Od deseti k peti

Autor: Dr. Charles Forbin
Preklad: Moula

"Dobre jitro pane Forbine," pozdravil mne strazny, kdyz jsem vstoupil do vestibulu banky. "'Bry jitro, Georgi," odpovedel jsem mu a zapsal si prichod. " Je tady uz slecna Dawesova?"

"Myslim, ze vcera ani neodesla," rekl a nahledl do dochazkove knihy. "Ne, musela uz zase prespat ve sve kancelari. To je uz potreti po sobe. "

"Diky Georgi. Zatim nashle," rekl jsem jda k vytahu s prilbou v ruce jedne a s kufrikem v ruce druhe.

To pro mne nevestilo nic dobreho. Vzdy, kdyz Pani Minx, zatracene, chci rict slecna Dawesova, nejde spat domu, je s ni nasledujici den tezke vydrzet.

Vytah mne dopravil do nejvyssiho patra. Odlozil jsem si u sebe prilbu na hacek a pak zamiril do jeji kancelare. Nez jsem k ni vstoupil, zlehka jsem zaklepal na dvere spojujici nase kancelare.

Minx sedela za stolem. V jedne ruce drzela sluchatko, druhou poklepavala perem o desku stolu v rytmu, ktery byl obvykle predzvesti blizici se boure. Asi budou padat neci hlavy.

"Chapu vas problem, Heinrichu, ale vubec mne nezajima, " rekla neoblomne.

Vyslechla odpoved, pak se zhluboka nadechla.

"Proste tu zalezitost uzavrete. Mate svou praci, protoze jste nejlepsi. Tak to dokazte. Auf weidersein."

Zavesila a podivala se na me.

"Dobre rano Michaele. Vyspal jsi se dobre?" zeptala se starostlive.

"Vskutku dobre, Pan... pardon, slecno Dawesova."

Potrasla hlavou.

"Musis si na to davat pozor Michaele. Vim, ze o mne smyslis jednim zpusobem, ale musis se naucit myslet obema."

"Ja vim. Chce to jen cas, abych si zvykl. Jeste jsem se nezabydlel," omluvil jsem se.

"Jestli potrebujes den volna na zarizovani, tak si rekni na osobnim takze pokud potrebujes zvlastni volno, tak si ho vyjednas se mnou, a ja to pak s nimi vyridim."

"Dekuji, ale radeji ne. Kamkoliv jdete, jdu s vami."

Oprela se zpet do sveho kresla a protrela si oci.

"Kolik je vubec hodin?" zeptala se, zatimco se divala z okna.

"Neco po sedme. Mam vam prinest snidani?"

"Prosim. A co tady vlastne tak brzy delas?" zeptala se.

"Musim vyridit par hovoru s New Yorkem ohledne zasedani MMF, jehoz se mate zucastnit. A pak jsou tady nejake zpravy, ktere musim precist a zpracovat vam je na desatou ohledne Johnson and Associates."

Uklonil jsem se ji a opustil jeji kancelar. Premyslel jsem o tom, jak moc vypadala unavena.

Neuvedomil jsem si, jak byla dulezita a kolik prace delala pro Banku i pro Aisu.

Pro Banku byla financni reditelkou - planovala schuzky, uzavirala obchody, delala vsechno to, co financnici delaji, a co je pro mne ve vetsine pripadu zahadou.

To mne lze popsat slovy - lehce nabyl, lehce pozbyl. Ucetnictvi si vedu na zadni strane pouzite obalky.

Pro Aisu delala totez, jen tajne. Kdyby nekdo zjistil, jakou velkou financni moci Aisa disponuje, vyvolalo by to na svetovych burzach paniku.

Kdyz k tomu pridame povinnosti plynouci z postaveni Prvni Dcery Matky Mnoha, tak si dovedete predstavit, jak drahocennou veci pro ni byl spanek.

Pro mne byla mou Pani, ktere mam slouzit a milovat. Chtel jsem ji pomahat jeste vice, jenze jsem nevedel jak.

Nez bych spolehal na roznasku, rozhodl jsem se zaridit to sam a zasel jsem proto dolu do prizemi osobne. Jednou jsem udelal chybu a objednal snidani pro Minx telefonem. Prisla pozde, byla studena a navic to bylo neco uplne jineho, nez jsem objednal.

V lahudkach bylo jako kazde rano trochu preplneno, ale obsluha vedela, co chci, a tak jsem byl jiz za chvili s tackem na ceste zpet.

Vdolek sypany makem, pomerancovy dzus a jogurt, no a jako posledni vec v objednavce byla ovocna miska. Po navratu do kancelare jsem ji jeste udelal jeji zvlastni caj.

Ujistil jsem se, ze jsou dvere zamcene, a pak ji v klece obslouzil. Zatimco usrkavala caj, hladila mne po hlave.

