Vyber jazyka
Cesky s diakritikou
Zpet na seznam dnu
Zpet na mou homepage |
 |
Zazvonil jsem na zvonek a cekal, az se nekdo objevi a otevre mi. Klepal jsem se pritom vzrusenim, chvel touhou, zaludek mi plaval strachem z chvil nadchazejicich a ja vubec nevedel, jak se mam vlastne chovat. Snazil jsem se o mirny, tzv. pratelsky usmev, ale asi mi moc nesel. Kdyz se objevila Pani a ja uvidel jeji docela prisny vyraz (bez usmevu), ten muj zmizel, ani jsem si nevsiml jak. Ano tvar jsem poznaval z jejich webovskych stranek, ale nevedel jsem, ktera z tech dvou dam na nich, je Madam Daniela. (Tehdy jsem jeste nevedel, ze ta druha je take Madam Daniela, ale bez bryli. Nikdy bych neveril, ze ji dokazi tak zmenit.)
Zmohl jsem se jen na "Dobry den" a cely nesvuj nevedel, zda se mam predstavit nebo ne. V tu chvili mi pripadalo hrozne smesne rict: "Jmenuji se .... a prichazim k Vam na vycvik. Je jedna odpoledne a ja jsem tady presne podle domluvy." Nastesti Madam vse vyresila za mne a jen mne nasmerovala, abych ji nasledoval do sklepeni. Vesli jsme do vstupni mistnosti a Madam mi nabidla, abych se posadil. V kratkosti probrala vsechny podstatnosti (hlavni bylo, ze pouziva zachranne slovo STOP), polozila nekolik otazek, ktere jsem vesmes ocekaval (o zdravotnim stavu napr.) a mel tudiz pripraveny patricne odpovedi, pochopitelne pravdive, bez pravdy to v teto oblasti, myslim, nejde. Tedy jde, ale pak si clovek rika o maler... A dostal se do prvni trapasne situace. No detaily radeji preskocim. Byl jsem proste tak vynervovany, ze mi nektere veci musela vysvetlit dvakrat, abych je pochopil. Abych byl uprimny, od chvile, kdy jsem vstoupil na uzemi Madam Daniely, tak jsem si pripadal nejak divne. Vetsinou byvam docela sebejisty, vzdy s jasnou predstavou, co chci, a co se bude dit, a na drtivou vetsinu otazek vzdy pohotove vymyslim nejakou vhodnou odpoved. Tady jsem to ale nebyl ja, citil jsem se temer jako pozorovatel a ten nebo to, co bylo v mem tele, to byl asi nekdo jiny. Ani nevim, kdy od vykani presla k tykani.
"Ohledne stravovani - na snidani dostanes nejaky chleba s pastikou ci podobne a na obedy a vecere te budu posilat do nedaleke restaurace. Majitele jsou mi znami, takze by nebyl problem domluvit dopredu vse tak, aby tam uz na tebe cekalo pripravene jidlo. Placeni se da taky vyresit tim, ze by ti tam vedli ucet a zaplatil bys to az posledni den. Sice vi, jakou mam profesi, ale muzu jim rict, ze jsi kamarad, ktery proste prijel na zizalicky, aby te netrapily divne pohledy"
"Pokud jde o snidane, tak nejsem zvykly snidat", za coz mne taky lekari pekne perujou, pry je to hodne nezdravy zvyk. No dobra, obcas snidam, ale v prumeru to neni vic jak jednou, dvakrat za tyden. Chtel jsem jeste dodat, ze by bylo prima, kdyby mi i vybirala jidlo, ale strach ve mne preci jen zvitezil (jako vetsinou) a ja radeji mlcel. I kdyz nejsem gurman, jsou jidla, ktera nesnasim, a tem bych se radeji vyhnul. Jeste jsem chtel dodat, ze pokud maji jeji duveru, tak mne jejich pohledy trapit nebudou, ale nez jsem nasel odvahu k tomu to rict, vse uz bezelo dal.
"Tim lepe, takze to je vyreseno. Jeste se zeptam, jake mas zkusenosti?"
"Prakticke dost male, vlastne jen jednu asi dvouhodinovou navstevu, ale o BDSM se zajimam uz dlouho, online jsem aktivni vic jak pet let", jo, bylo mi asi 17, kdyz jsem pochopil, co je to sadomasochismus a ze se mi asi taky libi. Ale teprve ve 24 letech jsem se o to zacal zajimat skutecne hloubeji. Hlavne diky pristupu na Inet, tehdy jeste za skoly. Poznal jsem, co se za tim skryva, jaka jsou pravidla, vlastne teprve tehdy jsem zacal chapat, ze to neni o biti jedne osoby druhou, ale o zintenzivneni prozitku pomoci bolesti a sebekontroly... A moje stranky existuji od konce roku 1998, tedy od doby, kdy mne nastvalo, ze pojeti SM v cesku je hodne zkreslene a tak jsem dospel k zaveru, ze bych mel prispet svou troskou do mlyna a taky o tom neco napsat pro ty, kteri anglicky neumi a maji obraz o teto problematice znacne pokriveny masmedii. Ano, vsechno tohle mi proletelo hlavou behem toho zlomku sekundy po jeji otazce a behem me odpovedi, ale nic z toho jsem nerekl. Řikat ji, s jejimi zkusenostmi vsechno tohle, vypadal bych jako kure, ktere rika dravci plachticimu po obloze "musis mavat kridly, jinak spadnes..."
Ale zpet k deji. Vsiml jsem si, ze ji mirne zaskocil fakt, ze me prakticke zkusenosti sahaji pouze ke dvema hodinam u konkurence. Bylo videt jeji mirne rozcarovani. Presto mi dala sanci a nevyhodila mne (ja ji sice predem psal, ze nejsem zkuseny, ale asi to zustalo zapomneno v nasi komunikaci.)
"No uvidime, jak to bude vypadat", rekla jen a ja pochopil, ze na ruzich tady ustlano nebude, a ze svou nezkusenost budu muset nepochybne dohnat o to vetsi pricinlivosti. Rostlo ve mne rozhodnuti snazit se co nejvice, aby byla se mnou spokojena.
Odvedla mne do male mistnustky v predsini pred prijimaci mistnosti a vysvetlila jeste zbyvajici pravidla. Nebudu je ted tady uvadet, vyplynou z prubehu veci pristich.
"Svleknes se donaha a pak se vratis zpet do te mistnosti, kde jsme byli"
"Ano Pani", dvere se za ni zavrely a ja mel posledni kratkou chvili intimity pred nadchazejicimi prozitky. Svlekl jsem se a zamiril zpet do mistnosti. Slusne zaklepal a po vyzvani vstoupil. Prejel mne prvni zkoumavy pohled a ja se trosku zastydel za projev sveho urciteho vzruseni. Ale co, jeste se mi to tady stane mockrat, na to si zvyknu, rikal jsem si.
Madam uz mela pripravena pouta. Zavedla mne do prilehle koupelny s navazujici toaletou. Koupelna byla vybavena nekolika zrcadly, takze jsem se videl z nekolika uhlu. Ke zdi bylo pripevneno nekolik retezu. Jeden horizontalni asi ve vysi meho pasu.
"Postav se zady k zrcadlu". Udelal jsem, jak porucila a pritom dumal, co mne asi ceka. Nezdalo se mi, ze by si mne chtela sama umyt, ale jeden nikdy nevi...
