocit, a pak mi hedvabnou stuzkou svazala ruce a pripoutala je ke kruhu na posteli.

"Dobrou noc Michaele," bylo vse, co rekla, kdyz se mi pritulila na zada a objala mne svymi pazemi.

"Dobrou noc, Pani."

Probudil jsem se za usvitu s Minx stale stocenou na mych zadech. Byl to pocit, jaky jsem uz leta nezazil. Kdyz jste zili mnoho let sami bez partnera, tak ma pro vas zvlastni vyznam i obycejny dotek.

Malince se pohnula a pak se ke mne jeste vice pritulila. Zavrel jsem oci a s myslenkami, jaka stastna nahoda ji ke mne privedla, jsem opet usnul.

Kdyz jsem se znovu probudil, me ruce byly volne a lezel jsem v posteli sam. Rychle jsem vstal a odbehl do kuchyne udelat snidani.

Na sporaku jsem uvidel prilepeny papirek.

"Otroku. Budu dnes pryc a vratim se az vecer. Pripravis mi na 7:30 jidlo. V poledne te zkontroluje jedna z nasich Pani. Bud pripraven ji slouzit podle jejich prani.

M."

Podival jsem se na hodiny. Uz skoro bylo poledne. Bleskove jsem udelal rutinni ukony a prevlekl postel. Zrovna jsem to dodelal a strcil spinave pradlo do kose, kdyz se dvere odemkly a otevrely.

Do mistnosti vstoupila mala cernoska. Byla oblecena v kozenych kalhotach a hedvabnem svrsku. Podpatky klapaly po drevene podlaze kdyz se ke mne priblizovala s kratkym bicikem.

Padl jsem na kolena a sklonil v ucte hlavu.

"Inu," rekla zpevnym tonem," alespon vis, jak mas nadrazenym vzdavat cest. Minx mne poslala, abych te zkontrolovala. Jsem Pan Melody a ty mi budes dnes slouzit. Pochopil jsi?"

Stale s hlavou sklonenou jsem odpovedel: "Ano Pani"

Svihla mne bicikem pres zada zanechavaje tam po sobe palivou bolest.

"Budes mne oslovovat Pane, otroku."

"Ano Pane."

Dalsi rana bicikem, tentokrat jinak.

"Pane Melody PANE!" vystekla.

"Ano Pane Melody PANE!", zopakoval jsem.

Poodesla par kroku a otocila se.

"Dobra chlapecku, drz se me. V patach!" prikazala mi.

Dolezl jsem k ni po ctyrech a pak ji doprovazel, snazil se pritom s ni drzet krok. Nekolikrat mne provedla po mistnosti, pak naznacila, ze ji mam nasledovat do chodby.

V chodbe byla podlaha pokryta mozaikou z kaminku, coz znesnadnovalo se ji drzet po boku aniz bych si pri tom neposkrabal ruce a kolena. Zavedla mne k dalsim dverim a pak pres ne dovnitr.

Pokoj byl vyzdoben africkymi malbami a rezbami. V jednom rohu se nachazela nizka postel s ornamentalni rezbou vyzdobenym ramem. Pobliz byl nizky stul a stolicka.

"Vlez si na postel, hosanku!" byl jeji dalsi rozkaz.

Lehl jsem si na postel, jak mi porucila, a cekal.

Sedla si na stolicku a otevrela zasuvku ve stole. Z ni vytahla krouzek, ktery se dava na penis, balicek cigaret a cigaretovy drzak.

"Hraj si s nim chlapecku, a az ti bude stat, tak si na nej nasad krouzek."

Udelal jsem, jak porucila, prestoze dosahnout erekce pod jejim stalym dohledem, bylo prinejmensim obtizne.

Kdyz jsem byl dostatecne vzrusen, nasadil jsem si na koren penisu krouzek a ocekaval, co se stane dal.

"Zaloz si ruce za hlavu a nechej je tam. Jestli s nimi pohnes, tak te potrestam. Coz bych docela uvitala, ale ty asi ne," poroucela.

Zvedl jsem sve paze a vystavil ji tak svou hrud a podpazdi.

"Hmmm, moc chlupu tady sice nemas, ale pro mou potrebu jich tady je vice nezli dost," poznamenala.

Dala si do drzaku cigaretu a zapalila ji. Jednou natahla, pak si vyjmula drzak z ust a zamirila zhavym koncem cigarety ke mne. Drzel jsem se, jak jen nejlepe jsem mohl. Priblizila ji blize k me hrudi a pak ji prilozila na chlupy na mych prsou, kterou tim spalila.

Chlupy se horkem seskvarily. Pokousel jsem se zatajit dech, abych se vyhnul stejnemu zasyceni tentokrat produkovanemu mou kuzi.

Opetovne potahla dym z cigarety a znovu tak rozzhavila jeji konec. Pomalu se priblizovala k mym podpazdim. Videl jsem, jak se ke mne blizi zhavy popel. Zmizel mi z dohledu a ja pocitil horko vznikle sezehnutim dalsich chlupu. Od strachu jsem se zacal trast.

"Znervoznuji te, chlapce? V tom jsem skutecne dobra. Vlastne tady provadim veskere cejchovani. Asi bych mela tve Pani navrhnout, aby te nechala oznackovat," skadlila mne.

Dalsi tah z cigarety a vse se opakovalo na druhe strane.

Pak se presunula k memu koliku a koulim. Erekce zkusila povolit, ale krouzek tomu spolehlive zabranil.

"Nehybej se chlapce, nebo bych mohla zpusobit nejakou ujmu, ktera by tvou Pani nepotesila. A muzes si byt jisty, ze bych to svedla na tebe!"

Posunula zhavy pod proti mym koulim. Citil jsem zar, ktery z neho salal. Videl jsem jeji soustredeny pohled, kdyz jej prisunovala blize k memu udu. Citil jsem lehke paleni, kdyz mi opalovala chloupky, ktere opet vyrazely okolo korene penisu.

"Řekni mi, co by jsi udelal, jen abych ti to nepolozila na penis? Strasne rada bych se tim dotkla konce tveho kulu. Presvedc mne, abych to nedelala," navrhovala.

"Prosim," zebral jsem. "Udelam cokoliv, co budete chtit. Olizu vase boty, polibim nohy, pomiluji vas zadek."

"To by se ti tak libilo. Vsadila bych se, ze by jsi i snedl me hovno, kdybych to chtela. Ze ANO!" pozadovala.

"Ano, snedl bych i vase hovno," plazil jsem se pred ni. "Prosim, nepalte mne Pane Melody Pane!"

"No prave pro tebe zadne hovno nemam, ale jednou prijde den, a ty ho pak snis primo z me prdele. Budes muj malicky hovno-jedlik. Muj malicky zabavny zachodek. Jo, udelam to, az mi te priste zase Pani Minx pujci. Ted ale si myslim, ze by jsi rad vykouril muj tvrdy cerny ud."

Prikazala mi kleknout si pred stolicku. Ze zasuvky pak vytahla cerny umely penis a pripnula si ho mezi nohy. Zapalujice si dalsi cigaretu mne primela usty obejmout tvrdou gumu.

"Vykouri mi ho!"

Sal jsem ho a olizoval zatimco kourila. Vsunul jsem jej az do krku jako tu noc pred tim. Snazil jsem se byt devkou Pana Melody. Ona se mezitim jen divala na mou zalostnou snahu chovat se jako kurva, a v tichosti si kourila.

Kdyz skoncila, odtahla mi hlavu od sveho penisu.