"Dekuji Michaele. Jsi velmi dobrym otrokem, a opravdu se stavas velmi dobrym v peci o me zalezitosti. "

"Dekuji ji vam, Pani. Jen bych si pral, abych vam mohl pomahat jeste vice. Zdate se byt velmi vycerpana."

"Pracuj i nadale stejne dobre jako dosud, nic vic uz pro mne udelat nemuzes. "

Zvedl jsem se z kleku a polibil jeji ruku.

"Provedu," rekl jsem a stahl se zpet do sve kancelare.

Telefonaty s OSN mne stale jeste vyvadely z miry. Mel jsem na svem pocitaci telefonni cisla, ktere by vas udivily. Udivovaly i mne. Dospel jsem k zaveru, ze jedine cislo, ktere jsem tam snad nemel, bylo do centralniho uloziste zlata ve Fort Knoxu.

Pochopitelne, to mela nejspise Minx ve svem malem cernem notysku.

Zkratka, domluvil jsem s OSN a pak zaridil vse potrebne pro jeji cestu do Zenevy prostrednictvim cestovniho oddeleni. Take jsem jim naridil, aby ji objednali lyzarsky zajezd. Pochyboval jsem, ze toho vyuzije, ale nadeje umira posledni.

Sef cestovniho oddeleni se jmenoval McTavish. Byl to typicky Skot.

"Lyzarsky zajezd. A to ma byt pripsano na vrub firmy nebo na osobni ucet slecny Dawesove?" zeptal se.

"Nemuzete to jednoduse nekam zasit?" zeptal jsem se i kdyz jsem znal jeho odpoved predem.

"Pane Forbine, na vsechno tady mam kolonky. I na uctenky od taxiku. Nikde nenajdete takovou koncentraci podvodu jako v cestovnich vykazech. Podivejte, jsem zaneprazdneny muz, takze mi reknete do ktere kolonky to mam zanest, nebo nebude zadny vylet," uzavrel nasi diskusi.

"Pane McTavishi, chci tim slecnu Dawesovou prekvapit. Pokud to kdekoliv uvedete, tak to uvidi a znici to moment prekvapeni."

"Radeji znicit prekvapeni nez sebe. Bez uctu nebude zadny zajezd. Sbohem."

Polozil telefon a ja si vzpomnel na par historek, ktere jsem slysel o jeho cinnosti v ucetnim oddeleni.

Řikali o nem, ze dal oznaceni "PO" novy vyznam.

No dobra, alespon jsem to zkusil.

Obratil jsem svou pozornost zpet ke shrnuti, ktere melo byt pripraveno na schuzku v deset hodin. Zjednodusoval jsem pritom grafy a prevadel vyklady do jednoduche reci.

Okolo pul desate jsem zaskocil za Minx a ukazal ji shrnuti nabidky. Prolistovala ji a pak se na mne podivala.

"Co si o tom myslis?"

Pokazde, kdyz mi polozila tuto otazku, byl jsem zaskocen. Nikdy jsem se nepovazoval za odbornika v obchodovani, presto se mne cim dal tim casteji ptala na muj nazor.

"Nelibi se mi to. Zda se mi, ze se hodne mava rukama okolo nakladu na projekt," uprimne jsem odpovedel.

"Mava rukama?" zeptala se.

"Prominte. Pamatujete si, kdyz se na vysoke skole prednasejici dostal pri vykladu k urcitemu mistu, a pak zacal mavat rukama a zmenil tema? To je mavani rukama. Obvykle to vypovida o tom, ze bud nevi anebo si nejsou jisti svymi zavery."

"Mavani rukama. Nikdy drive jsem ten termin neslysela. Kdyz si myslis, ze mavaji moc rukama okolo nakladu, nechtel by ses zucastnit schuzky a polozit jim par otazek?"

"Ne, slecno Dawesova. Nejsem kvalifikovan k takoveto diskusi. Mam z toho jen spatny pocit," odmitl jsem.

"No, nebudeme riskovat pet milionu dolaru jen proto, ze se ti neco nezda, ze?" utahovala si ze mne.

"NE PANI!"

Jeste jednou prohledla podklady a pak mi pokynula, abych opustil jeji kancelar.

Tesne pred obedem si mne zavolala k sobe do kancelare. Naznacila mi, ze si mam sednout.

Naprosto nejisty, zda jsem neudelal neco spatne, jsem se posadil.

Pozvedla zpravu, kterou jsem ji pripravil na schuzku, a pak ji zahodila do kose.

"Mel jsi pravdu," bylo vse, co mi rekla.

Polkl jsem.

"Prominte?" rekl jsem tresoucim se hlasem.

"Řekla jsem, ze jsi mel pravdu. Kdyz jsem na ne pritlacila, aby mi predvedli detailnejsi podklady ohledne nakladu, nemeli je. Rozhodla jsem se, ze od toho ustoupime. "

Pet milionu dolaru. Rozhodla o necem za pet milionu na zaklade toho, co jsem ji rekl.