"Ruku", porucila.
Naprahl jsem pravacku, kolem zapesti mi nasadila pouta na suchy zip a pripojila ho k onomu vodorovnemu retezu.
"Druhou", natahl jsem druhou ruku a i ta byla ozdobena pouty. Zatahla mne za ruku tak, aby me ruce sviraly s trupem asi 45 stupnu. Snazil jsem se trochu ukrocit, abych mel ruce vice roztazene a tim omezen akcni radius.
Misto toho jsem byl ale opraven: "Stuj normalne". Ihned jsem tedy zase ukrocil zpet.
I druhou ruku mi pripevnila k retezu. Pres oci mi pretahla cernou blindu, abych nevidel a pres ni jeste neco dalsiho, co zesililo tlak, aby se blinda nahodou neposunula. Jak jsem zjistil az pozdeji, byla to druha kozena skraboska, ale s otvory pro oci.
"Stuj a nemel moc nohama, at se neporezes o to spodni rozbite zrcadlo"
Pak jsem slysel, jak si posunula kreslo a usadila se do nej tak, aby na mne do koupelny dobre videla. Zacal vyslech.
"O cem premyslis?"
"Co asi na mne chystate", hlavou mi pritom tahnou ruzne napady, az mne z nekterych desi.
"Co treba?"
Tak tohle mne opet tlaci do kouta. Hodne z tech veci se neodvazuji rict, a zbyle nejsem schopen spravne formulovat. Řika se, ze clovek mysli jazykem, jako kdyby mluvil, ale jen sam pro sebe. U mne to ale nebyva az tak pravda, jazyk je obcas prilis pomaly, a tak premyslim v necem jako v prozitcich. Je to zbesily vodopad vzpominek, predstav, mnohdy bez vazeb. A dat tomuto toku nahle nejaky rad, popsat jej slovy, a jeste navic strucne a vystizne, to neni snadny ukol. Proto jsem vybral jednu vec, ktera mi prave proplouvala mysli.
"Premyslim Pani, jestli mne nebudete polevat studenou vodou" to jsem si vybral zrovna peknou blbost a jeste jsem ji tak drevorubecky formuloval... Pravda je, ze jsem si prave v tu chvili vybavoval, jake to je, kdyz je clovek zkrapen studenou a pak horkou vodou. Byt pritom takhle pripoutan, asi bych se dost svijel.
"Proc ne?"
"Nebylo by to prijemne", boze, zase jsem rekl takovou kravinu...
"Ty tady ale nejsi od toho, abys prozival jen prijemne..."
"Ano Pani, ja vim", no konecne kloudna veta po tolika hloupostech.
"Co delas?"
"Pracuji jako elektroinzenyr"
"Bydlis sam?"
....
Zkratka spousta otazek na vse mozne, co chtela ci potrebovala vedet. Mnohe byly dost "na telo" se zrejmou snahou mne ponizit. Mohu se jen dohadovat, zda pritom sledovala mou reakci a snazila se urcit, co jeste snesu a jak se mi takove ponizeni libi. Nikdy jsem si ale nedovolil neco zalhat. Jednak proto, ze sam nemam lez rad, jednak proto, ze jsem nevedel, zda nebude otazky krizove porovnavat. No a znate to, clovek jednou zalze a pak se zacne zapletat a zapletat. Ale hlavne, proc bych mel lhat? Sel jsem do toho sam, me rozhodnuti zralo nekolik mesicu. A mel jsem docela jasno, jak se chovat. Duvera je v tomto vztahu to nejpodstatnejsi. A to oboustranna - jak ma k Madam, tak Madam ke mne. A lhanim bych ji urcite nevybudoval.
V jednom okamziku mne zatlacila nejakou otazkou, na kterou jsem bud neznal odpoved nebo ji znat radeji nechtel a tak jsem odpovedel, ze nevim. Byl jsem upozornen, ze slovo "Nevim" Pani nesnasi a jak tedy odpovim. To byla dalsi dulezita vec, kterou jsem si musel zapamatovat. Nikdy nerikej nevim, rikal jsem si.
Kdyz byl vyslech u konce, nevzrusenym tonem mi sdelila, ze mam tri minuty na to, abych se osvobodil z pout. Řeknu vam, kdyz nevidite a nedavate si na zacatku pozor, jste vubec s myslenim na stiru (ano, jeste porad, byl jsem skutecne jak hypnotizovan...), tak vubec nevite, co najednou delat. Matne jsem si vzpominal, ze jsem na poutech videl karabiny, takze by byla sance se odepnout. Zacal jsem prsty sondovat, kde karabina jsou a jak drzi. Taky jsem si ale vzpominal, ze nejmene pravou ruku mi pripoutala pomoci visaciho zamku. Poutala ho pres karabinu nebo primo pres pouta? Prsty jsem zurive zkoumal, jak jsem pripoutan prvne na prave ruce...
"Poradim ti, tam to nezkousej, je tam zamek"
Hmm, tak jo, takze levacka... Smatry smatry, sakra, vzdyt tam je taky zamek...
"Ale ty zamky jsou na obou rukou...." Nesmele jsem se odvazil oponovat.
"Vzdyt jsem ti rikala, at to tam nezkousis" dostal jsem jeji trosku posmevacnou odpoved. Sakra, pouta se zdaji pevne, navic asi by nebyla rada, kdybych je pretrhl. Ale jsou na suchy zip, a ten, jak znamo, se da rozdelat. Treba i tim, kdyz se za nej vhodne zatahne. Zkusil jsem vytocit zapesti tak, aby se zapnuty zip dostal pokud mozno do roviny a nebyl ohnuty a prudce trhl s dalsi rotaci zapesti. Spodni cast zipu diky toho nebyla podeprena a horni se trhnutim mirne posunula. Jenze jen o malicky kousicek. K certu, ten zip je na vic jak polovine obvodu zapesti, tohle by fungovalo, kdyby byl jen na casti. Doma jsem si s tim uz kdysi hral, a vedel jsem, ze se nesmi ohnout do oblouku, protoze pak je trhnutim dotlacovan a nerozpoji se. No jeste par pokusu, ne, tady cesta nevede. Nezbyva, nez zkusit dosahnout na pouta zubama. Ale to bude tezke, no nic, stejne mi nic jineho nezbyva...
Klekl jsem tak, abych mel ruce vodorovne zaroven s retezem, ke kteremu byly pripoutane a hlavou jsem se natahnul k pravemu zapesti. A jo, kupodivu na pouta dosahnu, sice jen na kraj, ale jde to. Natocil jsem jeste trochu prave zapesti a nosem zacal hmatat, kde zip zacina. Aha, uz citim zacatek, ted se na nej jeste dostat. Musel jsem uvolnit svaly na leve ruce, abych se mohl co nejvice natahnout k pravemu zapesti a pomoci rtu a zubu jsem zachytil kraj zipu. Vyslo to tak tak, aby se mi podarilo jej rozdelat. Prava ruka byla volna, uvolnit levou bylo uz dilem okamziku.
Sotva jsem mel ruce volne, postavil jsem se opet do zakladni pozice a nechal si blindu na ocich.
"Vyborne", slysel jsem pochvalu. Pani ke mne pristoupila, stahla mi z oci ty cerne veci a do ruky mi dala klicek od visacich zamku.
"Oddelej pouta"
Sundal jsem je a podal ji je.
"Mas s sebou vlastni holeni?"