"Jako kurak curaku jsi bezcenny. Mel by jsi se radeji zlepsit, nebo te vyrazime. Prvni zakaznik, ktereho by jsi takhle vykouril, by ti nakopal zadek. Pak by ti ho jeste nakopala tva Pani, az by jsi se vratil bez penez. Budes nam slouzit jako slapka, hosanku. Zapamatuj si to."

Pleskla mne rukou po stale postavenem udu.

"Nechas si ten krouzek tak dlouho, dokud ti ho Pani nesunda. Ted pojd za mnou!"

Cesta zpet s nalitym a bolavym udem, ktery kazde dva az tri kroky narazel na kamennou podlahu, byla jeste horsi.

Pan Melody mne zavedla zpet k Minxinym pokojum, prikazala mi vejit dovnitr a pak za mnou zamkla.

Zanechala mne tam s bolavym pyjem, odrenymi koleny a pocitem obav z dalsiho setkani s Panem Melody.

Den se zdal byt delsim, nez skutecne byl, dokud se nevratila Pani Minx.

Pripravil jsem ji eggplant parmagana a naserviroval ji je s nejakou kasi. Jidlem se jen tak prebirala a zdala se byt necim vyvedena z miry.

Nakonec jsem se odhodlal otazat se ji, zda bych ji mohl byt nejak napomocen.

"Ne Michaele. Je to nad tve schopnosti..." rekla.

Vstala od stolu a porucila mi uklidit nadobi.

Kdyz jsem se vratil do pokoje, sedela u psaciho stolu a neco psala. Zustal jsem klecet u kuchynskych dveri a vyckaval, abych ji nerusil v praci.

Obratila se a uvidela mne cekat. Porucila mi, abych si klekl u ni. Prisel jsem k ni a opet poklekl. Cas ubihal a ja malem usnul v klece, kdyz tu nahle na mne promluvila.

"Michaele, mozna by jsi mi v tom mohl preci jen pomoci. Chtel by jsi?"

"Ano Pani. Cokoliv, co pomuze."

Zamracila a pak mne varovala, ze jeji zadost by s sebou mohla nest pro mne urcita rizika.

"Nebudu ti narizovat, aby jsi to udelal, ale pokud jsi skutecne ochotny mi pomoci bez ohledu na mozne nebezpeci, budu rada."

"Pani, chci vas udelat stastnou. Co mam udelat, abych pomohl?"

Vstala a zacala prechazet po mistnosti.

"V Aise se deje mnoho veci, o kterych nemas vubec potuchy. Jsou uvnitr sily, ktere nesouhlasi s metodami Matriarch. Jsou zde sily, ktere veri, ze by muzi meli byt radeji zlikvidovani nez vycviceni nas poslouchat."

"Pani Lydie na mne tak zapusobila, Pani," rekl jsem tise

Otocila se ke mne tvari a zastavila se.

"Nejsi v pozici, kdy by jsi mel o cemkoliv spekulovat M - 5. Zapamatuj si to!" porucila. " Nicmene mas pravdu. Je predstavitelkou skupiny, jez si mysli, ze muzi nejsou o nic uzitecnejsi nez chovny skot. "

"Jak mohu pomoci Ovladaci?"

Chvili pockala a pak mi vysvetlila, co ode mne ocekava.

"Chci, aby jsi dnes vecer slouzil Lydii. Splnil ji cokoliv, co si zamane."

Zarazil jsem se. Souzit Lydii? Lydie mi prece dala jasne najevo, ze jsem byl na jeji cerne listine.

"Pokud dovolite, Ovladaci, smel bych vedet proc? "

"Aniz bych zabihala do detailu, trpi ztratou blizniho. Protoze ty jsi stradal ze stejneho duvodu, mohl by jsi tentokrat pomoci."

Vazil jsem pro a proti. Kdyby se mi podarilo se s Lydii spratelit, bylo by to pro mne velke plus, a pochopitelne nejen pro mne. Na druhe strane zde hrozilo, ze by mne mohla natrvalo zmrzacit. Jeste stale mne bolely nasledky zachazeni Pana Melody. Konecne, nikdy se nevedelo, ze bych byl na takoveto veci citlivy.

"Pani, zajmy vetsiny stoji nad zajmy mensiny ci jednotlivce. To, co delam, je tou nejlepsi veci, ktere jsem se kdy dopustil."

"Neni zapotrebi citovat Dickense, ackoliv jsem potesena zjistenim, ze jsi sectely. Predevsim si ale vzpomen na posledni vetu."

Posledni vety zni " Toto jest nejlepsi misto k odpocinku, jake jsem kdy poznal. ".

Byl jsem spoutany a s kapuci na hlave odveden k Lydii. Od predchozich udalosti mi jeste zbyl krouzek na penisu, coz mi davalo mirne neobvykly vzhled.

Nez na mne Lydie promluvila, rozmlouvaly s Pani tichymi hlasy

"Chtel by jsi mi slouzit, prase?" zeptala se.

"Ano Pani, chci. Chci vam udelat radost," ujistil jsem ji.

"Jsem ve velmi spatne nalade, prase. Vis jak moc ti chci ublizit, a presto mi chces slouzit?"

"Ano Pani"

"Bylo ti poruceno mi slouzit, prase?"

"Ne Pani. Delam to z vlastni vule," odpovedel jsem.

Tise mluvila s Minx, pak Minx promluvila ke mne.

"Michaele, budes poslouchat Lydii jako by jsi poslouchal mne. A drz v pameti nas rozhovor o Dickensovi. Az s tebou bude Lydie hotova, vrati te."

Slysel jsem Minx odchazet zanechavajic mne memu osudu. Od Lydie jsem nic neslysel. Stal jsem obestren temnotou, v hruze, jez narustala kazdou sekundou.

Pak mne po pateri uderil bic. Citil jsem horky praminek krve kanouci po mych zadech. Dalsi slehnuti pres zada mne srazilo na kolena. Slysel jsem Lydiin dech. Citil jsem jeji zlost, jeji nenavist salajici jako pec snazici se spalit mne na prach. Dalsi rana pres muj vyspuleny zadek.

Ucitil jsem kapky krve, ktere po mne stekaly. Byla to vubec krev? Dalsi rana a pak jeste jedna. Bolest se stavala nesnesitelnou. Muj strach nabyl nebyvalych rozmeru. Valel jsem se po podlaze a snazil se uniknout jeji zbesilosti. Byla jako zurici peklo. Pak rana zacaly slabnout spolu s tim, jak ridly. Opet jsem na sve kuzi ucitil vlhkost.

Jeji dech se staval namahavejsi, az jsem zjistil, co to zpusobovalo. To mokro byly jeji slzy vzteku. Ne vzteku ze mne, ale ze sveta, jez ji zranil

Potlacil jsem bolest. Trpela mnohem vice nez ja. Znal jsem jeji bolest, bolest z katastroficke ztraty.

"Pani Lydie, prosim, dovolte mi, abych vam pomohl," rekl jsem roztresenymi rty.

"Pomoci mne?" zakricela. "Jaka troufalost. Nepotrebuji tvou pomoc. Nepotrebuji od tebe vubec nic, jen tvou krev!"

"Pak si ji vezmete," nabidl jsem ji. "Jsem zde, abych vam udelal radost."

Pretocil jsem se na ruce a kolena a vypnul zadek v ocekavani dalsich ran. Vedel jsem, ze jich uz moc nevydrzim. Doufal jsem jen, ze omdlim..

Dalsi rana jiz neprisla.

Kdyz na mne promluvila, poprve v jejim hlase nebyla slyset nenavist, jen zlost.

"Dychtis po tom, abych te do krve serezala?"

"Nedychtim, ale podstoupim to, abych vam udelal radost," uctive jsem odpovedel

"Proc? Jsi pitomec, pokud to udelas."