"Nekoukej tak prekvapene, Michaele. Je tady cele patro analytiku, kteri delaji totez, co jsi udelal ty. Prohlizeji udaje a rikaji mi sve nazory. Obcas se mnou dokonce polemizuji.

Pochopitelne ale nevi nic o Aise. Pritom mnoho obchodu pro Aisu ridim odtud. Chapes, ze nemohu zadat normalni zamestnance, aby pracovali na projektech pro Aisu, zato se ale mohu zeptat na tvuj nazor."

"Na muj nazor? Jenze ja nevim vubec nic o bankovnictvi," koktal jsem.

"Ne, nevis. Ale shromazdujes informace a premyslis o nich. Vidis veci, ktere ja mohu prehlednout."

Moc se mi to nelibilo. Myslenka, ze bych odporoval Minx, pro mne byla tezko prijatelna. V zasade mi narizovala nesouhlasit s mou Pani.

Naprosto to obracelo muj svet vzhuru nohama.

"Nejsem si jist, zda to budu schopen zastat," rekl jsem.

"Michaele, jsou to dve oddelene veci. Kdyz jsme v praci, ja jsem Minkin Dawesova, tvuj sef. Ocekavam od tebe, ze budes delat svou praci, a pokud to zahrnuje, ze mi budes odporovat nebo mne opravovat, pak ocekavam, ze to budes delat.

Kdykoliv jsme v soukromi, jsem tvou Pani a ty mne poslouchas bez jakychkoliv pripominek. Ja tyto dva zivoty od sebe oddeluji, jak jen nejlepe umim, a totez ocekavam od tebe."

Nez jsem odpovedel, promyslel jsem si, co mi rekla.

"Mam dovoleno svobodne mluvit?" zeptal jsem se formalne a vstal.

Pohledla na mne, po tvari ji preletl lehky usmev a prikyvla.

"Vite, co na lodi dela vykonny dustojnik?" zeptal jsem se.

"Ne. Řekla bych, ze nejak pomaha kapitanovi," rekla.

"Vlastne dba na kazdodenni plneni prikazu. Kapitan vyda rozkaz a vykonny dustojnik zajisti jeho splneni. Stara se o to, aby se vse delo, jak si kapitan preje," vysvetlil jsem.

"A tvuj zaver je?" zeptala se Minx.

"Jeho dalsi povinnosti je slouzit jako poradce. Muze s rozkazy nesouhlasit a je jeho povinnosti to rici. Predklada kapitanovi ke zvazeni dalsi moznosti."

Minx prikyvla.

"To je presne to, co od tebe chci. Zvladnes to?"

"Ano, ale - - ," rekl jsem opatrne.

"Co?"

"No, trosku se obavam, abych za to nebyl pozdeji potrestan, kdyz se na necem neshodneme. "

Minx odmitave mavla rukou.

"Nikdy te nebudu trestat za neco, co ma vztah k praci. Prevalcuji te nebo udelam cokoliv jineho, co se mi bude zdat spravne, primo tady a hned. Ne pozdeji."

"Kdy zacinam?" zeptal jsem se.

"Uz jsi zacal. Proc?"

S uctou jsem ji zasalutoval.

"Uvolnuji vas ze sluzby," rekl jsem.

"Coze?" zeptala se prekvapene.

"Uz tri dny jste se poradne nevyspala ani nenajedla. Vase vycerpanost muze ohrozit vase zdravi a tim ohrozit spravne vedeni firmy.

Na tomto zaklade vas zprostuji sluzby."

Nevericne na mne zirala.

"Michaele," varovala mne.

"Nemate naplanovano nic, co by nemohlo pockat. Za dva dny odletate do Zenevy a musite byt proto ve vybornem stavu. Bezte domu. Prosim."

Zacala opet odporovat, pak se s pousmanim svalila zpet do kresla.

"Bavi te to, vid?"

"Ano. A taky mi to umoznuje delat lepsi praci, kdyz vim, ze vas mohu primet lepe se o sebe starat."

Naklonil jsem se pres stul a zmacknul jsem tlacitko interkomu.

"Tady je pan Forbin. Prosim, dejte pristavit vuz pro slecnu Dawesovou. Pro dnesek jiz odjizdi," rekl jsem.

Jeji sekretarka se zmohla jen na rozpacite "Ano, pane."

Otocil jsem se zpet k Minx, ktera se zvedala ze sveho kresla.

"Neprehanej to Michaele. Tentokrat te poslechnu, protoze mas pravdu. Neber to ale, ze mas patent na neposlusnosti," varovala mne.

"Ne slecno Dawesova," souhlasil jsem.

Kdyz odchazela z kancelare, vrhla na mne podeziravy pohled.

Dobra, tentokrat to bylo docela snadne. Az prilis snadne..

Zbytek dne jsem stravil v jeji kancelari prepracovavaje jeji casovy rozvrh a sbiraje informace pro jeji cestu do Zenevy.

Moc jsem si pral jet s ni. Nikdy predtim jsem moc necestoval.