"Ano Pani"
"Tak si ho prines"
"Ano Pani", slo mi to uplne samo. Slova se ze mne sypaly, ani jsem o nich nepremyslel. Zatim. Hlavne proto, ze jsem ani nebyl schopen premyslet, ale to jsem uz psal.
Do minuty jsem byl zpet i s holenim.
"Ohol si vsechno krome hlavy."
Tak to mne dostalo. Ve scenari byla rec o holeni prirozeni, ale cele telo? Polknul jsem na prazdno, ale misto odporovani jsem si zacal mydlit levou ruku a prsa. Jejda, to bude peklo, hlavne az to zacne dorustat....
"Ruce nemusis", rekla
"Dekuji Pani". Alespon to, snad se smiluje a dovoli mi nechat si jeste neco dalsiho. Nic. Tak asi ne. Holeni jde hrozne spatne, strojek se zanasi, mydlit to nema ani cenu.
"Mas na to deset minut, pak si Te zkontroluji. A kazdy chloupek, ktery na tobe zustane, ti vytrhnu. Rada trham chloupky", s temito slovy mne nechala o samote.
Snazil jsem se oholit co nejlepe, ale vubec to neslo. Brity byly kazdou chvili plne chlupu, a navic, tepla voda se zmenila ve studenou. Asi jsem uz vsechnu teplou vypotreboval a to i presto, ze jsem ji stahnul na minimum. Holil jsem si hrud, na chvili jsem se vrhl na podpazdi, ale tam to slo dost spatne, tak jsem se vratil zpet na hrud a pak bricho. Zacinal jsem holit nohy, kdyz se Madam opet objevila.
"Ty jeste nejsi?!" zeptala se se snad predstiranou nervozitou a rozcarovanim.
"Ne Pani, jeste ne", chtel jsem dodat, ze to se preci ani za deset minut stihnout neda, a ze to nestihnu ani za pul hodiny. Ale pokorne jsem si to nechal pro sebe.
"No dobre, pridam ti dalsich deset minut, ale at jsi poradne oholeny"
No to sotva, to nemuzu stihnout. "Ano Pani, budu se snazit"
A opet mne zanechala samotneho. Vyrazne jsem pridal na tempu. Strojek jen svistel, studenou vodu jsem uz ani nevnimal. Pri jednom z cisteni jsem z nej vytahl i neco bileho. Co to muze byt? A jejda, nekde jsem pribral i kousek kuze. Diky studene vode jsem to ani necitil. Na chvili jsem prestal a odlozil vodu a ejhle, na prave noze se objevilo nekolik ran, ktere trochu krvacely. A na prave noze taky. Nejhorsi byla asi osm centimetru dlouha a misty az skoro centimetr siroka odrenina tesne kolem achilovky. No nic, to se zahoji. Hlavne musim pohnout a stihnout toho do pristi kontroly co nejvic.
Madam se opet objevila a ja jeste nemel oholenou vetsinu leve nohy, zada a po celem tele spoustu nedodelavek. Koukla na me trosku krvacejici nohy a rekla:
"Zastav to besneni, nebo budes cely od krve."
Chtel jsem namitnout, ze jen co nejlepe plnim jeji prikaz, ale to by nebylo vhodne. Tak jsem radeji mlcel.
"Ted uz to nebude nacas, hlavne se snaz, at na Tobe nezustane ani chloupek."
"Ano Pani", odvetil jsem a vyrazne zvolnil tempo. Dalsi holeni uz pokracovalo bez dalsich oderek, ostatne tech asi pet uz existujicich, ty snad stacily.
"Jakou mas vodu, studenou nebo teplou?", zeptala se po chvili pozorovani
"Studenou, Madam", odvetil jsem. "Tepla stejne netece." Hm, ze by mela tect? Chvili jsem myslel, ze je to snad i jeji umysl, trochu mne pomordovat, kdyz jsem mel z te studene vody takove obavy...
"Tak ji zastav, a pak ji pust naplno", i kdyz jsem se na ni nedival, z hlasu jsem citil, jak obratila oci v sloup. Skoro jsem citil jeji myslenky "to jsem tady dostala exota, bude s nim pekne tezka prace."
Zastavil jsem vodu, pustil ji a porad nic, studena. Pani prisla, zkusila to taky a taky nic.
"Tys mi zrusil karmu! Pockej tady". Uz byla na odchodu, kdyz se jeste vratila a rekla. "Jsi tady teprve chvili, takze Ti reknu, ze nemam rada, kdyz se mi neodpovida"
"Ano Madam". Nebyl jsem si jist, zda ocekavala odpoved, ale pro priste radeji budu odpovidat vic nez min. To jsem teda skutecne nerad, ze jsem ji zase podrazdil. A nevim, jestli vic tou zhasnutou karmou nebo tim, ze jsem neodpovedel. Doma jsme meli centralni rozvody z vymeniku a ted fungujeme pres bojler. S karmou moc zkusenosti nemam. Ale pochopil jsem, ze se asi musi pustit rychle a tect moc, jinak dela problemy. No nic, pro priste...
Mezitim jsem mel cas se prohlednout v zrcadle. UH! Hrozny pohled. Takhle NAHY jsem se jeste nevidel. Co ma pamet saha, tak jsem mel na sobe vzdy alespon chlupy. Kdyz jsem se sledoval, tak to snad ani nebylo me telo. Videl jsem tam nekoho jineho, hladkeho, svetleho, s kuzickou jak detska prdelka.
Za chvili se Madam vratila a pustila mi teplou vodu. Cely nadseny (uz mne to preci jen trochu zablo) jsem se zacal tesit z teple vody. Jenze v tom teple se pokozka zase roztahla a rany zacaly krvacet.
Doholil jsem vse, co jsem jeste kde videl a na druhy dotaz Madam, zda uz jsem, jsem konecne odvetil kladne. Muzu rict, ze holit si zada nebo nohy ze zadu, ci dokonce zadek, to je teda vec.
Vysel jsem ze sprchy, opatrne se otrel na mistech, kde nebyla krev 9presto se mi podarilo zachytit na bily rucnik trochu cervena, kterazto nesikovnost nebo neopatrnost mne rozhodila asi vic nez Madam samotnou. Kdyz videla muj stav a volne odkapavajici krev, podala mi papirove uterky, abych si to otrel. Az na tu velkou odreninu na prave pate (ktera se uz konecne po vic jak tydnu zacina taky hojit a odlupovat strupy) jsem byl docela v pohode. Z ni ale krev tekla docela nezadrzitelne.
"Mas spatnou srazlivost?" zeptala se
"Ne, alespon o tom nevim" odpovedel jsem a citil se hrozne trapne. To to pekne zacina.
Postrikala mi to nejakou dezinfekci a chvili trvalo, nez se nam to podarilo dostat pod kontrolu. Pak mi porucila, abych ji nasledoval do vedlejsi mistnosti za velkymi drevenymi dvermi.
Ocitli jsme se v mucirne. Me srdce zaplesalo a oci svym jiskrenim malem podpalily okoli. Podlaha sice nic moc, ale ty uchvatne klenby z kamene. Celkem tri dvojice - dve v cele mistnosti, dve vzadu a dve uprostred, ktere opticky mistnost rozdelovaly do dvou casti. Na dvou protilehlych zdech mezi prednimi a prostrednimi oblouky visela hromada hracek. Co mne upoutalo nejvice bylo bolest slibujici vybaveni v podobe trestne lavice s kladou, podivne stolice na sezeni, velke klece a krize. Dalsi mi v te chvili unikaly. No proste pastva pro oci a raj pro dusi. Takhle se citi dite, kdyz se ocitne v hrackarstvi.