"Pani mne se mne zeptala, zda bych vam byl ochoten slouzit, a ja odpovedel ano. Řekla mi, ze to bude bolet, a ja odpovedel, ze vim."

"Proc to delas?" doptavala se.

"Protoze nekoho potrebujete."

"Co ty vis o potrebe?" zeptala se.

"Dnes vam nekdo blizky odesel. Chci vam pomoci."

Zavladlo zamyslene ticho.

"Pokud vis tohle, vis prilis mnoho."

Pani Minx rekla, ze to muze byt nebezpecne, ne smrtelne!

Opet zavladlo ticho. Pak mi sejmula kapuci a podivala se na mne s otazkou v ocich.

"Chces mi pomoct? Dobre vis, jak strasne nenavidim tebe i cely tvuj druh, a presto mi chces pomoct. Dovol abych se zasmala," rekla chladne.

"Nestojim o tvou pomoc ani litost. Zmiz mi z oci driv, nez si to rozmyslim, a neco ti za tvou nestoudnou drzost udelam. Bez do kuchyne a tam vyckej, az si pro tebe prijde pani."

Udelal jsem, jak jsem byl vyzvan a za malou chvili na to tam prisla Minx. Ztuhla, kdyz uvidela sramy a krev na mem tele. Vubec poprve jsem v jejich ocich uvidel zlost.

"Dovolil jsi Lydii, aby ti tohle udelala Michaele?" zeptala se.

"Nedostal jsem na vyber Pani. Nechala mne spoutaneho tak, jak mne tady vidite. "

"Promluvime si o tom pozdeji. Prozatim te zavru zpatky do tve klece. Mozna ze noc v kleci ti pripomene, ze se mas vyhybat zranenim, jinak nam nebudes moci slouzit."

Vytahla z kapsy kuklu a navlekla mi ji na hlavu. Jak mne odvadela, uslysel jsem, ze se zeptala Lydie, zdali jsem ji byl dostatecnou zabavou.

"Byl drzy, tak jsem ho potrestala. Nepotrebuji ani nechci jeho pomoc. Ani tvou. Vypadnete!"

Minx mne beze slova odvedla z mistnosti a odvedla do klece, ve ktere jsem byl prvne veznen. Vplazil jsem se dovnitr do klece a tam se svalil na zem naprosto vycerpan prozitym utrpenim.

"Noc stravis tady Michaele. Rano se ti postaram o rany. Ted musim zajit za Annou. Zamknu dvere, takze nebudes rusen."

Nez odesla z mistnosti, zamkla klec a pak jsem slysel zamknout i dvere mistnosti. Opet jsem se ocitl ve tme. Ve fyzicke i psychicke. Co jsem udelal spatne? Proc byla Minx nastvana a musela zajit za Annou?

Chystala se mne Minx zbavit? Brecel jsem od bolesti i utrpeni. Nechtel jsem odejit. Nechtel jsem ji zklamat. Usnul jsem s tezkym srdcem.

Hlas Minx mne probudil.

"Vidis, jak byl ponicen? "

"Souhlasil s tim, ze bude slouzit Lydii. Byla to jeho vule. A pokud se rozhodla ho serezat, tak to zase byla jeji vule," pronesl Annin hlas.

"Nema pravo nicit muj majetek az k hranici, kdy je nepouzitelny. Souhlasil s tim i z jineho duvodu, nez jen aby mi udelal radost..."

"Aha, a z jakeho jineho duvodu?" zeptala se Anna.

Pohnul jsem se a otocil se, co jen to slo, smerem k hlasum.

"Zajmy vetsiny stoji nad zajmy mensiny ci jednotlivce," zamumlal jsem.

Zavladlo prekvapene ticho.

"Zopakuj to Michaele," porucila Anna.

"Zajmy vetsiny stoji nad zajmy mensiny ci jednotlivce," zopakoval jsem hlasiteji.

"Takze jsi to udelal pro Aisu, ne pro svou Pani?" zatlacila Anna.

"Slouzim-li jedne, slouzim obema. Vstoupil jsem se do sluzeb, abych mohl byt s Pani Minx. Jsem pripraven zaplatit za sve ciny. "

Zavladlo opetovne ticho.

"Vezmi ho na osetrovnu Minx. Necht se Mei Ling postara o jeho bolest. Poslu Ruth, aby mu osetrila rany. Az Ruth prijede, prijd za mnou do mych komnat. Chci si s tebou promluvit v soukromi."

Byl jsem propusten ze sve klece a rozvazany mi pouta. Ma pani mne zavedla zpet na osetrovnu a tam mi sundala kapi. Zatimco mi pomahala na stul, dorazila Mei Ling se svou krabickou.

"Mel by byt zbaven sve bolesti Mei Ling. Prosim, proved to rychle," rekla Minx

"Jsem trpelivy pacient," rekl jsem.

Tato veta mi vyslouzila od obou vylekane pohledy.

"Prosim te, postarej se, aby Ruth zkontrolovala, jestli ma v poradku mozek," prohlasila Minx.

Mei Ling zakroutila hlavou.

"Kdyz dokaze tvorit slovni hricky, tak ma asi mozek v poradku. O jeho rozumu se to ale asi rici neda."

"Michaele, zacnu do tebe vpichovat jehly. Zavri oci a dychej, jak ti budu rikat," narizovala. "Ted hluboky nadech."

Citil jsem bodnuti a pak mne zalilo teplo.

"A zhluboka vydechnout."

Dalsi bodnuti a po nem teplo.

Jak bolest odeznivala, ma mysl pomalu nekam odplouvala. Cas se zastavoval.

Jen mlhave jsem zaregistroval dalsi osobu vstoupivsi do mistnosti. V tu chvili pro mne nebyla dulezita.

Jakoby z velke dalky jsem mohl slyset Minx a Mei Ling, jak hovori s novou prichozi. Vzdalenost se zacala zkracovat spolu s tim, jak se v kratkych narazech navracela bolest, az jsem byl zase zpet nohama na zemi.

"Michaele, toto je Ruth. Je lekarkou a prohledne ti zraneni. Ja ted musim odejit," rekla Minx. Otocila se a opustila mne.

Ruth byla jiz postarsi zena. V oku mela behem me prohlidky tik.

"No, vidim, ze jsi to s tim hranim trochu prehnal. Klicem k uspechu je umirnenost, chlapce. Pro priste si to pamatuj," rekla mi s jemnym anglickym prizvukem.

"Kdybych mel na vyber, pani doktorko, tak bych se tomuto vystrelku vyhnul," odpovedel jsem slusne.

"Nedostal jsi na vyber. To neni dobre."

"No, vlastne jsem dostal. Pani doktorko, videla jste nekdy kreslene pohadky, kdyz jste jeste byla mala?" zeptal jsem se.

Jemne se sama pro sebe usmala.

"Mladiku, ja jsem teta. Videla jsem se svymi neteremi a synovci vice kreslenych pohadek, nez si dovedes predstavit."

"Kdyz se clovek boji, musi to prehlednout, zvlast kdyz vi, kdyz tu praci bere, ze to muze byt nebezpecne."

Zasmala se.

"Budes mit peknych par modrin, navic mas nekolik stop po bici, ktere bych mela zasit. Presto vsechno se uzdravis docela rychle. Řekla bych, ze asi tak za tyden by jsi mel zase jako novy. "

"Za tyden? Musim byt k sluzbam sve Pani, pani doktorko. Neslo by nejak me uzdravovani uspisit?"

"Tusim, ze jsi tvrdil, ze jsi trpelivy pacient. Cas to zahoji. Po osetreni tvych ran bude nejlepsim lekem odpocinek. Taky ti predepisu nejake prasky na bolest."