Behem toho, co jsem pracoval, sledoval jsem po ocku nove zpravy z tiskove kancelare. Odedavna me bavily kvizy. Proto me prisun informaci v syrove podobe vzdy zajimal.

A to i presto, ze uz nejaky cas jsem si pripadal, jako kdybych poslouchal starou pisen zvanou Merry Minuet.

Nepokoje v Africe a hladovky v Spanelsku.

Hurikany na Floride a sucho v Texasu.

Cely svet se rozklada vlivem nespokojenych zivotu.

Francouzi nenavidi Nemce, Nemci se navazi do Polaku.

Italove nenavidi Jugoslavce, Jihoafricane zase Nizozemce.

A ja nemam rad zadne lidske existence!

Cim vice se veci meni, tim vice zustavaji stejne. Zda se, ze ani s koncem studene valky se veci nezklidnily. Pochopitelne s tim, jak se Aisa snazi zlepsit veci, jak jen muze, stavam se vice optimisticky.

Prestoze Lydie nenechava mou mysl v klidu.

Konecne okolo sedme vecer jsem skoncil s praci, vzal si prilbu a kufrik a vytahem sjel dolu do vestibulu.

George uz dnes skoncil sluzbu a novy strazny mne pozdravil jmenem.

"Uz jsme se setkali?" zeptal jsem se a pozdravil jej.

"Ne pane. Ale dal jsem si praci a snazil se zjistit, kdo jste. Pracujete pro slecnu Dawesovou, ze ano?" rekl.

"Ano. Jak to vite?" zeptal jsem se.

Ukazal na bezpecnostni kamery.

"Mame kamery po cele budove. Videl jsem vas na patre s kancelaremi po pracovni dobe, a tak jsem se na vas zeptal pocitace. Takhle."

Natukal par kodu a na obrazovce se objevilo me identifikacni cislo.

"Vidite, vase karta je zaroven i maly vysilac, takze muzeme sledovat vas pohyb po budove. Je to vyhodne, kdyz potrebujeme nekoho sehnat."

"Urcite. Tak tedy dobrou noc," rekl jsem a sjel vytahem dolu do garazi.

Dojel jsem domu, zaparkoval motorku na prijezdove ceste k domu a povesil prilbu na riditka.

V dome byl jeste stale neporadek, otevrene krabice po stehovani, balik neprectenych novin. Na televizi se valely zbytky vecere, kterou jsem mel pred dvema dny.

Kde je Mary Poppins, kdyz ji zrovna potrebuji?

Prave jsem se chystal pripravit si veceri, kdyz zazvonil telefon.

"Ano?"

"M-5, posilam pro tebe vuz," rezolutne mi oznamil hlas Minx. "At jsi pripraven, az prijede."

Poznal jsem z jejiho hlasu, ze to byl prikaz, ne zadost.

"Ano Pani."

Telefon mi v ruce onemel a ja se vrhnul prevleci se drive, nez pro mne prijede vuz. Taky jsem s sebou musel neco vzit.

Skoncil jsem prave se zaklepanim na dvere. Otevrel jsem je a za nimi na mne cekal Mincin ridic. Byla to zena. Nic nerekla, jen mne odvedla zpet k limuzine a otevrela mi dvere.

Nastoupil jsem, zavrela za mnou dvere a vyrazili jsme k domu Minx.

Slecna Minkin Dawesova bydlela v docela pekne ctvrti na kopci, odkud byl pekny vyhled na mesto. Dum ve viktorianskem stylu byl postaven v devatenactem stoleti a urcitym zpusobem demonstroval sve stari, jinym zase odrazel kouzelny charakter Minx.

Mel vzadu malou zahradku s besidkou, po jeji zadni stene se pnula vinna reva. V malem stinnem altanku u zadni steny spocivaly drevene necky.

Uz jsem tady jednou byl, kdyz jsem se ucastnil male party pote, co jsem nastoupil do prace v Bance, ale vlastne jsem vnitrek domu nevidel a ani Minx jsem od te doby nikdy nebyl tak blizko.

Byl jsem docela nervozni, a tak jsem se snazil drzet se co nejblize k Minx.

V tichosti to chvili tolerovala a pak mi pohybem naznacila, abych se k ni naklonil blize.

"Nejsem na tebe nastvana Michaele, ale prosim, jdi pryc. Seznam se s ostatnima," rekla mi laskave.

Jedna vec, kterou jsem se naucil, byla, nikdy se nepokouset primet Pani, aby mi venovala pozornost. V pripade Minx to zpravidla vedlo k tomu, ze by mne zacala ignorovat.

Toto bylo poprve, co si mne zavolala od naseho opetovneho shledani.

Zena, ktera ridila, zastavila pred vchodem, vystoupila a otevrela mi dvere. Stale v tichosti mi jen ukazala na dvere.

Vystoupil jsem po schodech a obdivoval barevnou sklenenou vypln dveri dverich. Pak jsem zazvonil.