"Postav se zady ke sloupu" porucila Madam Daniela
Postavil jsem se tak a Madam mi na ruce opet nasadila pouta a ta pripoutala k retezum, ktere od sloupu vychazely na obe strany ke sloupum po stranach.
"Dnes jsi tady prvni den, takze provedeme jen nezny test. Pamatuj si, ze bude nezny."
"Ano Madam", zacinal jsem tusit zradu. Mozna jsem nemel provokovat temi recmi, ze pri predchozi navsteve u konkurence se mi to zdalo mekke a ze bych si rad sahl az na dno svych sil.
Predstaveni mezitim zacalo. Madam mi opet zakryla zrak cernou blindou. Citil jsem jeji blizky dech a docela jasne citil, jak si mne zblizka prohlizi.
"Vis co jsem rikala o chloupcich, ktere na tobe najdu?"
"Ze je vytrhate, Madam", odpovedel jsem a zacinal se pomalu potit. Urcite jsem jich prehledl spoustu.
"Spravne. A jak se tak divam, tak jsi byl hodne neporadny.", s temito slovy mi zacala trhat chloupky, ktere na mne nasla. V podpazi, okolo bradavek, okolo prirozeni, tam to obzvlast bolelo. Kazdy trhala jinak - nektery rychle a bezbolestne, jiny pomalu a bolave.
"No tech teda je, to mame co delat az do rana...", znovu mne polil studeny pot. Zdalo se mi, ze mi snad trha i ty, ktere byt jen kousickem presahovaly pres pokozku. " Proc jsi to neudelal poradne?", nevedel jsem co rict. Ze bych jich tam nechal az tolik, to se mi nezdalo. "Myslel jsem, ze jsem se oholil poradne" rekl jsem a docela jsem tomu i veril. V koupelne jsem se skutecne peclive kontroloval. Ale nevidim moc dobre, zejmena ne pri horsim osvetleni a bez bryli, coz oboji bylo splneno.
Nastesti ji trhani chloupku az do rana nebavilo. Po chvili prestala. Zeptala se, jakou barvu mam nejradej. Odpovedel jsem, ze cernou. Madam vzala bicik a rekla, ze je cerny, takze se mi bude libit. Zacala mne jemne a rychle slehat pres prsa a bricho. Nebylo to vyslovene rany, jen lehke mavani sem a tam, takze bicik pleskal z jedne a z druhe strany na urcenych mistech. Delal jsem to Madam trochu slozitejsi, protoze jsem se pritom trochu svijel a kroutil, takze nemohla presne zacilit. V tu chvili mne to ale nenapadlo. Pak mne chytila za bradavky. Trochu to zabolelo. Prejela mi bicikem po boku a mne to zalechtalo.
"Vida, ono je to lechtive. To je dobre vedet." Ale ne, lechtani nemam rad. No snad ho nebude moc pouzivat.
"Jakou barvu nesnasis?"
Prvni odpoved, ktera mne napadla, byla, ze nevim. Ale rychle jsem si ji rozmyslel. Zacal jsem premyslet, jestli takova vubec existuje. Asi ne
"Na neco jsem se ptala. Nemam rada, kdyz se mi neodpovida. Pamatuj si, ze za trest dostanes jednu ranu"
"Ano Pani", ale ne, takhle na mne spechat. Mam jeste stale odpovedet? Asi nejmensi naklonnost citim ke zlute.
"No tak, jak dlouho mam jeste cekat?"
"Asi zlutou, Pani"
V zapeti jsem ucitil na bradavkach kolicky. Neni snad potreba rikat, jakou asi mely barvu. Za malou chvili na to jsem dostal dalsi na prirozeni - na varlata i penis. Zvlast jeden nejak nesednul a hrozne stipal. Musel mi nejak skripnout predkozku k pokozce zaludu. Hadal bych, ze jsem jich tam celkem dostal asi kolem deseti.
"Ze tam mas zlute kolicky, to uz vis, jakou dalsi barvu jsem tam dala? Za kazdou spatnou odpoved si prictes dalsi ranu k trestu"
Polil mne studeny pot. To bude nejaka kulisarna. Ani nevim proc, ale napadla mne jako prvni fialova. Vedle. Pak modra, zelena, hneda... Porad nic. Dostaval jsem se zlehka do stresu, taky diky neustalemu nalehani Madam, jaka ze je ta druha barva. Jak jsem uz psal, byl jsem uplne mimo diky tomu trapasnemu zacatku stejne jako diky te neobvykle atmosfere. Kdyz jsem probral i rarity jako okr, zastavil jsem se a zacal konecne premyslet. V techto situacich mi to jde hodne tezko a sam nevim proc. Probral jsem sve pokusy a no jiste, jsem hlupak.
"Cervena?"
"Spravne", ale tim to neskoncilo. Prislo druhe kolo vyslechu. Dalsi otazky na telo. Prvni sexualni zazitek, jak jsem v sobe objevil SM, posledni zazitek... Mozek mel skutecne dovolenou, takze jsem odbehl od temata sexuality, za coz jsem byl odmenen dalsim pridavkem k trestu za to, ze si z Madam delam blazny. Ale ja to tak skutecne nemyslel. Vic nez trest samotny mne vydesilo, zda si to tak skutecne nebere, to bych opravdu nerad. Snazil jsem se trochu uvolnit napjatou atmosferu tim, ze jsem se snazil o svuj neotrely zpusob vyjadrovani. Kdyz jsem popisoval prvni zazitek s ejakulaci, popsal jsem to slovy, ze mi to bylo velmi podezrele, co to ze mne vyteklo. Madam propukla ve smich a ja si konecne zapsal snad prvni kladny bod od zacatku. Ztvrdle a napjate rysy mi povolily, kdyz jsem slysel, ze se mi podarilo ji privest do lepsi nalady. Jenze chyba, Madam si to vysvetlila, ze se posmivam.
"Je ti neco k smichu?!?"
"Ne Madam" odpovedel jsem a zacal premyslet, zda se skutecne usmivam ci nikoliv.
"Tak co to mas za skleb?" zeptala se a primackla mi svorky na bradavkach a zakroutila s nimi. Bolesti jsem zaupel a na tvari se mi rozlil vyraz bolesti.
"Takhle je to lepsi" rekla Madam. A mne se v tu chvili velmi zalibila. Ma v sobe neco nespoutane brutalniho, neco, co dokaze cloveka ohnout.
Pak se posadila a pokracovala s vyslechem. Vsimla si, ze mne zacinaji bolet ruce, ktere jsem mel dost nepohodlne pripoutane nahore za telem. Zeptala se, zda bych je chtel odpoutat. Poprosil jsem, ze ano. A prisla dalsi otazka, proc by mi je mela odpoutat. A dalsi zatmeni. No protoze mne boli, jenze to by ji asi neuspokojilo. Tuhnou mi svaly a jestli ty ruce tak jeste chvili zustanou, tak uz s nimi poradne nepohnu.
"Protoze bych je pak nedal dolu, Madam"
"Nedal dolu? No tak je tam nechame a uvidime, jestli je pak nedas dolu"
Boze muj, to jsem zase vypustil blbost...