"Ne pani doktorko. Radeji bych je nebral," rekl jsem rozhodne.

Prisne se na mne podivala.

"Odmitas mou lecbu? Pamatuj, co jsi. Lekari rozhoduji, chlapce."

V tu chvili zasahla Mei Ling.

"Se vsi uctou, doktorko, ja se o jeho bolest postaram. Na otroka ma silnou vuli. Pokud si mysli, ze by leky nedelaly dobrotu, tak at je nebere. Me metody nevytvari zavislost. Mam nejake bylinky, ktere mu pomohou aniz by mu zastiraly mysl. "

Ruth na to odfrkla.

"Babka korenarka, bludy a povery. Porad nemohu pochopit, proc porad trvate na pouzivani lektvaru jak nejake stare carodejnice. "

Mei Ling se jen usmala.

"Doktorko, prosim nezapominejte, ze mi predchudci jiz upadali, zatimco vasi se jeste porad malovali na modro," upozornila.

Ruth znovu nabyla sve vaznosti a stroze na mne ukazala.

"Pretoc se, at muzu zacit s tvymi zady. Mei Ling, kdyby jsi mi prosim pomohla, at muzeme drive skoncit."

Doktorka pracovala rychle a presne. Bez ohledu na jeji urazenou naladu, byla k mym ranam velmi pozorna a jemna.

"Pokud o sebe budes pecovat, tak za mesic nikdo nepozna, ze jsi kdy byl zbity," rekla, kdyz koncila.

"Budu muset nahlasit jeho stav Anne a Minx. Postaras se uz o nej dal?" obratila se na Mei Ling

"Postaram se o nej, pani doktorko."

"Pani doktorko," zavolal jsem." Dekuji vam za vasi peci. Doufam, ze se vam budu moci jednou odvdecit."

Otocila se a na jeji tvari se objevil usmev.

"Zesil a sluz sve pani. To pro mne bude dostatecnou odmenit."

Odesla zanechavsi mne s Mei Ling.

"Vis, ma pravdu. Bolest zpomaluje hojeni. Moje lektvary ti nedaji stejny pocit ulevy jako jeji pilulky," radila mi.

"Dal bych prednost jinym zpusobum, jak potlacit bolest. Nikdy jsem nemel leky v oblibe."

"Mas strach, ze by jsi ztratil kontrolu nad svym myslenim? Nikdy jsi nebyl opily?" zeptala se.

"Jednou mne lecili na ledvinove kameny. Nebyl jsem spokojeny s vysledkem."

"Co pouzili za leky."

"Demerol. Dali mi ho ale az po injekci s barvivem k lokalizovani kamene."

"Chapu. Lek nemel cas ke vstrebani, ale okamzite zamiril k mozku. "

"Pripadal jsem si, jako kdyby mne uhodili kovadlinou. V jednu chvili jsem trpel snesitelnou bolesti, a za chvili mne mohli zastrelit a vubec by mi to nevadilo. Byl jsem zdeseny, jak mne to ovladlo. Nepiji, nekourim, neberu drogy. Proste uz jsem takovy. Me zamestnani vyzaduje jasnou mysl. "

"Co jsi delal pred tim, nez te sem Minx privedla?" zeptala se zvedave.

"Byl jsem pocitacovy expert. Programoval jsem pocitace, opravoval je a ucil je obsluhovat." rekl jsem. " Jen by mne zajimalo, jestli si vubec nekdo vsiml meho zmizeni."

"Mozna ano, mozna ne. Otoc se zpatky na zada. Za chvili se vratim s lekem pro tebe," rekla.

Opustila mistnost a ja zustal zamysleny lezet. Vsiml si vubec nekdo, ze jsem zmizel? Pripadalo mi, ze muj dum musel vypadat opusteny. Poprve jsem zacal litovat sveho rozhodnuti zustat.

Mei Ling se vratila s poharem nejake tekutiny a pomohla mi posadit se tak, abych mohl pit. Chutnalo to jako caj, ale bylo to trpci. Pozorovala mne zatimco jsem pil a pak se usmala.

"Zpocatku budes citit zavrat, ale to brzy pomine," varovala mne.

Mela pravdu, bylo to jako kdyby mi upadla hlava, pak se vse zaostrilo. Veci byly barevnejsi a zdalo se mi, ze jeji hlas znel jinak. Bylo to prijemne. Az moc. Prilis pozde jsem si uvedomil, ze do toho caje neco dala.

Pokusil jsem se postavit, ale zjistil jsem, ze se nemohu hybat. Zkusil jsem promluvit, ale nebyl jsem schopen.

"Uz peknou dlouho jsem chtela tuhle smes na nekom vyzkouset. Prisla jsem na ni sama. Je namichana tak, aby zpusobila docasne ochromeni nervove soustavy. Slysis a vidis, ale nemuzes se pohnout. "

Vsimla se krouzku na mem penisu a odstranila jej. Oblast okolo mych genitalii byla od nahromadene krve zrudla

"Kdyby jsi nebyl takhle omameny, kricel by jsi utrpenim, jak by se krev vracela zpet."

Mela pravdu. Paliva bolest postupovala do mych genitalii. Zatimco tento pocit postupne odeznival, mohl jsem jen bezmocne sedet.

Pozorne sledovala, jak se mi krev navracela do genitalii.

"Pouzili jsme neco podobneho pri tvem unosu, s primesi, ktera zpusobila ztratu tveho vedomi," rekla. "Uz se nam to nekolikrat osvedcilo."

Posadila se a sledovala mne, kazdou chvili mi pritom kontrolovala puls. Po chvili jsem ucitil bodavou bolest. Poznenahlu se muj stav vracel opet k normalu, jen s vyjimkou bolesti, ktera zmizela. Zase jsem se citil v poradku.

"Jste spokojena se svym testem, Pane?" zeptal jsem se ihned, jen co se mi navratil hlas.

"Ano Michaele. Nejsi nastvany, ze jsem te obelstila?" zeptala se.

"Ano, jsem. Ale rekla jste, ze mi pomuzete od bolesti. A vas lektvar to skutecne dokazal. Bolest je pryc, a ja se citim mnohem lepe."

"Vyborne. Proceduru budeme opakovat podle potreby. Nyni te odvedu do tveho pokoje, kde pockas na svou Pani. "

Mei Ling mne zavedla zpet do Mincinych pokoju a sundala mi kapi. Ma trpka zkusenost musela trvat peknych par hodin, protoze jsem pres pootevrene dvere do kuchyne uvidel denni svetlo.

Zeptal jsem se, jestli ji mohu pripravit snidani a ona souhlasila.

Kdyz jsem se vratil do hlavni mistnosti s jidlem, uvidel jsem, ze Minx jiz byla zpet.

Oci ji zacaly svitit zlosti a v hlase mela vztek, jen co mne spatrila.

"Klikni, HNED!" vyzadovala.

S rincenim jsem upustil tacek a klekl tam, co jsem stal. Minx se ke mne vydala rozvaznym krokem trimajic pritom v ruce bic. Bylo to jako kdyz se kocka plizi za mysi, a nebylo pochyb, ze ta mys jsem ja.

Postavila se nade mnou a pohledla na mne dolu.

"Jsi bezpochyby tim nejdebilnejsim otrokem, ktereho jsem kdy mela. Copak nemas zaden pud sebezachovy? Mohl jsi byt zabit, hlupaku. Jen pockej, az se uzdravis, serezu te, az budes zase sama modrina!"

Poslouchal jsem s hlavou sklonenou, jak boure nabirala na zurivosti.