Co jen nejtrpeliveji jsem cekal, dokud se dvere neotevrely, a ja stanul tvari v tvar rusovlase zene oblecene v zastere a korzetu, ktery podpiral jeji nezahalena prsa.

Nejiste balancovala na petipalcovych podpatcich. Kdyz mne uvidela, uctive se mi uklonila.

"Jste M-5?" zeptala se tise.

Prikyvl jsem nejisty, co rici. .

"Pani vas ocekava. Prosim, pojdte tudy, pane "

Nasledoval jsem ji chodbou a premyslel, ze tak jak ona, bych ja nikdy nedokazal chodit.

Uvedla mne do jidelny, kde v cele stolu sedela Minx. Minx mi ukazala, abych si klekl vedle ni a pak divku propustila.

"Donesl jsi to?" zeptala se bez otaleni.

Otevrel jsem kufrik a vyndal z nej stribrne zabalenou krabici, kterou jsem ji nabidl na zvednutych dlanich.

Odstranila viko a odlozila je bokem, pak vytahla muj obojek a zapnula mi ho kolem krku. Bylo to poprve po vice nez roce.

Vaha okolo meho krku byla velice prijemna a naopak balvan, ktery spocival na mem srdci behem vsech tech predchozich mesicu, konecne spadnul.

"Jsi rad, ze zase nosis svuj obojek?" rekla se zajiskrenim v ocich.

"Ano, Pani," temer jsem zaseptal.

"Dobra. Nechas si ho nasazeny po cely zbytek vecera. Vlastne, " rekla zlomyslne: "mozna, ze te v nem necham jit i zitra do prace."

Trosku jsem zcervenal pri pomysleni, ze bych mel obojek i v praci. Vzapeti jsem opet ziskal kontrolu nad svym zevnejskem.

"Kdyz vas to potesi, Pani," rekl jsem.

"Mohlo by," skadlila mne dal.

V jeji pritomnosti jsem byl opet tak stastny. Chtelo se mi stestim kricet.

Minx mela pravdu. Mezi slecnou Minkin Dawesovou a Pani Minx byl strasny rozdil.

Slecna Dawesova by mne nikdy takhle netrapila, Pani Minx naopak vzdy ano.

"Jsi hladovy, otroku?" zeptala se.

"Ano, Pani"

"Dobre."

Zazvonila na maly zvonecek na stole a sluzka se vratila.

"Dones mu jidlo, prosim," naridila.

O par chvil pozdeji se mlada zena vratila s kovovou psi miskou a postavila ji prede mne. Byla plna hovezi pecene s troskou stavy.

Cekal jsem na povoleni zacit jist. Uz to byl nejaky ten patek, ale na sve vychovani jsem nezapomnel.

Nechala mne nekolik minut cekat, pak luskla prsty a ukazala na misku.

S radosti jsem snedl jidlo a bez nejmensiho studu jsem se pred ni choval jako zvire. Ani pritomnost jeji sluzky mne nemohla rozptylit od radosti byt zase domacim mazlickem Pani Minx.

Kdyz jsem dojedl, lehl jsem si u jejich nohou, zatimco ona dojidala. Trel jsem svou hlavu o jeji nohy v hedvabnych puncochacich.

Sluzka odnesla mou misku a talire, pak se vratila a poklekla vedle mne.

"Marie, prosim odnes jeho kufrik do satniku v hale spolu s jeho satstvem," prikazala.

Vzhledl jsem k Pani Minx. Dala mi jednoslovny povel, slovo, ktere jsem uz myslel, ze od ni nikdy neuslysim.

"Svleknout!"

Svlekl jsem si saty a peclive je poskladal, nez jsem je polozil pred Marii. Vzala je spolu s mym kufrikem a odcupitala.

Klecel jsem pred ni nahy a poprve ji predvadel, jakych zlepseni dosahlo me telo behem pobytu v Laznich.

Vstala a vzala si od sluzky, ktera se mezitim vratila se stribrnym tackem plnym pomucek, bicik.

"Sklon hlavu!" vyprskla.

Hlava mi sletla k podlaze a ja jsem zvedl zadek jako k prohlidce.

Ani na vterinu nezavahala a pouzila na muj zadek bicik, ktery pri dopadu plesknul.

Zaupel jsem a pohnul se, pak jsem opet zaujal svou pozici.

Dalsi rana pres zadek, vyjeknul jsem v soku.

Treti rana a zacal jsem pomalu sklanet svuj zadek k zemi.

"VYS!" stekla na mne a uderila mne bicikem pres zada.

Opet jsem zvedl zadek a cekal, trepal se pritom bolesti a vypetim.

Uz to byl nejaky cas, co jsem byl naposledy takto bit. Dokonce i v Laznich jsem byl casteji opravovan slovne nez fyzicky.

Me jedno ja to neslo nelibe, zatimco me druhe ja plesalo radosti. Byl to zvlastni pocitek, jakym jsem po tak dlouhe dobe reagoval na hrube zachazeni.