"Prominte Pani, rekl jsem hloupost", omluvil jsem se pokorne a mel vztek sam na sebe.
"Takze proc bych je mela odvazat?" nalehala dal.
Jak to spravne formulovat? "Ztuhly by mi svaly a nemohl bych je pak dobre ovladat, Pani" dodal jsem pokorne a doufal, ze ji to uspokoji.
"No v tom pripade ano. Nesnasim totiz hloupost", Ach ano, to jsem si vsiml. A hrozne mne to mrzi, Pani. Ani nevite, jak rad bych dnesek zacal od nuly uplne znova. Jinak, lepe, proste jako otrok, ktery je hoden toho oznaceni a ne tulpas, ktery vsechno kazi... Citil jsem se hrozne.
"Co jsi delal za sport?"
Necekana otazka. Ktery rict? Posledni, kteremu jsem se venoval (pred mnoha a mnoha lety), byla sebeobrana, ale v tehle situaci to bude znit blbe. Pinec, ktery stale jeste hraji, zase delam jen jako rekreacni cinnost, takze zadne tvrde treninky nejsou.
"Sebeobranu Pani"
"A byla ti nekdy k necemu?"
"Ne, Pani", priznal jsem. Nastesti. Vzpomnel jsem si na heslo, ze dobry bojovnik se umi boji vyhnout, a mel jsem co delat, abych na tvari potlacil usmev. Asi jsem vytecny bojovnik, kdyz se vyhybam boji az do te miry, ze se necham svazat a mucit. Dobrovolne jsem se vydaval teroru, ktery by si ke mne za normalnich okolnosti nikdo nedovolil, a pokud ano, se zlou by se potazal. Jsem z tech, kteri pokud jsou zatlaceni do rohu, tak kousou dokud ziji.
Odvazala mi ruce a sundala blindu z oci. Posadila se zpet na malou zidlicku a porucila, abych si vymyslel nekolik prezdivek, ze si pak jednu vybere. V ten okamzik jsem mel chut rict, ze uz jednu mam, ale misto toho jsem ji jen vyslovil
"Moula", nesetkalo se to s pochopenim, pochopitelne.
"Dalsi", trapila mne dal Madam.
Zacal jsem svym premyslet, ale s vypnutym mozkem to slo tezko. Napadaly mne same hlouposti, ktere by neuspokojily ani mne, natoz Madam. Vzpomnel jsem si na Aisu a chtel navrhnout M-5, ale pripadalo mi, ze bych tomuto nicku nedelal dobrou povest.
Po chvili me trapeni s vymyslenim ukoncila, ale jen proto, ze mela pripravene trapeni jeste vetsi. Porucila, abych postupne kroutil a tahal za kolicky, ktere jsem mel na prirozeni. Urcovala pritom, kdy a kolik mam kterym zakroutit, a jak moc za nej zatahnout. Dost to bolelo, ale docela to slo, plnit jeji povely. Az jsem se dostal k tomu pekelnemu, ktery mi skripal predkozku. Sotva jsem se ho dotkl, malem mi do oci vhrkly slzy. Pokud muzu predbehnout, nebylo by to ostatne naposled. Bolel naprosto desive a to jsem s nim nic nedelal, jen jsem ho vzal do ruky. Madam si vsimla meho otaleni.
"Co je?", zeptala se.
"Hrozne boli, neco mi svira", odpovedel jsem zase jako trouba. Proste nebyl muj den.
"Od toho tam snad je, ne?!" reagovala Pani.
Nevedel jsem, co na to rict. "Ale tenhle opravdu moc boli", zmohl jsem se ke slabemu oponovani.
Kdyz jsem mel konecne vsechny za sebou, zacal jsem si rikat, ze ted mne konecne osvobodi a ja budu mit od tech protivnych, mackajicich potvurek klid. Jenze chyba lavky, v pekle se teprve zacinalo zatapet...
"A ted mi ukaz, jak onanujes", ale ne, to NE! Jednak se stydim, jednak se diky studu stejne nedoberu vrcholu, a konecne, preci jen tam jsou ty kolicky uz dost dlouho na to, aby to nebylo ani trochu prijemne. Ale co se da delat, Pani se musi poslouchat. Jak sama rikala, nejsem tady proto, abych prozival jen prijemne veci.
Nastesti mne nenechala trapit se dlouho a brzy prikazala, abych si sel lehnout na trestnou lavici. Pookral jsem vidinou, ze budu zavren do klady, ale zase nic. Misto toho jsem si musel lehnout na zada, dat ruce podel tela a Madam mne zacala omotavat samosmrstovaci folii. Zacala u nohou a vubec se se mnou nemazlila. Uz prvni pritazena otocka mi dala jasne najevo, ze dalsi pouta budou zbytecne. Madam mne systematicky obtacela dal a dal. Nejhorsi bylo, kdyz mi pritahla folii kolem pasu a pres uz tak zmucene prirozeni. Neudrzel jsem se a zastenal bolesti. Kdyz se dobrala k bradavkam, nechala mne, abych si vybral, zda ma kolicky ohnout nahoru nebo dolu. Bylo to uplne jedno. Uz ani nevim, kterou stranu jsem si vybral. Bylo to jako se rozhodovat, zda budu prechazet zhavem uhli zleva doprava nebo zprava doleva.
Kdyz jsem byl zabaleny az po krk, zkusil jsem, jestli by skutecne neco neslo uvolnit, V tom zamotku se mi i spatne dychalo, protoze jsem nemel kam rozpinat svou muznou hrud se svaly (a speky). Pak mne Madam Daniela jeste (jen tak pro jistotu, kdybych nahodou prilis hyril energii) zajistila i nekolika obtocenimi siroke izolepy, kterou zpevnila nohy kolem kotniku a pres stehna a telo pres bricho a hrud. Byla to naprosto uchvatna bondage, kterou kazila jen bolest od kolicku.
"Jak dlouho si myslis, ze v tom vydrzis?", zeptala se Madam Daniela.
"Dokud mne neodvazete", konecne prvni normalni reakce. Ze by mozek zacinal pracovat az ve chvili, kdy citi, ze mu jde o kejhak?
"To mas pravdu. Ted si zajdu na veceri. Ale neboj, obcas si te zkontroluji", pritom mi zatlacila do rozkroku, cimz rozpoutala bouri, ne ,spise uragan bolesti. Neubranil jsem se a pres zatnute zuby zavyl bolesti. "Jak Te tak posloucham, tak bys radeji, abych Te nekontrolovala. Kdyby to nebylo k vydrzeni, tak muzes kricet, tady Te stejne nikdo neuslysi."
Ne, proboha, ne, radeji mne kontrolujte a hodne casto. Nejlepe hned ted, protoze uz mam dost. Misto toho jsem jen pockal az dosla ke dverim a rekl jen: "Preji Vam dobrou chut, Pani"
"Dekuji", rekla sladkym hlasem, hlasem, na ktery nezapomenu. Bylo v nem neco zvlastniho, rekl bych rozkos z toho, jak si bude pochutnavat na veceri a ja behem toho budu trpet. Nevim, na kterou z tech dvou veci se v ten okamzik tesila vice.