"Venovala jsem ti prilis mnoho casu a namahy na to, abych se divala, jak si ji nevazis

Povazujes se tak moc za vec? Odpovez!"

"Jen jsem se pokousel poslouchat rozkazy," koktal jsem.

"Rozkazy ani slib poslusnosti nevyzaduji tvou smrt. Kdyz se dostanes na hranice svych moznosti, mas prosit o slitovani. I Lydie by v tu chvili prestala, kdyby jsi jen nemel misto mozku seno!"

Otocila se k Mei Ling.

"Vezmi ho do koupelny a pripoutej retezem ve vane, tvari dolu. A neber si pritom servitky!" naridila.

Mei Ling mne chytla za ruku, zkroutila mi ji za zada, postavila mne na nohy a odvedla do koupelny.

Vana z cerneho mramoru byla zapustena pod uroven okoli, byla pritom asi dvakrat tak sirsi nez obvykle vany byvaji. V rozich mela zapusteny kruhy pro privazovani.

Zatlacila mi hlavu do vany a stoupla mi na krk, zatimco mi retezy pripoutavala ruce a nohy. Studeny mramor mne chladil po tele, zatimco muj oblicej byl pritlacen ke kameni.

Z vyse nad sebou jsem uslysel Mincin hlas.

"Ted uvidime otroku, jestli jsi se neco naucil," rekla.

Do vany zacala proudit voda. Pomalu se mi zacala blizit ke tvari. Pokousel jsem se zvednout, ale noha Mei Ling mne drzela dole. Prostoru mezi hladinou a mou tvari pomalu ubyvalo.

"Pani, prosim," rekl jsem, jak voda splhala.

"Prosis o co?" ozvalo se nade mnou.

"Milost, Pani," zebral jsem.

"Ne. Nejdrive musis dostat lekci."

Voda mi vnikla do nosu a nutila mne dychat usty, pokud to slo.

"Milost ,Pani," bublal jsem pres vodu.

"Ne."

Naposledy jsem zalapal po dechu, nez mi voda zakryla cely oblicej. Zadrzoval jsem dech, co jsem jen mohl. Tlak na krku zmizel a ja mohl zvednout hlavu dostatecne vysoko na to, aby mohl vydechnout a nasat novy kyslik. Jak tlak zmizel, mohl jsem zase dychat usty, ale hladina se stale nemilosrdne blizila.

"Milost, Pani," lapal jsem po dechu.

"Proc?" dozadovala se odpovedi.

"Prosim," zadonil jsem

"Bavi mne videt te takhle. Proc bych mela prestat? Potesilo by mne, kdybych te utopila," zeptala se.

Drive, nez jsem ji mohl odpovedet, mne opet zajala voda. Silna ruka mne za vlasy vytahla

"Řekni, proc bych mela prestat," zopakovala

"Protoze by jste mne mohla jeste nekdy vyuzit. Prosim Pani."

Voda se zastavila, pak zacala odtekat.

"Hodny chlapecek. Chci ale jeste jednu odpoved. Řekni mi pravdu; Proc jsi nezebral o slitovani u Lydie?" zeptala se tise.

"Protoze jsem chtel, aby jste na mne byla hrda. Chtel jsem to vydrzet, abych vam udelal radost. Mel bych vydrzet, co se mi deje. Nechtel jsem zklamat. Je mi to lito."

"Nezklamal jsi mne, zklamal jsi sebe Michaele. Uvidis mnoho otroku, kteri delaji veci, na ktere fyzicky ci psychicky nemas. Chci jen, aby jsi snazil. Nestyd se, kdyz se ti to nepovede, nebo se necit vinen, ze nedokazes neco, co jini ano. Bud hrdy na to, co umis, jak mi muzes slouzit. Pamatuj si, ze te miluji. Miluji te a beru te stejne jako to delala tva zena. Musis se naucit opet duverovat."

Pustila mou hlavu a poodesla, pricemz mne zanechala zamysleneho na chladnem mramoru. Posledni zbytky vody zurcely pode mnou do odtoku

Pochopitelne mela pravdu. Bylo by domyslive domnivat se, ze dokazu vsechno. Existuje citat, ktery to svym zpusobem shrnuje "Nekterym lidem dal Buh vetsi mozek, jinym vetsi svaly. Nechtejte po mne, abych stehoval nabytek." . Chtel jsem, aby na mne byla pysna, ale hadam, ze jsem to prehnal. Abych udelal dojem na zenu, predstiral jsem neco polovinu sveho zivota. Sam jsem se uvnitr zastydel. Sam bych to mel vedet nejlepe. Co to rekla ta lekarka? Klicem k uspechu je umirnenost.

"Proc se cervenas, Michaele?" vydesila mne svou otazkou Mei Ling. Myslel jsem, ze odesla s Minx.

"Protoze jsem si zrovna uvedomil, jaky jsem pitomec, Pane," odpovedel jsem.

"Stavas se moudrym Michaele. Uz jsi si uvedomil, ze jsi pitomec. Co s tim ted hodlas udelat?" zeptala se.

"Nebudu se posetile snazit o neco, co nemohu ovlivnit, Pane."

"Jako co?"

"Nebudu se snazit byt sve Pani vsim. Budu jen tim, cim pro ni mohu byt, Pane."

"Rozsvitilo se ti. Zada mnoho, ale staci ji, co je ji nabidnuto, pokud to vychazi ze srdce a z duse. Prosim, zapamatuj si to do budoucna, Michaele. Bud ji hoden."

Poplacala mne po hlave. Pak jsem ji slysel odejit a zavrit za sebou dvere.

Ubehl nejaky cas, nez se ma Pani vratila a uvolnila mne z retezu, ktere mne poutaly k vane. Odvedla mne zpet do hlavniho pokoje aniz by rekla jedine slovo. Ukazala na podnos, ktery jsem upustil. Rychle jsem posbiral roztrousene trosky a odnesl je do kuchyne. Vratil jsem se s cisticim prostredkem a uterkou a vycistil z pokryvky skvrny od mastnoty a sirupu

Ticho pokracovalo cely vecer, az do chvile, kdy byl cas jit spat. Bylo preruseno jen jejim povelem, abych si lehl na podlahu, aby mne mohla privazat ke konci postele. Potom, co mne pripoutala a zakryla dekou, zapalila svici a zhasla svetla.

Pokoj byl osvicen jen plamenem jedne svicky. Videl jsem ji lezet v posteli, jeji cerny hedvabny zupan se trpytil ve svetle svicky a odrazel se v jejich ocich, jak sledovala nebesa nad sebou.

Sledoval jsem, jak svicka ubyvala, ale jeji oci se nikdy nezavrely na dele nez jen kratky moment. Jakoby sledovala neco hrozne vzdaleneho, neco, co mohla videt jen ona. Pral jsem si, abych se ji mohl dotknout a zjistit, jak bych ji mohl pomoci. Citil jsem jeji uzkost, ne vztek, ale uzkost. Z ceho, dumal jsem. Udelal jsem ji potize? Ne, potize jsem nadelal sam sobe, ne ji.

"Pani," zaseptal jsem.

"Ano Michaele," odpovedela, aniz by na mne pohledla.

"Je neco, cim bych vam mohl pomoci?" zeptal jsem se.

"Ne Michaele, uz jsi pomohl dost," byla jeji odmerena odpoved.

"Ano Pani. Dobrou noc," bylo vse, co jsem mohl rici.

Svice jiz uhorela temer az ke svemu konci, a ona byla jeste stale vzhuru stejne jako ja. Bolesti se vratily a ja nemohl usnout. Prevalil jsem se a tise zanarikal. Drive nez zvuk zanikl, byla vedle mne. Vzala mi hlavu do klina a pohladila ji.