Opetovne pouzila biciku, tentokrat jsem neucuknul.

Popleskala mou zubozenou kuzi svou jemnou rukou.

"Velmi dobre Michaele. Neztratil jsi sve zakladni navyky i bez ohledu na cas, po ktery jsem te zanedbavala, " rekla s hrdosti v hlase.

Cekal jsem, ze bude pokracovat, ale misto toho jsem slysel cvaknuti a ucitil skubnuti, jak mne zatahla za voditko pripnute k memu obojku. Odvadela mne pryc z mistnosti.

Prosli jsme zpatky chodbou a pak zastavili. Vytahla mne na nohy a odemkla dvere.

Jak je otevrela, rozsvitilo se svetlo a ja uvidel schody dolu do sklepa.

Vedla mne dolu po schodech a pak mi porucila kleknout si na tvrde kamenne podlaze.

Ze zdi visela sada zeleznych pout a uprostred mistnosti stal velky kos na zhave drevene uhli se stojanem s cejchovacimi zelizky. Podel jedne zdi stal stul s pouty a ve vzdalenem rohu se nalezala kovana klec.

Byly zde k videni i trestne klady, police s bici, biciky, placackami a rakoskami byla pripevnena na zdi. V podlaze pobliz kruhovych okovu jsem videl system drenazi. Podlaha se mirne svazovala a vytvarela tak plytkou misku s kanalem uprostred.

Minx zapalila svice ve stojanech po obvodu mistnosti a pak zhasla hlavni svetla zanechavajic nas tak v mihotave lazni svicek.

"Ted, muj milovany otroku, uvidime, kolik jsi toho zapomnel z umeni mne uspokojovat," rekla a tahla mne pritom za voditko.

O chvili pozdeji jsem byl zamcen do okovu ve zdi, s tvari otocenou k chladnym kamenum a s horkymi polibky jejiho bice na me zadnici.

Stal jsem tam a vnimal bodani a buseni bice, nachazel uvolneni ve smesi bolesti a rozkose, kterou mi davala. Bylo uklidnujici citit jeji bic a jeste vic citit, ze jsem stredem jeji pozornosti.

Byl jsem vyjimecny. Byl jsem otrokem Pani Minx. Jeji hrackou, se kterou si hrava.

Kazdy uder byl pro mou nicotnou kuzi jako polibek milencu.

Vymenila bic za placacku a ja ucitil dopad tvrdeho dreva na me pulky a od uderu zaupel. Kolena se mi trasly, opiral jsem se o zed a tezce jsem dychal.

Od drevene placacky presla ke kozene. Bolest prerostla pres me schopnosti ji snaset, zacal jsem vzlykat.

"Milost Pani," knucel jsem.

"Ano, muj otroku, ukazu ti, co je to milost. Byl to dlouhy cas, co jsem ti nevenovala pozornost. Bal jsi se, ze jsem te opustila?" zeptala se.

"Ano," popotahoval jsem uprimne. " Bal jsem se toho. Ale rekla jste mi, ze mne nikdy neopustite a ja vam musel verit. Obcas to bylo tak tezke. Malem jsem se vzdal nadeje. Az o Vanocich."

"Malem jsem te tu noc probudila. Chtela jsem byt s tebou, dokazat ti mou lasku. Polozit hlavu do klina a konejsit te za vsechno, co jsi musel protrpet, zatimco jsem byla pryc.

Ale byly jine veci, ktere byly dulezitejsi. Vedela jsem, ze jsi v bezpeci a dari se ti. Vedela jsem, ze kdyz ti neco naznacim, pochopis, ze je to ode mne. "

"Uz jsem malem ani nedoufal. Prisel jsem na pohovor vlastne jen proto, ze jsem si chtel prohlednout Mesto. "

Lehce se usmala.

"Ja vim. Jednou v noci jsi mi to rekl. Prostrednictvim clenky Aisi, ktera pracuje na uradu prace, jsem zaridila telefonat o nabidce prace. Alence pripadalo vtipne hrat White Rabbit, ale nepochopila, proc jsem to po ni chtela. "

"Vedel jsem, ze je nejaky vztah mezi vasim vzkazem a tim, co se delo. Rozhodl jsem se verit svemu sestemu smyslu," rekl jsem a zaupel.

Uvolnila mi ruce a zavedla mne ke kladam, do jedne mi zavrela hlavu a ruce, pak ji zamkla.

"Mam pro tebe prichystano neco specialniho, ale nechci, aby jsi mi mezitim nekam odesel," rekla a dotkla se me tvare.

Zmizela mi z dohledu. Uslysel jsem cvaknuti fenu a jemny vanek mi zacal foukat na zadek.

Nervozne jsem cekal, az se vrati zpet do meho zorneho pole. To take po nekolika minutach udelala. Posadila se do kresla podobneho vejiri pava a jen tak sedela a sledovala mne.