Opustila mistnost a ztlumila svetla, pak je uplne zhasla. Zustal jsem v mucirne sam a potme, jedine svetlo, ktere sem pronikalo, bylo z vedlejsi mistnosti pres jen malinko pootevrene dvere. S tmou a samotou na mne zacala dolehat bolest jeste intenzivneji. Zkusil jsem se zavrtet. Nohama se dalo mirne hybat do stran, ale pri pokusu se poradne nadechnout se kolicky na bradavkach priserne primackly a totez se stalo s tema v mem rozkroku, kdyz jsem zkusil pohnout pasem. Nejmensi utrpeni mi zpusobovalo, kdyz jsem zatajil dech a vubec nedychal. Bylo to k nevydrzeni a to Madam teprve odesla. Jak dlouho ji bude trvat, nez se zase vrati a vysvobodi mne? A vysvobodi mne vubec? Co kdyz s tim bude otalet? Ne, to ne, uz ted jsem na dne, nemuze mne preci trapit jeste vic. Mozna jsem ji mel zastavit jeste predtim, nez odesla. Nez mne zabalila, mohla mi sundat ty kolicky. Ty jsou skutecne NESNESITELNE!
Cas plynul neskutecne pomalu. Musel jsem se necim zabavit, nejak si pomoci od bolesti. Snazil jsem se prevest svou pozornost od bolesti jinam. Predstavoval jsem si, ze polstarky prstu jezdim po necem velmi jemnem a snazim se hmatem rozeznat, co to je. Na chvili se mi podarilo na bolest zapomenout, ale dlouho to nevydrzelo. Koncentrace byla za moment pryc a bolest se vratila jeste silneji. Zacal jsem knucet a tichym hlasem volat Pani zpet. Byly sice slyset kroky v patre nade mnou, ale muj hlas by k ni stezi doletel i kdybych kricel. Treba tu je schovany mikrofon, mozna i kamera. Treba mne sleduje. Zaskucel jsem na oko silneji a zaprosil, ze mam dost. A nic. Treba tady neni ani kamera ani mikrofon.
Zacal jsem premyslet, co se bude dit, kdyz tak zustanu dele. Uvolnit se, to bych asi nedokazal. Mohl bych protrhnout folii okolo prstu, ale Pani by se to urcite nelibilo, navic nebylo jiste, jestli bych se skutecne dokazal osvobodit. Kdyz zustanu, jak jsem, tak sice trpim, ale ze bych na to umrel, to nehrozi. Takze logicky proste pockam, az se Madam vrati a uvolni mne. Zachvatil mne naprosto neznamy pocit uplne bezmoci a utrpeni. Kdyz by mne nekdo upaloval na hranici, mel bych alespon jistotu, ze to tryzneni po chvili skonci. Tady bylo jasne, ze, smrt mne z techto muk neosvobodi... Jen co se Madam objevi, tak ji pekne poprosim, aby mi sundala ty protivne kolicky. A co kdyz mne nebude chtit uvolnit? Pouziji STOP? Safeword je pri hre velmi rusivy element, navic bych pripustil, ze mam skutecne dost. Treba by ji to zklamalo. Ale copak nemam dost? Mam, je toho skutecne az prilis. Treba se slituje a pusti mne, aniz bych to musel prerusit kouzelnym sluvkem.
AUUUU! jak jsem se zase zavrtel, ten se ten mizerny odporny kolicek, co tak hrozne skripe, zase nejak posunul. Citil jsem, jak se mi od bolesti udelala husi kuze, a to i presto, ze pod folii bylo dost, vlastne hodne horko. Musim se ho zbavit, uz to s nim nevydrzim... Zacal jsem pod folii posouvat ruku smerem ke kolicku. Az k nemu jsem se sice nedostal, ale podarilo se mi zachytit jeho konec. Opatrne rozevrit a stahnout ho... AAAAAA, K CERTU, vyklouzl mi mezi prsty, protoze jsem s rukou moc hybat nemohl a scvakl mi kuzi. Pres obrovskou bolest jsem ho zachytil koneckem prstu a rychle stahl. Boze!! To nebyl ten spravny. No zpatky ho uz stejne nedam, i kdybych chtel. Ten, co tak udesne boli, je vedle. Druhy pokus, zachytit a rychle jej stahnout, pokud mozno ho pritom alespon trosku rozevrit, co to jen pod tou proklatou folii pujde. Dalsi napor utrpeni, do oci mi vhrkly slzy a i v te tme se mi pred zrakem zatmelo jeste vic. Uf, ta uleva. No, uleva, bolest je hned zpatky. Ale uz je k vydrzeni. Alespon pro nasledujici minutu.
Ale nedava mi dlouho klidu. Za chvili jsem opet na pokraji svych sil. Zacinam skucet a vzdychat, trochu to pomaha. Jsem skutecne na dne, slysim svuj hlas napul v breku, z koutku oci mi stekaji slzy. 6e bych se zkusil zbavit dalsiho kolicku? Ne, preci jsem prisel, abych trpel, tak to musim nejak prestat. Zkousim jiny trik, jak prekonat bolest. Napnu svaly a zatlacim proti folii, coz mi pusobi opravdova muka, ale pak svaly uvolnim a snazim se sve telo co nejvice srazit. Vzpominam si pritom na slova "Chci byt mensi a jeste mensi, az budu ... " ale do smichu mi vubec neni. Vlna bolesti, ktera mnou prochazi po kazdem napnuti je stridana chvilkami uvolneni a klidu, nez se bunky zase prizpusobi a zacnou opet vysilat sve neprijemne varovne signaly, ze trpim.
Konecne slysim Madam, ze schazi po schodech dolu. Ozivam a zaplavujeme mne neskonala radost. Konecne jsem se dockal. A opet se vynoruje otazka. Pouzit STOP, kdyby mne nechtela pustit? A co kdyz mne nebude chtit pustit, ani kdyz STOP reknu? Ne, to je hloupa myslenka, je profik a ja k ni mam duveru. Je to zachranna brzda pro nas pro oba, nemuze to porusit a ja o tom radeji nechci premyslet. Kdybych ji v tomhle neveril, nemohl bych ji verit uz nikdy v nicem.
Svetlo se rozsvecuje a ja nedockave vyhlizim, az se objevi ve dverich. Sotva ji vidim, uz skemram. "Prosim Pani, moc Vas prosim, sundejte mi ty kolicky." Nejsem schopen vic sledovat, jsem prilis rozhozen timto prozitkem nez abych mohl zkoumat jeji reakce. Vlastne si ani presne nevzpominam, co se delo. Citil jsem, jak rozrezava folii a ja se postupne osvobozuji. Jsem jako omameny a nemam odvahu si na ty kolicky ani sahnout.
"Nechces si je radeji sundat sam? Kdybych Ti je sundavala ja, tak by Te to asi hodne bolelo. Po tech dvou hodinach, co je na sobe mas, bude sundavani dost bolet."
Nevim, co rict a jdu na to. Prvni kolicek, opatrne ho roztahuji a nesmirne pomalu oddelavam. Ach boze, to je bolest. Zatinam zuby, zkousim dalsi. Levou rukou mackam pokozku v blizkosti kolicku, a pres umele vyvolavanou bolest se snazim sundat dalsi. Kazdy z nich je skutecnym peklem. Trepu se pritom, vzlykam a oci mi opet vlhnou. Kdyz mam dole i posledni, jsem napul mrtvy. To teda bylo.
Stavim se pred Madam a cekam, co bude dal. Ona si zatim seda na malou skladaci zidlicku a zkouma mne pohledem.
"Tak co, sahl sis az na dno?"