"Nikdy jsem nechtela, aby jsi takhle stradal od bolesti. Nemela jsem te zadat, aby jsi se pokusil pomoci Lydii," povzdechla si.

"Chtel jsem pomoct. Az moc. Chtel jsem ji ukazat, ze muz je neco, cemu se da verit, ne jen nenavidet. Mylil jsem se. A ted za to platim," rekl jsem tise.

"Stejne jako ja Michaele. Pouzivam bolest k vychove, ne k muceni. Rada se divam na otroka zatlaceneho k jeho limitum, ale ne za ne. "

"Chapu. Smim se zeptat, co rekla Anna, Pani?"

Minx ode mne odvratila pohled.

"Anna si mysli, ze by jsi mel byt odeslan pryc. Nebyla spokojena s chovanim tvym, Lydie ani mym. Lydii bylo poruceno zaplatit mi za ztratu tvych sluzeb behem toho, co se budes lecit. Mne porucila potrestat te za chybu, kterou jsi udelal. A mne potresta Anna za to, ze jsem se pokousela vmesovat do cizich veci."

"Jak budete potrestana, Pani?" znechucene jsem se zeptal.

"Budu pred ostatnima zbicovana Annou," rekla odevzdanym hlasem. Zavahala, nez pokracovala.

"A tvuj trest bude, ze se na to budes muset divat. "

"Kdy?" zaseptal jsem naprosto zdesen.

"Za usvitu na nadvori. Anna pro nas prijde."

Lehl jsem si, hlavu v jejim kline, a pral si, aby temnota byla vecna aby jiz nikdy neprislo denni svetlo, abych nemusel videt, jak s ni zachazeji jako s otrokem.

Takto jsme stravili noc, ktera mohla byt nasi posledni spolecnou noci.

Svitani se do pokoje vplizilo z kuchyne, jeho prsty se po nas natahly a dotkly se nas jemnym svetlem.

Ozvalo se zaklepani a vstoupila Anna, bic stoceny u opasku.

"Je cas Minkin. Jsi pripravena na potrestani?" zeptala se obradne. Minx vstala a sundala saty. Jeji hrde telo stalo ve svetle, kdyz promluvila.

"Jsem pripravena k trestu urcenemu mi mymi sestrami," rekla hlasem odvazne lvice.

"A ty otroku. Jsi na to take pripraven?" zeptala se mne Anna.

Zacal jsem odpovidat a podival se na Minx. Usmala se na mne a to mi dodalo odvahu.

"Ano. Jsem pripraven celit trestu, jez jste urcila," rekl jsem a nespustil pritom oci z Minx.

Anna odemkla pouta od postele a znovu je uzamkla okolo mych kotniku.

"Jdeme," porucila.

Prosli jsme kuchyni a vesli za ni na nadvori. Pranyr byl vztycen vedle vodotrysku. Anna pripoutala Minx na pranyr a zamkla ma pouta okolo jedne lavicky.

Postupne se k nam jedna po druhe pridaly dalsi osoby maskovane v kuklach, celkem asi dvacet osob, ktere se postupne shlukly kolem pranyre.

"Poslouchejte mne sestry," zvolala Anna. "Budete pritomny trestu, ktery byl vymeren nasi sestre. Poucte se z jeji chyby."

Anna poodstoupila a rozvinula bic s jednim koncem.

"Trest ma byt deset ran za jeji chybny pocin."

Prvni sleh bice zpusobil, ze se mi zacala varit krev v zilach. Po Mincine perfektni pokozce se tahla tenka krvava linka. Pak prisla druha a treti rana bicem, pak ctvrta a pata. Minx, stejne jako ja, se ze vsech sil snazila zustat potichu.

Chtel jsem rvat hnevem, vzdorem proti Anne, proti skupine. To byla preci ma chyba. MA!

Odvratil jsem se a uslysel prasknuti bice vedle me hlavy.

"Bylo ti poruceno sledovat trest. Zdrahas se poslechnout rozkaz?" zeptala se hlasite Anna.

Podival jsem se zpatky k deni. Minx, ma laska, ma Pani, trpela a ja byl pricinou.

"Ne. Zpochybnuji jeho spravnost. Ja jsem zodpovedny za tyto potize. Ja tam mam byt, ne ona," protestoval jsem.

"Ona zodpovida za tebe, tve ciny a tve chyby. Ty jsi jen hloupy zivocich," pripomnela mi.

"Vy vite, proc jsem udelal, co jsem udelal. Vi to i ostatni?" zeptal jsem se.

"Pohnutky nejsou podstatne."

Odvratila se a pripravovala se k dalsi rane.

"Zajmy vetsiny ..." zvolal jsem k maskovanym osobam.

Jedna z postav vystoupila o krok dopredu.

"stoji nad zajmy," rekl hlas sopranem.

Druha postava vystoupila.

"mensiny," pokracovala altem.

A pak jeste treti postava, ktera si sundala kapi a podivala se na mne.

Lydie.

"nebo jednotlivce," rekla.

"To, co jsem udelal, jsem udelal, abych se pokusil odvdecit se Aise za povoleni slouzit Pani Minx. Vratila mi zivot. Citila s Lydii jeji ztratu. Take jsem trpel takovou ztratou, a tak si myslela, ze bych mohl pomoci. Zkusil jsem to a neuspel. Jestlize ma byt snaha nekomu pomoci potrestana, pak mam byt potrestan take ja."

Lydie se na mne dlouho uprene divala.

"Jsi blazen. Tva mylna vira v povinnost te znici," zareagovala.

Otocila se ke skupine.

"Toto je duvod, proc musime muze ovladnout, nebo je znicit. Nepotrebujeme jejich pomoc. Vladneme jiz vetsine sveta pomoci nasich loutek. Meli bychom uderit ted," prohlasila.

Anna se k ni otocila.

"Vyjadrila si se v Kruhu dost jasne. Matkou Mnoha jsem vsak ja. Lydie, tve metody jsou stejne surove jako metody prumerneho muze. Proto se ridime planem Prvni Matky Mnoha," prohlasila.

"Ty mas svuj plan, ja mam svuj. Jsou i dalsi, ktere se mnou souhlasi. Az cas rozhodne, kdo mel pravdu. Musim opustit Aisu," prisahala Lydie. "A ty, otroku. Prijde cas, kdy budes litovat, ze jsme se setkali. Nezabiji nebo neublizim sestre, zato ty zaplatis za sve hloupe zpusoby."

S poslednim vzdorovitym pohozenim hlavy odkracela, nasledovana tremi zakuklenyma postavami.

Anna se otocila zpet ke mne s vyrazem bolesti ve svem obliceji. Byl to vyraz matky posilajici sve jedine dite do valky. Na kratky okamzik se ji v ocich zaleskly slzy, ale rychle je potlacila a ve tvari se ji usadil opet rozhodny vyraz.

"Otroku, dnes jsi zpusobil velkou roztrzku. My vsichni zaplatime za tvou hloupost. Co se vsak stalo, neda se odcinit," rekla Anna jdouc ke mne se zvednutym bicem.

Klecel jsem pred ni a ocekaval jsem dopad bice. Zaslouzil jsem si to a vedel jsem to. Zavrel jsem oci.

"Nyni chapu, proc te Minx miluje. Jsi opravdu dobry a vyjimecny muz."

Otevrel jsem oci a uvidel Annu, jak se na mne dolu mirne usmiva. Usmev ji zmizel, kdyz se otocila zpet ke skupine.

"Mam pokracovat v trestani nasi sestry, nebo prijmete krev jejiho otroka?" zvolala.

"KREV!" byla odpoved vsech zucastnenych.