Byl jsem zvedav, co na mne pripravovala. Ucitil jsem v mistnosti jeste neco jineho krome vune vosku. Pochopil jsem, co to bylo a me oci se rozsirily. Nerekla nic, jen se smala.

Zlehka jsem se zacal potit hruzou. Libilo se ji sledovat, jak ve mne roste strach.

Vstala a s dabelsky zlym usmevem na tvari mi presla za zada.

Slysel jsem zaskripeni kovu treneho o kov a pak prede mne predstoupila se zaricim znackovacim zelizkem v ruce.

Krcil jsem se pred zaricim zelezem, kdyz si s nim pohravala.

"Uz pred casem jsem se rozhodla, ze si te oznackuji. Tehdy, kdyz si s tebou hrala Pan Melody. Jo, rekla mi o tom, jak jsi fnukal. Pobavilo mne, ze jsem nasla tvou dalsi slabost."

Priblizila zelezo k memu obliceji, pak je prilozila ke kaderi mych vlasu, ktere zasycely a seskvarily se.

Citil jsem zar na tvari a me oci zacaly od zaru slzet.

"Prosim," zaseptal jsem.

Poodstoupila a opet mi zmizela z oci.

"Mohu te trvale oznackovat, otroku. Je to me pravo vlastnika," slysel jsem ji mluvit zezadu.

Ucitil jsem horko nazhaveneho zeleza pobliz meho zadku. Chtel jsem kricet, ale misto toho jsem zebronil.

Skemral jsem, aby mi udelala cokoliv jineho, jen at mne nepali, at mi natrvalo neznackuje kuzi.

"Ale byla by to pro tebe pocta byt mnou oznackovan. A ty to vis. Odporoval by jsi memu pravu zachazet s tebou dle meho uvazeni?" zeptala se.

Rozbrecel jsem se, zatimco jsem kroutil hlavou.

"Obavam se, ze nechci byt poskozen takovymto zpusobem."

"Odmitas mou poctu?' zeptala se ostre.

Miloval jsem ji. A vzdy budu. Vedela, ze jsem byl jeji otrok, telem, mysli i dusi.

"Ne Pani, ale kdybych si mohl vybrat, tak radeji ne, " rekl jsem tak klidne, jak jsem jen dokazal.

"Ja si to nemyslim," rekla a ja ucitil horko na mem zadku, ale ne tak spalujici, jak jsem ocekaval.

Byl to je kratky okamzik horka a pak tlak.

Tlak pokracoval stejne jako zar, pak prestal spolu s tim, jak si prede mne zase stoupla.

"Ted jsi oznackovan, otroku. A tu znacku budes nosit na .... asi hodinu, nebo mozna mene, dokud se vosk nesloupne, " rekla a usmala se na mne.

Klesl jsem v klade ulevou i zahanbenim.

Chytila mne za bradu a zvedla mi hlavu, az jsem se ji dival do oci.

"Nikdy jsem zadneho sveho otroka neoznackovala. To ale neznamena, ze to jednou neudelam. Ty jsi uz oznackovan ve sve dusi. Vlastnim te a ty to vis. Tva vira ve mne sice behem naseho odlouceni kolisala, ale nikdy jsi ji neztratil, " rekla s laskou v hlase.

"Prominte," rekl jsem.

"Chces, abych te oznackovala?" zeptala se vazne.

"No, to ne. Ale citim se provinile, ze jsem vas zklamal," rekl jsem.

Pustila mi bradu a odesla ke stojanu s pomuckami. Vzala si devitiocasou kocku.

Dvakrat mne s ni rychle slehla pres zada nutic mne tak padnout na podlahu.

"Uz se citis lepe?" rekla.

"Ano Pani, dekuji vam Pani," zaskucel jsem v bolesti. Bolelo to, ale citil jsem se mnohem lepe, kdyz mne takto pokarala za selhani.

"Dobra," rekla a odhodila bic bokem.

Privedla si mne ke kreslu a posadila se, zatimco ja si klekl u jejich nohou.

Nosem jsem se lisal k jejim noham jako kocka. Sklonila se a vzala mi hlavu do klina.

Pres jeji hedvabne obleceni jsem citil jeji sladkou stavu. Zhluboka jsem ji nasaval, byl jsem naprosto omamen jeji blizkosti. Chtel jsem ji olizat jako to delaji psi, slizat z ni jeji stavy vasne.

"Chces mi takhle poslouzit?" rekla hlasem, ktery kontrastoval s vasnemi v jejim tele.

"Ach ano, Pani," zamumlal jsem.

Odtlacila mne zpet na podlahu a postavila se nade mnou. Elegantnim pohybem oprostila ramena ze satu, ktere nechala se zasevelenim sklouznout na zem.

Stala tam odena jen v hedvabnych puncochacich a podvazkovem pasu, skryvajic belost sve kuze pod cernymi puncochami a boty na vysokem podpatku.