"Ano Pani, sahl", rikam a malem se pritom rozbrecim.
"A jake to bylo?"
Nevim, co na to odpovedet. Jsem sam zmaten. Kdyz jsem tam lezel, myslel jsem, ze se zblaznim. A ted se citim naprosto zmatene.
"Velmi neobvykle, Pani", sam nevim, jak to popsat, a zda to bylo prijemne nebo hrozne.
"Ted si zajdes na veceri. Popisu Ti cestu. Vyberes si jidlo i piti co sam budes chtit."
Hm, jsem trosku zklaman, ze mi dava az takovou volnost, ale alespon si budu moct vybrat neco dobreho.
Jsem odeslan do te male mistnustky, kde jsem se svlekal, abych si prinesl osaceni. Nevim zda se mam i oblect, radeji bych se prvne umyl. Na muj dotaz mne Madam uklidni, ze skutecne se muzu nejprve osprchovat a pak se az oblect. Kdyz jsem umyt a oblecen, nevim jak dal, jestli mam odejit nebo co mam vlastne delat. Madam se ocividne bavi mou nejistotou.
Ptam se primo, zda mam jit ted do restaurace. Madam mne uzemni slovy, ze mi neprikazala abych zatim nekam sel. Citim se zase hrozne trapne. A taky ponizene, ale tak, jak se mi to libi. Madam mi popisuje cestu a udili posledni prikazy.
"Zpatky budes o pul devate, ani driv ani pozdeji, jasne?"
"Ano Madam"
"Hodinky nepotrebujes?", zeptala se Madam, kdyz nahledla do pokoje, kde jsem se oblekal.
"Ne Madam, mam cas na mobilu", odpovedel jsem.
"Dobre", rekl. Pak jsem ji nasledoval ven z domu a dal k brance, kterou mi odemkla. Pro jistotu mi jeste zopakovala cestu. Tu jsem si pamatoval, takze po prvnich nekolika slovech jsem zbytek cesty doplnil sam, abych ukazal, ze alespon v tomto ji snad nezklamu.
Na jidlo jsem mel dve hodiny, tak jsem to vzal do restaurace na okolo, abych se podival po blizkem okoli. Pak jsem dorazil do restaurace. Byla ve velmi svebytnem stylu, nektere prvky davaly tusit, ze i majitel sam ma mozna k BDSM urcity vztah. V takovem pripade by kryci prihoda o zizalickach vlastne ani nebyla zapotrebi. Pred zasvecenymi bych se citil spise pocten nez zahanben faktem, ze pobyvam u Madam Daniely.
Po jidle jsem se jeste chvili toulal po okoli, abych preckal zbyvajici cas do meho navratu zpet do pece Madam.
Snazil jsem se prijit co nejpresneji, co mi jen minutova presnost casu na mobilnim telefonu dovolovala.
Po zazvoneni mi Madam prisla otevrit a ja ji pak nasledoval ke vchodu do domu. Tam mi porucila, abych se pripravil a cekal v mucirne v klece na jeji prichod.
Jak porucila, tak jsem udelal. Pln napeti, ocekavani a strachu po drsnem zazitku z odpoledne jsem ocekaval prubeh veci pristich.
Kdyz se Madam objevila, porucila mi, abych ke stredovemu sloupu pristavil mensi cerny stolek a polozil se na nej brichem tak, abych koleny zustal na zemi. Pak sundala jeden z bicich nastroju ze zdi. Nevedel jsem, ktery to byl.
"Kolik mas dostat ran?", zeptala se mne.
"Trinact Pani", odpovedel jsem a blahopral si, ze to neni takova hruza. To zvladnu levou zadni.
"U mne se pocet ran kazdeho trestu nasobi cislem mezi dvema az peti", polil mne studeny pot. Dvacet sest ran, to by jeste slo, ale 75, to bych asi nezvladl. "Protoze jsi tady prvni den, budu hodna a vynasobim je jen dvema", uff, jeste ze tak. To pujde.
PRASK! Auu, cekal jsem, ze prvni rana bude slabsi, abych mel cas se rozehrat. Tahle ale zrovna slaba nebyla. PRASK! Jejda, opet jsem se neubranil a zaskucel. A prisla treti. Uprimne, s takovou razanci jsem nepocital, i tech sestadvacet bude docela vykon. Abych nahodou nezapomnel, kolik jsem jich dostal, nenapadne jsem je pocital na prstech. Posledni dva prsty jsem nemel narovnane, ale mirne pokrcene. Madam to neuslo. Prerusila vyprask a botou mi primackla prsty, ze jsem je musel roztahnout. Na chvili mne napadlo, ze bych treba privrel prstiky na druhe ruce, ale rychle jsem si to rozmyslel. To, co udelala, byl jasny prikaz "zadne pocitani na prstech".
Nasledovaly dalsi rany a ja se pri kazde z nich trochu zavrtel, zatnul svaly. Vzpomnel jsem si pritom na predchozi navstevu u dominy, kdy mi pri vyprasku narizovala "Povol tu prdel" To jsem tady nastesti nemusel, takze to bylo o neco jednodussi. Zatim.
Dostal jsem jeste par ran a pak mi prikazala, abych si na stolek lehl obracene na zada.
"Zvedni nohy", porucila a sla si mezitim pro rakosku. Snad mne nechce bit po chodidlech a jeste k tomu rakoskou? Po te odpoledni bondazi muzu cekat cokoliv...
Madam Daniela se vratila a snazila se mi polozit rakosku na nohy tak, abych ji tam drzel. Moje zkracene zadni slachy se projevily. Nohy se mi trepaly a ja jsem nebyl schopen ji tam udrzet.
"Ty nemas fyzicku", rekla Madam.
"Mate pravdu Madam", priznal jsem zahanbene. Sice pravidelne cvicim, ale poznat to neni.
V Madam uzral jiny dabelsky plan. Prvne mi sama vymyslela prezdivku (alespon jednomu ukolu jsem se vyhnul). Dospela k zaveru, ze rikat mi "chcipacku" bude nejvhodnejsi. Moc se mi to nelibilo, ale konec koncu mela pravdu a hlavne, byla preci mou Pani. Pekelny plan ale pokracoval. Mel jsem si lehnout na bricho na zem a pokrcit nohy v kolenou. Rakosku mi pak polozila na zvednute tlapky.
"Snaz se ji tam udrzet, aby Ti nespadla. Pokazde, kdyz Ti spadne, dostanes o dve rany vic."
UH?! Coze? Padala mi i kdyz se teprve chystala k rane, tak jak bych ji tam mohl udrzet po rane? Poopravila jeji pozici a ja se snazil zachytit rakosku palci na nohou, aby se nehybala. Mrska mi ale utikala (mrskou nazyvam rakosku, pochopitelne). PRASK! Rana zastipala a ja sebou trosku trhnul. A rakoska putovala na zem. A pak zase zpet na nohy.
"Takze si dve pripocti. Kolik ti jich ted zbyva?"
"Horecnate jsem pocital. Tohle byla sedmnacta rana, takze jich zbyvalo jeste devet plus dve navic. "Jedenact, Madam", odpovedel jsem a zacal se strachovat, jestli mne s takovou neutluce.
Madam se prochazela po mistnosti a ja tusil, ze premysli, co se mnou, pokud mi bude rakoska porad padat.
"Pamatujes si, co jsem ti odpoledne rikala?", zeptala se Madam.