"Dostanete ji. Otrok dostane zbyle rany trestu misto nasi sestry," reagovala Anna.

Minx byla uvolnena z pranyre a na jeji misto jsem byl pripoutan ja. Podivala se na mne, jak mne Anna poutala.

"Je to muj otrok Anno. Ja bych mela vykonat trest," rekla.

Anna se podivala na ni, na mne a pak Minx podala bic. Odesly z meho dohledu.

"Priprav se otroku," zavolala Pani.

Vzepjal jsem v ocekavani dopadu na ma rozedrana zada.

CRACK!

"JEDNA!" zvolala.

CRACK

"DVA!"

CRACK

"TŘI!"

CRACK

Zakricel jsem jak ctvrta rana trefila stopu ze vcerejsi noci. Zbyvala jeste jedna.

"FOUR!"

CRACK

Se vzlykanim jsem klesl na sloup. Ohen bolesti spaloval me telo a zanechaval po sobe jen sedivy popel otupelosti.

"PET!"

Cekal jsem dalsi. Urcite ted budu potrestan za sve chyby.

"A jaky trest bychom mely vymerit tomuto otrokovi za potize, ktere nam zpusobil, me sestry.", volala Anna. "Je zde nekdo, kdo by se za nej primluvil drive, nez urcim jeho trest?"

"Ja," uslysel jsem hlas Mei Ling.

"Ja," zvolala Ruth.

"Ja se za nej primlouvam," rekla Pan Melody.

Dalsi hlasy, ktere jsem slysel poprve, se za mne take primlouvaly.

"Zda se, ze jsi ziskal nejake hlasy otroku," rekla Anna, zatimco sla ke mne. "Jeho trestem bude, ze nedostane zadne leky na potlaceni bolesti z jeho poraneni. Bolest nuti cloveka myslet, mysleni dela muze moudrym a moudrost dela zivot snesitelnym," zvolala k davu.

"Setkani je u konce!"

Jen co byly provazy povoleny, sesul jsem se k zemi a jen taktak jsem byl zachycen Ruth. Pomohla mi vratit se do Mincinych pokoju a lehnout si na divan.

"Pokud nechces, aby se ti rany zahojily, tak se vzdycky muzes vyvalet ve strepech," rekla zarmoucenym tonem.

"To jako, ze tohle neni kryto zdravotnim pojistenim?" odpovedel jsem mdle.

Na to odfrkla.

"Kvuli tem blbostem, ktere delas, by te Lloyds v Londyne nikdy nepojistil. "

V tu chvili vstoupila Minx a Ruth se k ni obratila.

"Bude v poradku. Az na to, ze zustane hlupakem. Mohl by zit dele, kdyby jsi mu nasadila nahubek," sdelila.

"Dekuji ti Ruth. Budu nad tim premyslet. A co se tyka tebe Michaele, jsem schopna snest svuj trest sama, diky," rekla Minx. Ruth se uklonila a odesla.

V tu chvili jsem sklopil svuj zrak k zemi.

"Presto," pokracovala: "Vim, proc jsi to udelal."

"Omlouvam se Pani. Ale nechtel jsem vas videt potrestanou za neco, co jsem zkazil ja sam," rekl jsem.

"Michaele, kdyz prijde na tyto zalezitosti, jsi jen hloupe zvire. Nemas zadna prava nebo povinnosti. Jako tvuj vlastnik jsem plne za vsechno zodpovedna. Myslim, ze ma Anna pravdu, kdyz rika, ze by jsi mel odejit, alespon na nejakou dobu. Aisa vlastni ozdravne lazne na pobrezi, ja se domnivam, ze by ti prospelo stravit tam nejakou dobu. Naucis se tam jak davat masaz, jak delat manikeru, pedikeru a dalsi uzitecne veci pro osobniho sluhu. Taky se tam naucis diskretnosti, Protoze tam byvaji i zeny, ktere k Aise nepatri."

"Pani, prosim," skemral jsem. "Neposilejte mne pryc. Ja vas miluji."

"Ja vim. Slibil jsi, ze mne budes poslouchat. Pujdes tam a pak se ke mne vratis. Odchod Lydie mne dostatecne zamestna nejmene na dva tydny, takze ti nebudu moct venovat tolik pozornosti, kolik bych mela. Odjedes pristi tyden, az doktorka rekne, ze muzes cestovat. "

"Ale kdo se bude starat o vase pohodli zatimco budu pryc?" zeptal jsem se.

"Michaele, preji si te jako sveho sluhu. Ale nepotrebuji. Jsem schopna se behem tve nepritomnosti o sebe postarat sama. A az se vratis, budes jako sluha jeste lepsi. A ja vim, ze chces byt co nejlepsi.

Ted," rekla menic tema hovoru, "nam obema pujdu pripravit snidani. Chci ti ukazat, ze se o sebe umim postarat."

Mrkla na mne a sebrala z hacku na dverich mou zasteru.

Zbytek tydne ubehl stejne jako tydny predtim. Varil jsem a uklizel. Minx prichazela a odchazela jako obvykle a ja i nadale spaval na podlaze u jejich nohou.

Den pred mym odjezdem mi bylo narizeno, abych pripravil veceri pro ctyri osoby presne na osmou. Udelal jsem, jak mi naridila. Presne v osm hodin se dvere otevrely a Minx vstoupila nasledovana Mei Ling, Ruth a Annou, Vsechny mely odeny sve nejkrasnejsi toalety a kazda si nesla kratky jezdecky bicik.

Poklekl jsem, kdyz vstupovaly dovnitr, a se sklonenou hlavou jsem cekal, az mne Minx oslovi.

"Michaele muzes nosit na stul," bylo vse, co mi rekla.

Naserviroval jsem jidlo a klekl si vedle ni, jak mi naznacila. Behem vecere temer nepromluvily a ja byl znepokojeny, ze jim nechutnalo jidlo.

Po chvili mi porucily uklidit ze stolu a zustat v kuchyni, dokud mne nezavolaji nazpatek. Vyuzil jsem casu v kuchyni k uklidu a sepsal na papirek veci, ktere bylo potreba doplnit do zasob v kuchyni. Vedel jsem, ze Minx se umi o sebe postarat, ale nechtel jsem zanechat veci v neporadku.

"Michaele, prosim, pojd dovnitr," zavolal mne Mincin hlas.

Po navratu do pokoje jsem shledal, ze vsechny ctyri zeny staly a cekaly na mne.

"Klekni si prede mne Michaele," porucila mi.

Klekl jsem si pred svou Pani a cekal. Zatimco jsem se dival na podlahu, zeny se kolem mne tesneji semkly.

"Podivej se na mne," vzhledl jsem k jejimu usmevavemu obliceji.

"Budes opet propusten do okolniho sveta. Musis si zapamatovat, ze pokud se chces ke mne vratit, svet se o nas nesmi nic dovedet," pripomnela mi Minx.

"Prisaham, ze nikomu nic nereknu. Moc si preji se k vam vratit," potvrdil jsem

"Pokuseni sveta jsou silna Michaele, a mnoho zen te shleda zadoucim, kdyz jsi ted tak dobre vycvicen," promluvila Mei Ling. " Musis jim odolat, pokud chces naplnit svou touhu."

"Rozumim Pane. Vim, komu chci slouzit po zbytek sveho zivota. "

Usmala se na mne.

"Skutecne si zasluhujes nasi pozornost, Michaele. V batuzku ode mne najdes darek, pouzivej ho s rozvahou."

"Michaele, jsi v dobre kondici. Behem pobytu v laznich se jeste dokonce zlepsis. Vyuzij nabidnutych moznosti trenovat a pracuj na sobe tvrde. Vrat se zpet ve vrcholne kondici. Mame pro tebe vyuziti," byla rada Ruth.