"Je to to, co uctivas, otroku? Je toto stred tvych zajmu, tveho zivota?"

"Ano," zaupel jsem.

Dotkla se svych bradavek a zpusobila tak, ze ji ztvrdly jeste vice.

"Chces se laskat s mymi prsy?' rekla.

Dokazal jsem jen prikyvnout, tak moc jsem byl ochromen touhou po ni.

Zajela rukou do sveho klina a ukazala mi stavy lesknouci se na jejich prstech.

"Je tohle, po cem touzis, Michaele?" zlobila mne.

Chtel jsem sat jeji prsty, ale sam jsem se ovladl. Mohl jsem se tesit z chvilkove rozkose, ale odrazovala mne mozna ztrata jeji ucty ke mne vlivem me neschopnosti kontrolovat se.

"Řekni!" dozadovala se, podsunula mi pritom sve vlhke prsty pod nos.

"Ano Pani, ano, chci je. Chci vas opet ochutnat. Potrebuji vas Pani," breptal jsem naprosto neschopny se ovladat vlivem vune jeji zenskosti.

"Popros jako pejsek, zastekej mi," rekla.

Zastekal jsem ji jako pudl vysokym nafanim, ktere ji rozesmalo.

Nastavila mi pred usta sve prsty a cekala az je otevru. Otevrel jsem je, ona mi je tam vlozila, pak je vytahla a zase si zajela do klina. Pak je znovu zatlacila do mych dychtivych ust, prsty plne jeji sladke stavy.

Sal jsem je jako vyhladovela selma, sbiral jsem z nich jazykem kazdickou spetku jeji skvostne tekutiny.

Po chvili cucani mi je vytahla z ust.

"Hladovy pejsek."

Hafnul jsem na souhlas s jejimi slovy, zatimco mne hladila po hlave.

Jeste jednou mne nakrmila svou stavou a pak si sedla zpet do sveho kresla.

"Smis mne tam polibit otroku. Ale nesmis lizat!" varovala mne.

Zaboril jsem oblicej mezi jeji nohy a vasnive ji libal, citil jeji stavy na svem obliceji a jeji skvelou vuni v nose.

Trhala sebou a vzdychala, zatimco jsem uctival jeji telo, pak jsem ji uslysel jemne zastenat.

Jeji ruka chytila mou hlavu a pak mi ji do sebe zatlacila.

"Ted, lizej," zaseptala hlasem plnym vasni.

Lizal jsem mou Pani, mou Bohyni, mou lasku, dokud jsem ji neuslysel vykriknout rozkosi a uvolnenim.

Odstrcila mne a zvratila se do kresla, zavrela oci.

Dival jsem se na ni, na jeji kuzi zarici ve svetle svicek, a premyslel o svem stastnem osudu.

Byl jsem, kde jsem si pral byt, s nekym, koho jsem miloval, a delal praci, ktera ma nejaky vyznam.

Ach, jak se veci zmenily od te noci, co jsem zastavil, abych pomohl s porouchanym vozem.

Opet jsem zil.

Pomalu otevrela oci a spokojene se na mne podivala.

"Jsi stastny Michaele?" zeptala se rozespale.

"Ach ano, Pani. Vdecim vam za zivot," rekl jsem.

"Tvuj zivot byl vzdy jen tvuj, a stale je. Ja jsem ti jen pripomnela, ze se z nej muzes radovat a sdilet jej s jinymi."

"Chci jej zit s vami," rekl jsem.

"Zijes. Mozna, ze ne az tak moc, jak by sis pral. Ale sdilis ho se mnou. A ja te zatahuji do sveho, jak jen to jde," odpovedela. "Mam v umyslu te s sebou brat na cesty, nejen jako meho asistenta, ale i jako sveho otroka. Setkas se s dalsimi Panimi stejne jako s otroky. Tvuj talent a schopnosti budou pro Aisu velkym prinosem."

Premyslel jsem o jejich slovech. Talent a schopnosti. Ale ani sluvkem se nezminila o tom, ze by mne chtela.

"Jsi mym poslednim otrokem. Velmi mi na tobe zalezi. Chci, aby jsi byl se mnou. Je tohle, co jsi chtel slyset?"

"Ano Pani, je. Jen bych si pral, aby jste mi necetla myslenky," rekl jsem.

"Kazdy otrok chce byt neustale se svou pani. Ty mas to stesti, ze k tomu mas sanci."

"Ano Pani, dekuji vam Pani," rekl jsem nadsene.

"Ale ne v praci."

Nasledujici rano jsme se v praci vratili zpet do svych roli. Jen pod trenyrkami jsem mel oblecene damske kalhotky coby pripominku, ze jsem vzdy jeji otrok bez ohledu na to, kde se prave nachazime.

"Ber to jako zlate pravidlo. Ja mam zlato, ja urcuji pravidla," bylo vse, co mi rekla, kdyz mi podavala kalhotky.

No dobra, alespon se nemusim oblekat jako Dolly Parton.