Co ja vim, rikala toho tolik...
"Řikala jsem, ze dnes je to jen takovy test. A jaky je ten test?"
"Nezny, Madam", odpovedel jsem a jasne citil, ze je s mou vykonnosti nespokojena.
"Spravne Chcipacku.", opet poposla. "Copak neudrzis ani takovou tenkou hulcicku? Snaz se preci, at tu nejsme az do rana. A pocitej nahlas"
Veril jsem, ze az do rana by mne takhle netyrala, ale hlavne jsem zacal citit hroznou potrebu ji ukazat, ze nejsem uplne ztraceny pripad. Vnimal jsem docela jasne, ze je ze mne dost rozcarovana. Po tom trapnem zacatku, po me spatne sebekontrole... Citil jsem se hrozne. Zmobilizoval jsem sve schopnosti (ci spise to, co za ne pokladam) a zavzpominal na stare casy, kdy jsem delal gymnastiku. Zafixovat cast svalu v urcite pozici a davat pozor jen na svaly zbyle.
SVIH! Prisla dalsi rana a rakoska zustala, kde byla. SVIH! SVIH! Dopadaly dalsi rany, po kazde mi Madam nastesti nechala dostatek casu k priprave na ranu dalsi. Nektere byly hodne bolestive, zatinal jsem zuby a tocil hlavou. Ale nohy jsem se snazil drzet uvolnene a nehybat s nimi. Vsech jedenact ran jsem preckal. A pocital si je. A rakoska nespadla ani jednou.
Kdyz Madam skoncila, citil jsem, ze jsem ji snad poprve za cely den trosku potesil. Odmena na sebe nedala dlouho cekat.
"Jsem potesena, ze jsi to tak pekne vydrzel", pochvalila mne Pani.
V tu chvili jem se citil jako v nebi. A nemohl jsem si odpustit malou repliku.
"Jsem spokojen, ze jste se mnou spokojena, Pani".
Sice jsem ji nevidel, ale zdalo se mi, ze ji to pobavilo, snad i trochu potesilo. Dovolila mi vstat. Posadila se prede mne a zeptala se, co se mi libilo nejvice a co nejmene.
"Nejvice asi ten posledni vyprask", jeste jsem byl porad hrdy na to, jak jsem zvladl jeho konec. Prekvapilo to i mne samotneho, ze jsem se tak drzel."A nejmene asi ty kolicky pod slidou."
"Myslis, ze vsechno musi byt jen prijemne?", zeptala se Madam.
"Ne, samozrejme, ze ne. Ale ptala jste se, co se mi libilo nejmene, tak..."
"V poradku", odpovedela a kyvla hlavou.
"Pro dnesek ten nezny test skoncime. Mel by ses zamyslet, jestli si myslis, ze jsi schopen to tady vydrzet. Neodpovidej mi hned." Řekla Madam a odesla do vedlejsi mistnosti.
Ano, profesionalni pristup, zadny natlak, cas na rozmyslenou. Mam zmenit nazor, ktery ve mne zral tak dlouho? Mohou zazitky jednoho dne zmenit rozhodnuti, nad kterym jsem premyslel nekolik mesicu? Ne, to rozhodne ne. Bylo to tvrde a mam strach, jak to bude pokracovat. Ale jediny duvod, proc bych ted mel rici dost a odejit, by byl, kdybych citil, ze ma pritomnost zde neni Madam prijemna. A to byl ten problem. Nebyl jsem si jist, jestli jsem ji skutecne hodne nezklamal, zda jsem tady opravdu vitan, jestli je to opravdu to, co i ona cekala od naseho spolecneho pobytu. Citil jsem se hrozne nejisty. Dokonce jsem i premyslel o tom, ze bych se zeptal ji, co si mysli, zda ma zajem se mnou pokracovat. Ale to jsem rychle odmitl. Jeji otazka byla smerovana na muj nazor, zda chci nebo ne. Kdyby nechtela ona, rekla by mi to a nedala mi na vyber, zda pokracovat nebo ne. Tudiz odpoved je jednoznacna. Nebude to vubec jednoduche, nebude to vzdy prijemne, ale bude zazitek, na ktery do smrti nezapomenu. A je to jedinecna sance poznat, co ve mne skutecne je.
Madam se vratila. "Takze jak jsi se rozhodl?"
"Chci to zkusit, Madam", odpovedel jsem rozhodne.
"Co chces zkusit?" nedelala mi to nijak snadne. Mozna to byla soucast psychologicke valky - uvidet, zda jsem skutecne rozhodnut, dat mi posledni sanci jeste couvnout.
"Chci zkusit vydrzet zde az do ctvrtka"
Madam Daniela prikyvla. Ani ted, kdyz jsem byl velice zvedav na jeji pohled na me rozhodnuti, jsem se neodvazil na ni primo pohlednout. Ma podrizena role jeste neskoncila, nesluselo by se na ni primo divat. A tak muj pronikavy a zkoumavy pohled zustal bez cile a ja zustal hloupy, teda chci rici bez znalosti, jaky nazor asi Madam Daniela ma.
"Dnes muzes spat na pohovce", dovolila mi Madam a ja ji zatim nasledoval do vedlejsi uvitaci mistnosti. "Posun pohovku dal do zadu a dej pozor na draty", ukazovala pritom na prodluzku, ktera vedla mezi nohama pohovky. "Ted potahni tu spodni cast zpatky ke stolku", zkousel jsem to, ale nevedlo se, nekde se to zadrhlo. Pak se mi to preci jen povedlo. "Nezivis se nahodou hlavou?" zeptala se Madam, kdyz videla mou technickou nesikovnost.
"Snazim se, Madam", odpovedel jsem opet ponizen a trosku se zacervenal.
"Roztahni si tady pak deku a prenes si veci z toho pokoje sem", porucila Pani.
"Ano Pani", prenesl jsem veci a Madam se rozloucila. "Kdybys neco potreboval, tak mi zavolej na mobil, ne aby ses tady nekde coural."
"Samozrejme Pani", ani by mne nenapadlo nekam vyrazet na objevitelske vypravy. Poprali jsme si dobrou noc, Madam jeste rekla, ze rano se objevi dle vlastniho uvazeni a ja zustal o samote.
Umyl jsem se, prevlekl do teplakovky na spani a lehl si. Zacal jsem premyslet o tom, co mne jeste asi ceka a jak to bude vypadat. Prvni den koncil a ja hodnotil a opetovne prozival vsechny ty chvile, ktere mne dnes potkaly a prebiral detaily, kterych jsem si prvne ani nevsiml. To, co prave prozivam, je velmi, opravdu velmi zvlastni. A je to vubec skutecnost nebo je to sen? A co si mysli Madam? Prilis mnoho otazek...
Zasel jsem zhasnout. Uz bylo urcite k pulnoci, kdyz na mne zacala padat unava a ja dospel k zaveru, ze bych mel jit spat. Uf, v mucirne se sviti a zadnym z vypinacu tam nejde zhasnout. Je tam jeden podivny, ktery nevim, jak se ovlada. Mam zavolat Madam? "Nezivis se nahodou hlavou?" zaznelo mi opet v hlave. Radeji ne, treba uz spi, nechtel bych ji budit. Snad nebude vadit, kdyz tam pro dnesek zustane rozsviceno. Vicka se mi zacaly klizit a vedomi pohlcovala tma....
Zpet na seznam dnu