Anna promluvila jako dalsi.

"Michael, otoc se ke mne."

Otocil jsem se k ni a cekal. Z krabicky na stole vynala maly zlaty medailonek a nasadila mi ho okolo krku. Byl na nem prekrasny muz z profilu.

"Tem, kteri vi, tento medailon prozradi, ze jsi majetkem a soucasti Aisy. Az dosud zaden z clenu by ti neublizil, pokud by jsi jej nosil. S odchodem Lydie z nasich rad, mel by jsi byt velmi opatrny na kazdou osobu, kterou neznas, at je to muz ci zena.

Zitra rano budes odvezen do noveho pusobiste, a az nadejde cas, budes zase dorucen zpet k nam. "

"Dekuji vam Matko Mnoha za tento dar stejne jako za dar duvery, kterou jste ve mne vlozila," rekl jsem tise.

"Tuto duveru jsi si zaslouzil svymi slovy a ciny Michaele. Ruth ma pravdu. Mame ukoly pro tve schopnosti."

"Michaele, sklon hlavu a zvedni zadek," porucila Minx.

Zaujal jsem pozadovanou pozici a cekal.

Postupne mne svihaly svymi biciky po holem zadku, ktery s kazdou dalsi ranou cervenal. Po te, co mi kazda dala pet ran, mi bylo poruceno, abych kazde z Mincinych hostu na vyraz ucty polibil nohy.

Ochotne jsem zlibal nohy vsem temto zenam, ktere mne natolik milovaly, ze mi pomahaly stat se lepsim clovekem.

Polibily Minx s pranim dobre noci a odesly zanechavajice mne a Minx spolu na tuto noc.

"Michaele," rekla a obratila na mne svou pozornost. "Mame malo casu, ktery spolu stravime. Co by jsi chtel dnes vecer delat?"

"Chtel bych vas dnes vecer pomilovat, Pani. Prosim," pozadal jsem stydlive.

Mirne se usmala, kdyz slysela mou zadost.

"Nemyslis, ze se staras trosku moc o sve vlastni blaho, namisto toho, aby jsi se staral o me?".

Sklonil jsem hlavu v rozpacich.

"Ano Pani. Prominte," rekl jsem.

"Michaele, podivej se na mne."

Zvedl jsem hlavu a uvidel ji smat se.

"Neni nic spatneho na tom starat se o vlastni blaho. Byt sobecky je spatne. Chces doprat rozkos i mne, nebo jen sobe samemu?" pokracovala.

"Chci dat rozkos vam," rekl jsem.

"A ty sam nepocitis zadne poteseni?" zeptala se.

"Ano, tesim se na to. Rad vas obstastnuji."

"A ty si myslis si, ze mne umis obstastnit?" zeptala se s usmevem a stavala se pritom zlomyslnou.

Vim ja? Vlastne byl jsem dost dobry v jejim uspokojovani, ktere vyzadovala a na ktere mela pravo?

"Ano Pani," rekl jsem a pohledl ji do oci.

Jeji reakce mne prekvapila. Namisto facky, kterou jsem ocekaval, si klekla a polibila mne.

Ted jsem byl skutecne zmaten. Vsimla si meho zmateni a vzala mne za ruku.

"Michaele, delas mne stastnou. Dobre mi slouzis a chranis mne. Unesla jsem te nasilim a ponizila az na uroven zvirete. Ztratil jsi viru ve svou schopnost nekoho milovat. Neveril jsi, ze by jsi nekoho mohl obstastnit. Ted v sebe uz zase veris."

Mela pravdu. Poprve od smrti sve zeny jsem nebyl naplnen pochybami a vsemi temi 'co kdyby'. Konec koncu jsem nemohl byt spatny, kdyz nekdo takovy jako Minx, ktera mohla mit kterehokoliv muze, mne milovala. Musim byt vyjimecny.

Minx sledovala zmenu, jak jsem si uvedomoval, co se mne snazila naucit, a postavila se.

"Ano Michaele, jsi vyjimecny," rekla jako kdyby cetla me myslenky. "Jsi muj otrok. Jen muj, nici jiny. Vlastnim te uplne celeho, a to je, co si prejes i ty. Abych te vlastnila. "

Vzala ze stolu bicik a zacala si s nim pohravat a pritom sledovala me reakce.

"Dnes vecer si vezmu od tebe svou rozkos, otroku. Rozkos z tve podrizenosti me vuli a touham. Lehni si na zada na zem a zavri oci. Pripaz ruce," porucila.

Uposlechnul jsem svou Pani a svou Majitelku, tu, jez mne milovala. Tu, Jez Musi Byt Poslechnuta.

Na chvili zavladl klid a pak jsem ji slysel odchazet. Mysli se mi honily vsemozne myslenky, zatimco jsem na ni cekal. Jake nove poteseni ji da ma podrizenost? Ucitil jsem na prsou vahu a neco horkeho na mne ukaplo. Na chvili to zapalilo.

"Nehybej se otroku. At se deje cokoliv, nehybej se," prikazovala mi tise.

Nehybal jsem se, co jen to slo. Dotyk lehky jako pirko na ma zebra mne donutil ucuknout. Palivy vjem se opakoval, tentokrat vsak na nekolika mistech. Potlacil jsem zaupeni. Doteky pokracovaly a privadely mne k silenstvi. Chtel jsem vykriknout. Dobre vedela, jak mne lechtani muci. Zkousel jsem to ignorovat. Prinutil jsem se myslet na jine veci, nevenovat pozornost naporu nervovych vzruchu. Dotyky pokracovaly a spolu s nimi i krece, ktere mi zpusobovaly palive pocity. Ucitil jsem, co to zpusobovalo. Na me hrudi nyni spocival svicen ze stolu, se svymi svicemi horicimi nizko nade mnou.

Lechtani se presunulo na me chodidlo, ale tam uspech neslavilo. Od doby, co sem si zlamal kotnik, necitil jsem na noze slabsi doteky. Tlak se zvysil, ale me reakce se nezmenily. Byl jsem jako mrtvy. Pak prisla poradna rana bicikem pres slapky, ktera zpusobila, ze se po mne rozstrikl vosk, prestoze jsem se snazil nehybat se. V tu chvili jsem zastenal kvuli vosku a bodave bolesti po uderu.

Vaha svicniku zmizela z me hrudi a ja se zhluboka nadechl.

"Otevri oci otroku," porucila mi Minx.

Poslechl jsem ji a z pozice, ktera omezovala moznosti meho pohledu, jsem uvidel sve bricho a hrud pokryty voskem, ktery obaloval nove vyrostle chlupy.

"Nyni ti mohu odstranit chlupy. Davam prednost tomu, kdyz jsi pekne hladky bez chlupu," rekla a uchopila mne za chomac chlupu a vosku. Prudce skubla a ja zaupel bolesti. Dalsi skubnuti a dalsi, bolest vzdy narostla a pak zase ustoupila. Davala si na cas a uzivala si sveho ukolu zbavit mne ochlupeni. Kdyz skoncila, porucila mi vylezt na postel, kde mi privazala ruce a nohy ke kovovym poutacim kruhum.

Sundala si sve saty a odhodila je na divan. Zustala odena skoro stejne, jako kdyz jsem ji uvidel tu prvni noc. Zdalo se to byt tak davno. Cerny korzet se trpytil ve svetle svicek a boty odrazely plameny.

Bic v jejich rukou se nyni zdal byt vice symbolem cti nez mucicim nastrojem

Vyhral jsem svou prvni bitvu se sebou samym. Zamiloval jsem se do Pani Minx.